Bílá civilizace rezignovala na soužití s přírodou i na zkušenosti, které z něj vyplývají. Jedni z mála, kteří původní tradice uchovávají, jsou jihoameričtí šamani. Film má být sondou do šamanské duše a tím pádem jakýmsi vhledem do lidské minulosti.

Technický pokrok a expanze západní společnosti způsobily, že bílá civilizace začala ignorovat znalosti, které získávaly přírodní národy v tvrdé škole tisíciletých zkušeností. Přírodní společenství byla řízena a ovlivňována mytologií. Mnohým z nás se zdá, že mýty jsou pro technickou společnost primitivní a nepotřebné. Ale střepy kultur, žijících dosud v souladu s přírodou, jsou toho názoru, že rozvinutý svět musí znovu objevit ty nemateriální hodnoty, které umožňují rovnováhu mezi světem vnějším a vnitřním. Jen to člověku umožní porozumět například tomu, že každá zjevná výhoda má i svoji nevýhodu a že je nutné ve svých touhách a přáních přijmout určitá omezení. Co je to jiného než trvale udržitelný přístup k životu? Přírodní národy vědí, že s přírodou musí spolupracovat a mohou ji pouze usměrňovat, nikoliv přetvářet.

O tom všem hovořil režisér Pavel Bezouška, který se bezmála čtyřicet let v České televizi věnuje ekologickým otázkám, s amazonskými šamany v Brazílii a Peru. Výpovědi šamanů jsou ilustrovány nejen jejich obřady a rituály, ale také konkrétní sondou do jejich umění, ať už jde o léčitelské schopnosti, vstup do paralelních světů nebo pro současnou vědu nepřijatelné schopnosti přivolávání deště či likvidace soupeře rituálním obřadem.

Napište nám