Andělé ze Sindžáru

Příběh muže a ženy, Hanify a Saeeda, kteří přežili genocidu Jezídů v Sindžáru v roce 2014 v severním Iráku.

Hanifa (38) žila se svými rodiči a pěti sestrami v Iráku u úpatí hory Sinjar. Když je 3. srpna 2014 napadly jednotky ISIS, vyvraždily všechny muže a ženy odvlekly do otroctví. Hanifě se podařilo skrýt a ze svého úkrytu celé šílenství sledovala. V jednom z vrahů dokonce poznala souseda z vlastní vesnice. Společně s několika dalšími přeživšími se rozhodli utéci do hor, mnozí ale cestu nepřežili, v padesátistupňových vedrech podlehli dehydrataci a vyčerpání. Hanifa měla s sebou svou solární banku a malou kameru a bez váhání vše dokumentovala. Byla svědkem toho, jak jejích pět sester ve věku od 8 do 18 let unesli členové ISIS. Dvěma nejmladším se později podařilo uprchnout a získaly azyl v Německu (obě se ale opakovaně pokoušely o sebevraždu a nyní jsou v programu péče o nejvíce traumatizované oběti). Třetí sestru se Hanifě později podařilo vykoupit z otroctví, v rukou ISIS ale stále zůstávají zbylé dvě. Hanifa se je zoufale snaží zachránit.

Saeed (28) byl společně s dalšími čtyřmi sty jezídských mužů zajat a ISIS se je pokusila všechny postřílet. Saeed byl zasažen pětkrát, zázrakem přežil, ale jen proto, aby sledoval zajímání a znásilnění svých sester. Saeed touží po potrestání vrahů svého otce i matky a šesti bratrů – všichni zmasakrováni ISIS. Ostatní jeho příbuzní pak zemřeli v zajetí.

Hanifa i Saeed nejsou příbuzní, pojí je ale podobný osud. Společně se proto vracejí do severního Iráku, aby se pokusili o nemožné, o záchranu zbylých blízkých a příbuzných.

Námět na tento dokument získal Cenu České televize na mezinárodní přehlídce připravovaných dokumentárních filmů East Doc Platform 2018. Autorka, polská režisérka, producentka a kameramanka Hanna Polak za své filmy pravidelně sbírá nejvyšší festivalové ceny, její snímek Děti ze stanice Leningradská (2004) byl nominován na Oscara.