Český historický film o jednom neobyčejném podzimním setkání dvou ikon první republiky – Karla Čapka a Tomáše Garriguea Masaryka. V hlavních rolích s Janem Budařem a Martinem Hubou podle knihy Karla Čapka (2018). Scénář P. Kosatík. Kamera J. Malíř. Režie J. Červenka
00:00:23 CVRLIKÁNÍ PTÁKŮ
00:00:50 PRASKAJÍCÍ ZVUK DESKY
00:00:54 PÍSEŇ "RAMONA" Z DESKY
00:02:05 -Dobrý den.
00:02:30 -Dobré ráno, pane prezidente.
00:02:36 -Dávno není ráno.
00:02:43 Čaj?
00:02:46 -Děkuji.
00:03:01 -Máte starosti?
00:03:07 -Jsem nevěděl, že máte rád takovou hudbu.
00:03:11 -Já taky ne.
00:03:16 -Mám starosti, mám. S Olgou.
-S tou herečkou?
00:03:21 -To není "ta herečka". S dovolením.
-Promiňte. Co je s ní?
00:03:27 -Jeli na výlet na Zbraslav. S dr. Steinbachem, toho znáte.
00:03:31 Chodí mezi pátečníky. A jeli rychle a...
00:03:34 -A ona řídila.
-Řídila.
00:03:36 Není v tom příliš dobrá, neumí odhadnout své schopnosti.
00:03:40 -Stalo se jí něco?
-Otřes mozku snad nemá.
00:03:43 Ale má na hlavě tržnou ránu a šili jí to prý dlouho.
00:03:47 Budu muset bohužel odjet už dnes, pane prezidente.
00:03:50 -Jistě, jistě.
-Mrzí mě to.
00:03:52 Sice tam teď je s ní dr. Steinbach a patrně ještě nějaký jiný muž,
00:03:57 ale to je... No, musím.
00:04:09 -Co jste říkal včera tomu filmu?
00:04:12 -Metropolis? Velice pozoruhodné.
00:04:15 -O umělých lidech, robotech. To máte rád, že?
00:04:19 -Ano. To mě baví. Mě baví téma člověk versus jeho výtvor.
00:04:23 Když se dílo, vytvořené člověkem, vzbouří.
00:04:27 -Jako třeba Adam s Evou proti Bohu v ráji.
00:04:31 -Může být. Ano.
00:04:33 -Čapku a vy si ty hry vymýšlíte, nebo je píšete podle pravdy?
00:04:37 Vám se líbí ta vzpoura?
00:04:40 -Jak kdy. Já si myslím, že vzpoura je základ všeho.
00:04:46 Protože lidem nejde zakázat, aby objevovali.
00:04:50 Jen jaksi neumíme dohlédnout, kam ty naše objevy vedou, že?
00:04:53 Jako neuměli Adam s Evou.
00:04:56 Pane prezidente, moc se omlouvám, já budu muset za chvilku jet.
00:05:00 -Jistě, v kolik vám to jede?
-12:21.
00:05:03 A já s vámi ještě potřebuji nutně probrat pár bodů naší knihy.
00:05:07 Já vím, že s tím textem ještě nejste úplně spokojen.
00:05:11 Těch připomínek vaší rodiny, vašich přátel, si velice vážím.
00:05:15 Nicméně musíme to řízení nějak ukončit.
00:05:18 My musíme dodat nějakou definitivní verzi.
00:05:25 -Četl jste noviny? Já nestačil.
-Myslíte Politiku? -Ne, nemyslím.
00:05:32 -Ano, četl jsem, četl.
00:05:37 Mám tady pár poznámek.
00:05:41 V Turčianském Svätém Martině soudili vraha,
00:05:44 měl mladou ženu, byla mu prý nevěrná
00:05:47 a on ji zvláštně zabil sekerou.
00:05:49 A u soudu řekl, že by to udělal znovu.
00:05:52 Dostal trest smrti.
00:05:54 -Čapku...
00:05:56 Miloval jste někdy tak, že byste zabil?
00:06:03 -To nevím.
00:06:07 Každý den tisknou seznamy lidí, co dostanou k výročí amnestii.
00:06:12 -Kolik je jich?
-Tak 20-30 jmen každý den.
00:06:15 -Čapku, promiňte...
00:06:19 Co byste dělal, kdyby ten vrah tu žádost o milost poslal vám?
00:06:25 -To si neumím vůbec představit.
-Tak si to zkuste představit.
00:06:31 -To je těžké, to nevím.
00:06:35 -Takto... Píšou ještě něco?
00:06:39 -Skoro v každém městě odhalují vaše sochy.
00:06:43 Ta od sochaře Rolínka z Kunštátu je vysoká 15 m.
00:06:46 -Tu milost mu dám.
00:06:49 -Ve francouzských novinách jsou poetičtí, tam píšou:
00:06:52 "Stáří prezidenta Osvoboditele je jako krásný večer..."
00:06:56 -Přemýšlení o tom zabere víc času než jemu ta vražda.
00:07:01 Ale vím, že to udělám.
00:07:09 V noci mě napadla ještě jedna věc. K výročí republiky.
00:07:16 Potřebujeme 50 let nerušeného vývoje.
00:07:21 Pak budeme tam, kde bychom si přáli být už dnes.
00:07:25 Pak už se nebudeme muset bát. Nikoho a ničeho.
00:07:29 Při naší zeměpisné poloze to bude ještě nějakou dobu těžké.
00:07:34 Slíbil jsem mocnostem,
00:07:36 že nové zeměpisné rozdělení střední Evropy jim dodá klid,
00:07:41 že všechny ty nenávisti, válkou ještě zesílené, skončí.
00:07:44 Ale ony se spíš prohloubily.
00:07:47 Němci, Rakušané, Maďaři a dokonce i Poláci
00:07:50 k nám cítí víc nenávisti než v roce 1918.
00:07:54 Velmoci po nás, po nových malých státech, chtěli součinnost.
00:07:59 Místo toho ale všechny ty státy zavedly ochranná cla
00:08:03 a přibývá v nich šovinistů. Já to všechno vím.
00:08:07 Pouta k rakouské monarchii jsme přervali,
00:08:11 ale nový ekonomický pořádek ve střední Evropě jsme nezavedli.
00:08:15 Čapku, vy máte strach z Němců?
00:08:18 -Vy ne?
00:08:20 -Němci mají takové heslo:
00:08:23 "Kromě Boha se nebojíme ničeho na světě."
00:08:27 -No právě.
-Ale mně se líbí.
00:08:30 To není špatné mít souseda, který je sebevědomý a silný.
00:08:34 Jsou silní, takže my musíme být taky.
00:08:37 A v tom partnerství síly pak s nimi můžete jednat.
00:08:41 Se slabochem, který si nevěří a nemluví jasně, se nedomluvíte.
00:08:46 ROLNIČKA NA MEDVÍDKOVI ZVONÍ
-Ó...
00:08:51 To zapomněli moji kluci. Vnuci od naší Olgy.
00:08:54 -A já už jsem vás podezříval, že je to vaše.
00:08:58 MASARYK SE ZASMĚJE
00:09:00 -Já vím, že německá otázka je pro republiku nejdůležitější.
00:09:05 Jako stát vlastně žádnou jinou otázku nemáme.
00:09:09 Jenže...
00:09:11 z Němců nikdy neuděláte Čechy.
00:09:14 Ale můžete z nich udělat Čechoslováky.
00:09:17 Necháte je mluvit vlastní řečí a přidáte jim k tomu svobodu.
00:09:21 Když ta svoboda bude lepší, než ta jejich, uspějete.
00:09:24 Já se s nimi, ani s nikým jiným nechci a nebudu hádat o národě.
00:09:30 Co nabízím, je svoboda a sociální spravedlnost.
00:09:34 -Ale když o to nebudou stát?
00:09:37 -Čapku, já zde vládnu. Na nich to nezávisí.
00:09:42 Znáte mě. Nejsem jen romantik a idealista.
00:09:46 Já vím, co je politika.
00:09:49 Když jižní americké státy kdysi zatoužily po odtržení,
00:09:54 tak ve Washingtonu to nedovolili a vznikla válka Jihu proti Severu.
00:10:00 Kdyby se naši Němci chtěli odtrhnout, taky jim to nedovolíme.
00:10:04 Nenecháme si zničit naši zem.
00:10:07 Jenže... Až do chvíle, kdy se o to eventuelně pokusí,
00:10:12 se musíme snažit, aby naše vlast byla taky jejich domovem.
00:10:17 -Ale když to nebudou chtít?
00:10:20 -No když to nebudou chtít, tak bude válka.
00:10:23 -No právě. Welles mi jednou řekl: "Vyhnat je nemůžete."
00:10:28 Němci se nikdy nesmíří s porážkou, ani s existencí naší republiky.
00:10:33 Spoustu jejich mladých mužů vzrušuje cvičit se ve zbrani.
00:10:37 Je to nejválečnější národ v Evropě.
00:10:40 -Ve válce jsme je porazili, tak co?
-Jenomže to oni neuznávají.
00:10:44 Říkají: "Vy Češi jste s námi nesvedli jedinou bitvu,
00:10:48 takže jste nad námi nevyhráli. Neporazili jste nás.
00:10:51 A nemáte tím pádem právo nám vládnout po válce."
00:10:54 -Vyhráli, prohráli...
00:11:01 -Pane prezidente, já pro vás mám takový návrh.
00:11:04 My jsme na konci s naší knihou po roce práce
00:11:09 a já to cítím tak, že je to stejně vaše dílo jako moje.
00:11:13 Takže navrhuji: rozdělme si honorář půl na půl.
00:11:17 -Proboha, Čapku... Psal jste to vy. Já jen dodal materiál.
00:11:22 -Ale nikdo nikdy od nikoho podobný materiál nedostal.
00:11:26 Takže fifty fifty?
00:11:28 Já bych z toho kšeftu ani jinak neměl radost.
00:11:32 Pane prezidente, já jsem před vámi nikdy na ničem netrval.
00:11:36 A na tomto chci trvat. Slibte mi, prosím, že si to aspoň promyslíte.
00:11:40 -Stála vás ta kniha hodně práce?
-Ano, ale já jsem zvyklý pracovat.
00:11:45 -Pracovat znamená vyhrávat i prohrávat. Unesete to i to?
00:11:51 -Určitě.
00:11:53 -Tož... Tohle je tedy prohra.
00:11:57 -No tak...
-Ta kniha nevyjde.
00:12:01 -Co prosím?
00:12:04 -Nevyjde. Nevěděl jsem, jak vám to říct.
00:12:07 Ale přemýšlel jsem o tom a rozhodl jsem se.
00:12:12 Vlastně už včera. Nemůže to vyjít.
00:12:16 Říká to má dcera Alice, myslí si to taky náš Jenda
00:12:20 a taky spousta dalších lidí. Prý je to nevhodné.
00:12:24 -Nevhodné? A v čem je to nevhodné?
00:12:27 -Většině vadí kapitola, kde mluvím o lásce a o manželství.
00:12:32 Říkají, že není správné, když prezident mluví o ženách.
00:12:37 Tedy o lásce mezi mužem a ženou.
00:12:42 -Ale přece jste člověk! Nejste žádné monstrum.
00:12:45 -Čapku, já s nima nesouhlasím...
-No tak!-Myslím si pravý opak.
00:12:49 Napsal jste mnohem méně, než kolik jsem vám řekl
00:12:53 a kolik si myslím, ale...
00:12:57 Tak či tak: nesmí to vyjít.
00:13:03 Je po kšeftě.
00:13:07 Kolikrát jste to po mně přepisoval? Desetkrát? Stokrát?
00:13:16 Chtěl jste si na tom udělat jméno?
00:13:24 -Při vší úctě, pane prezidente, ta kniha byl váš nápad!
00:13:31 A myslím si, že si nezasloužím takové jednání.
00:13:36 A kromě toho se dá škrtnout, ta kapitola!
00:13:41 -Ale no tak škrtnout... kapitola...
00:13:48 Pojďte se projít.
00:14:23 Mám rád louku na podzim.
00:14:25 Lidi si myslí, že v ní začíná vládnout smrt,
00:14:30 ale ona je pořád plná života.
00:14:32 -Ano.
00:14:34 -Jako kluk jsem jednou kozu nakrmil blínem. Chcípla.
00:14:39 -Blín je jedovatý.
00:14:42 -Vy jako vzdělanec z města to víte, vám je lehko.
00:14:46 Ale já byl štrycák z dědiny.
00:14:49 -Každá květina chce něco jiného, musí se s ní zacházet s láskou.
00:14:53 Nejlépe. To je jako s lidmi.
00:14:56 -Na to jsem nikdy neměl čas.
-Pardon, pane prezidente.
00:15:03 Zeměžluč lékařská. Velice vzácná bylina.
00:15:07 Člověk ji snadno přehlédne. Výborná na žlučník.
00:15:22 -Čapku...
00:15:25 Vy máte lepší oči.
00:15:27 -To je váš syn.
-Náš Jan. Londýnský vyslanec.
00:15:32 -Včera odešel od ohně poslední.
00:15:35 -Má ve vsi nějakou galánku. Nejspíš.
00:15:41 Jendovi se vaše kniha nezdá. Ale nejvíc se nelíbí naší Alici.
00:15:48 Znáte ji, je přísná. Má to po mně.
00:15:53 Nejstarší děcko. Chtěla být vždycky jako já.
00:15:59 Podívejte, Čapku...
00:16:05 Poznáte, který je můj?
00:16:08 -Tento?
00:16:10 -Špatně. Ten je její.
00:16:14 Ráno jsem jí ho omylem vzal. Taky jsem se spletl.
00:16:18 -A jak jste to poznal?
00:16:20 -Jak?
00:16:26 No vidíte. Jak jsem to poznal.
00:16:32 Když zjistila, že nikdy nebude profesorkou filosofie,
00:16:37 dlouho to nemohla pochopit. Měla čisté srdce.
00:16:42 Nesla je na dlani. Charlie ji tak vychovala.
00:16:45 Myslely obě, že to bude stačit.
00:16:48 Ale dělala si to těžké sama.
00:16:51 Když psát, tak o ničem menším než o Bohu.
00:16:54 Dala na papír 10 vět a zjistila, že už ji nic nenapadá.
00:16:58 Ptala se: "Tato, jak je to možné, když jsem tvoje a mamina dcera?"
00:17:04 Potom to vzdala.
00:17:06 Začala se trápit tím, jak vypadá.
00:17:11 Začala se stydět i za ty svoje brýle.
00:17:15 Nenosila je, na ulici nepoznávala lidi.
00:17:18 Říkal jsem jí:"Dceruško, krása je vnitřní světlo."
00:17:23 Ale nevěřila mi.
00:17:25 Je to žena.
00:17:29 S mamou jsme si říkali: vdá se, změní se to...
00:17:34 Ale nikdy se nevdala.
00:17:37 Naučil jsem ji svobodě, a chlapi pro ni přestali existovat.
00:17:41 -No jo...
-Čapku...
00:17:44 Ona to tak nemyslí.
00:17:48 Je strašná? Co?
00:17:51 No... Tak řekněte: je strašná?
00:17:54 -Je strašná.
00:17:59 -My Masarykové, my jsme strašní.
00:18:04 Taky to s ní nemám lehké, věřte mi.
00:18:06 Chce být mým svědomím.
00:18:09 Říkám jí: "Dceruško, to nejde, to musím já sám.
00:18:12 Nemusíš chránit můj odkaz. Já ještě žiju!"
00:18:16 -Já taky ještě žiju, pane prezidente.
00:18:19 Co když je ta naše kniha lepší, než je vaše dcera schopna pochopit?
00:18:39 -Co to píšete?
00:18:42 Řekl jsem: nic nebude.
00:18:45 Připravujete novou knihu?
00:18:48 -Detektivní povídky.
00:18:51 Ale ony to snad ani nebudou detektivky.
00:18:56 Kdo je pachatel, tam nebude úplně důležité.
00:18:59 Důležití budou lidé a ty jejich schované pravdy.
00:19:03 To mě na tom baví.
00:19:06 -Vás těší to psaní?
00:19:08 -Naučil jsem se to. Jsou lidé, které psaní bolí.
00:19:13 No tak mě taky někdy bolí, ale nevadí mi to.
00:19:17 Člověk pokud chce být spisovatelem, tak musí trošku víc psát než žít.
00:19:23 To je třeba parné léto, lidi se pečou u vody
00:19:27 a já sedím doma zavřený s nohama v lavoru a píšu povídku:
00:19:31 o tom, jak se lidi pečou u vody.
00:19:36 -Málokdo si vysnil tolik krásných životů jako já.
00:19:41 Ale jednou za uherský rok se stane zázrak.
00:19:44 To člověk cítí, jako kdyby do něho něco vstoupilo.
00:19:47 To je úplná závrať.
00:19:50 A já mám pak pocit, že tím svým psaním ani nepanuji,
00:19:53 ale že mnou je psáno.
00:19:56 -Mne psaní nikdy netěšilo.
00:19:58 Když jsem potřeboval něco říct, tak jsem si sedl a psal.
00:20:03 Ale jen tak, abych to měl co nejrychleji za sebou.
00:20:07 On si nikdo nedovolí říct, že ty moje knihy jsou chabé.
00:20:12 Dobrá byla ode mě jen moje Sebevražda.
00:20:15 -Ano, to je velké dílo.
00:20:19 Nadčasové.
00:20:39 -Chtěl jste si někdy vzít život, Čapku?
00:20:43 -Myslím že ne.
00:20:47 -Když jste byl mladý, nechtěl jste umřít?
00:20:50 -Když jsem byl mladý, cítil jsem se tak strašně starý,
00:20:55 jako pak už nikdy. Myslím, že mladý člověk je hlupák.
00:20:59 Neumí si ani představit, že jednou nebude, že umře.
00:21:03 Pořád na něco čeká, že se svět nějak sám od sebe změní.
00:21:07 -Nikdy jste si to ani nesnažil představit, jaké by to asi bylo,
00:21:12 kdybyste vlastní rukou...
00:21:16 -To ano.
00:21:18 -No vidíte. Kvůli ženě například, hm?
00:21:23 KŘIK PTÁKA
00:21:28 -Když před 4 lety moje matka umírala...
00:21:31 -Jeden můj student se kdysi střelil do úst.
00:21:34 Jmenoval se Flesch.
00:21:36 Odkázal mi peníze. Už jsem vám o něm vyprávěl.
00:21:39 -Ano.
00:21:41 -Když mi pak na patologii ukázali jeho tělo,
00:21:45 ve tváři nebylo vidět vůbec nic, žádná krev, nic.
00:21:49 Ale ta tvář...
00:21:51 Čekal jsem, že uvidím hrůzu, obličej člověka,
00:21:56 který ztratil Boha a propadl zoufalství.
00:22:01 Ale on se usmíval.
00:22:04 Ve chvíli, kdy si bral život bez Boha, se usmíval. Chápete to?
00:22:12 -Myslím, že ano.
00:22:14 -Usmějte se.
-Prosím?
00:22:17 -No usmějte se!
00:22:22 Nikdo se nedokáže usmát tak, jako on v té chvíli.
00:22:28 Na co myslíte?
00:22:31 -Po pravdě?
-Hm.
00:22:33 -Tak za prvé: všude možně už mají naplánovanou kampaň,
00:22:37 za druhé: jsou zaplacené inzeráty do novin
00:22:39 a za třetí: naše kniha má být dárek k výročí republiky.
00:22:43 Tak na to já teďka myslím.
00:22:48 -Co jste to měl v mládí za nemoc? Už jsem to zapomněl.
00:22:52 -Spála mi sežrala páteř. Mám záda z kamene.
00:22:57 Můj otec, lékař, mi tehdy řekl...
00:23:01 ...že brzy umřu.
00:23:04 Měl jsem děvče, miloval jsem ji, no a řekl jsem jí,
00:23:08 že si ji nemůžu vzít, protože bych jí zničil život.
00:23:12 A po 2 letech mi doktoři řekli, že budu žít.
00:23:17 -Ta vaše dívka měla radost, počítám...
00:23:20 -Ano, mezitím se vdala. Je šťastná. Myslím.
00:23:26 Mě...
00:23:28 sebevražda...
00:23:30 Teď už bych na ni nemohl myslet.
00:23:33 Už kvůli mojí matce ne. Protože moje matka se...
00:23:42 Mě bolest naučila žít prací.
00:23:44 Žít se musí. Za všech okolností.
00:23:48 A nemoc mě taky naučila, že to, na čem záleží,
00:23:52 je to, co člověk udělá pro druhé.
00:23:55 -Máte to dobře vymyšleno.
-To je pravda, ne?
00:23:58 -Žijete jen mezi postavičkami, které jste si sám vymyslel.
00:24:02 Ne mezi skutečnými lidmi.
00:24:05 -Myslím, že vy jste skutečný dost.
-Ne... mě jste si vymyslel taky.
00:24:24 V kolika letech jste odešel z domova, Čapku?
00:24:27 -V 11, když mě poslali do Hradce na gymnázium.
00:24:31 -Já až ve 14.
00:24:35 Když jsem tehdá zjistil, že se uživím,
00:24:38 přestal jsem se poohlížet po bohatých.
00:24:42 Ale vystudoval jste filosofii.
00:24:45 -Ano. Ale opravdu jenom vystudoval.
00:24:47 MASARYK SE SMĚJE
00:24:49 -Nechtěl jste to dělat na kšeft?
-Chtěl, ale nedali mi habilitaci.
00:24:54 Nenechali mě učit.
00:25:00 -Kolik je hodin, Čapku?
00:25:02 -Za 5 minut 11.
00:25:06 ODBÍJENÍ VĚŽNÍCH HODIN
00:25:09 -Jste filosof jako já a já jsem novinář jako vy.
00:25:12 Vždy jsem radši psal článečky do novin než texty k přednáškám.
00:25:17 Líbí se mi, když život přede mě každý den staví nové věci
00:25:22 a když o těch věcech můžu mluvit se všemi lidmi najednou.
00:25:26 Noviny jsou nejlepší způsob, jak lidem rychle říct něco nového.
00:25:31 -No nevím...
00:25:33 Lidé chtějí, aby žurnalista psal o tom, co už sami dávno vědí.
00:25:38 Ve skutečnosti se jen málo lidí chce dozvídat nové věci.
00:25:43 Přejí si spíš potvrzování těch starých.
00:25:46 -Moment.
00:25:50 PRASKAJÍCÍ ZVUK RÁDIA
00:25:52 HLASATEL V ROZHLASE: Pokračujeme ve vysílání zpráv.
00:25:56 Ministerstvem spravedlnosti byl vypracován a odevzdán
00:26:01 k politickému projednání návrh na udělení amnestie
00:26:04 k oslavě desetiletého jubilea republiky.
00:26:08 -10 let...
00:26:10 Uteklo to.
00:26:13 V RÁDIU POKRAČUJÍ ZPRÁVY
00:26:22 -A jak ten den oslavíte vy?
00:26:25 -Já 28. říjen neslavím.
00:26:29 Republiku jsme si založili o 2 týdny dřív v cizině,
00:26:34 když nám velmoci povolily dočasnou vládu.
00:26:41 To bylo důležité, a ne to, co dělaly davy v Praze.
00:26:46 I my s Benešem se sejdem v Lánech o 2 týdny dřív.
00:26:50 Při malém banketu.
00:26:52 Toť vše.
00:26:55 Čapku, smím vás poprosit?
00:27:04 Já to těm pražským mužům Října nikdy nevysvětlím.
00:27:11 Nejhorší byl Rašín.
00:27:14 Až do smrti si myslel, že republika vznikla kvůli němu.
00:27:17 Kvůli tomu, že sepsal první republikový zákon
00:27:20 a poslal do ulic vyhrávat dechovku, aby lidi neblbnuli.
00:27:24 Nebýt našeho odboje venku,
00:27:26 Rakušáci ho ještě ten večer zase zavřeli do vězení.
00:27:30 Jediný pořádný chlap mezi nimi všemi byl Švehla.
00:27:36 Bohužel měl strašnou životosprávu. Spal ve dne, dělal v noci...
00:27:43 do toho ještě ten jeho alkohol, doutníky...
00:27:50 Však na to taky brzo doplatil.
00:27:55 Rašín...
00:27:59 Diktátor!
00:28:01 Neměl rád lidi.
00:28:03 Kdyby ho nezabili při atentátu,
00:28:07 bratřil by se dneska s Mussolinim a s českými fašisty.
00:28:13 Pak Stříbrný... Děvkař a opilec.
00:28:17 Ani v těch nejzákladnějších věcech nezvládal sám sebe.
00:28:22 A Soukup... no...
00:28:25 Dobře, slušný člověk, ale nudný. Nešlo s ním sedět víc než 5 minut.
00:28:30 A nakonec ještě Šrobár. Za Slováky.
00:28:34 V roce 1918 Slováci ještě pořád neměli svou vlastní politiku.
00:28:38 Vždy jen poslali někoho do Prahy, aby mluvil za všechny najednou.
00:28:42 Strašné!
00:28:45 Pane doktore, a co vy jste vlastně dělal r.1918?
00:28:49 -To jsem byl v Národních listech.
00:28:52 Beneše jsem znal už před válkou. Učil mě na univerzitě.
00:28:57 -Beneš byl venku náš základ. Já jsem byl mozek, on byl meč.
00:29:04 Nikdo na německé straně za války nepracoval tak tvrdě jako on.
00:29:10 -Nikdy jste o něm nezapochyboval?
-Ale no tak nezapochyboval...
00:29:14 Víte, že pochybuju o všem.
00:29:17 Samozřejmě, že jsem zapochyboval. Nežijeme v ráji, žijeme na zemi.
00:29:22 Ale jak říkám: poznal jsem Beneše jako člověka,
00:29:27 který svým osudem splynul s touhle zemí.
00:29:34 -Stejně je to neuvěřitelné.
00:29:36 V tom 15. roce, ještě než Beneš za vámi odjel bourat Rakousko,
00:29:42 jsem měl jet na cestu do Španěl, on se to dozvěděl, zavolal si mě
00:29:46 a dal mi jakési papíry. Myslím, že mohly být i pro vás.
00:29:50 -Se zprávami pendlovala přes hranice spousta lidí.
00:29:53 -Je to neskutečné, co jste dokázali ve dvou,
00:29:56 ve třech, se Štefánikem a s pár dalšími lidmi.
00:29:59 Nevím, kde jinde na světě taková hrstka vytvořila tak veliké dílo.
00:30:03 -No vidíte. A možná se dalo udělat i víc.
00:30:07 -Myslíte?
-Vždycky se dá udělat víc.
00:30:10 Čapku...
00:30:14 Řeknu vám něco, co ještě nikdy nikomu.
00:30:19 Když tak v noci nemůžu usnout a už mě bolí oči od čtení,
00:30:25 přemýšlím často o jediné věci.
00:30:29 Víte, že nikdy ničeho nelituju.
00:30:31 Ale říkám si, jestli jsem tenkrát v Rusku, r. 1917, neudělal chybu.
00:30:39 Měl jsem tam 20 tisíc plně vyzbrojených mužů. To bylo dost.
00:30:44 A tak si říkám, když nemůžu usnout, jestli jsem v jejich čele
00:30:48 neměl spíš táhnout na Moskvu. Nebo na Petrohrad.
00:30:52 Tehdy jsem uvěřil, že se za žádnou cenu
00:30:55 nesmíme zaplést do ruských věcí.
00:30:58 Ale kdybych se byl zapletl, možná by dnes Rusko vypadalo jinak.
00:31:04 -Jako demokrat jste nemohl udělat nic jiného. -Ale mohl.
00:31:08 Já jsem se nevracel r. 1918 z Ameriky jako demokrat.
00:31:11 A už vůbec ne jako demokratický prezident.
00:31:15 Vůbec jsem netušil, že mě chtějí zvolit.
00:31:17 A když mi to oznámili telegramem, zaskočilo mě to.
00:31:21 Já jsem se vracel jako diktátor.
00:31:25 Nikdo na Západě, včetně mě, si neuměl představit,
00:31:29 že nakonec Rakousko-Uhersko kapituluje tak rychle.
00:31:33 Všichni jsme byli přesvědčeni,
00:31:35 že Francouzi budou muset dojít až do Berlína,
00:31:38 aby se Němcům pomstili za porážku u Sedanu.
00:31:42 A byli jsme domluveni, že v čele legií potáhnu s nimi.
00:31:46 Do Berlína, pak přes Drážďany do Prahy.
00:31:50 Čekal jsem a těšil jsem se, že si Prahu na Němcích vybojujeme.
00:31:55 -Promiňte, že vás přerušuji, ale bude pršet.
00:31:57 Blíží se bouřka.
00:32:00 -No tak pojďte.
00:32:06 LIJÁK A HŘMĚNÍ
00:32:28 UMÍRÁČEK NA KOSTELNÍ VĚŽI
00:32:34 -Někdo umřel.
00:32:40 Víte, proč jsem odešel od katolíků?
00:32:43 -Ne, to nevím.
00:32:45 -Protože ta jejich víra je pořád stejná.
00:32:49 Kdežto protestantství je jedna velká nikdy nekončící reforma.
00:32:56 -Ano, katolický Bůh se nemění.
-To je právě chyba.
00:33:02 Když se hýbe svět a vesmír a všechno, musí se Bůh hýbat taky.
00:33:09 Je to logické, Bůh se přece nemůže oddělit od svého výtvoru.
00:33:14 -Jenom si dejte pozor, abyste toho Boha nereformovali tak dlouho,
00:33:19 až ho úplně ureformujete,
00:33:21 a nakonec nedejbože zjistíte, že žádný Bůh už není.
00:33:25 -I to se může stát.
-Vy jste tak trochu kacíř.
00:33:28 -Ale ne.
00:33:30 Svědomí nebo Bůh. To je jedno.
00:33:47 -Děkuju pěkně.
00:33:54 -11:20. Letí to.
00:34:12 -Stejně je to zvláštní, pane prezidente,
00:34:16 že my dva Češi tady v podstatě v cizí zemi,
00:34:20 jen 10 let po vítězné válce, a jako bychom tady byli odjakživa.
00:34:25 Třeba můj otec, ten by tomu ani na vteřinu nevěřil,
00:34:28 že to jednou bude všechno naše.
00:34:33 -Opatrně, Čapku.
00:34:35 Já nejsem Čech, já jsem Slovák. Vždyť to víte.
00:34:39 Moravský Slovák. Teda Čechoslovák.
00:34:43 -Máte pravdu. Já měl na mysli československý národ.
00:34:47 Který tvoří všichni lidé u nás, všichni občané.
00:34:50 Stejně jako všichni lidé v Americe tvoří národ americký.
00:34:53 To víte, my Češi v Praze myslíme, že když stát vznikal hlavně u nás,
00:34:58 že to tak bude pořád. Že nám to bude tak nějak patřit.
00:35:02 Ale myslím, že hlavním vítězem světové války jste vy!
00:35:06 -Ó!
-Ano!
00:35:08 Protože to vy jste řekl dohodovým mocnostem, teď cituji:
00:35:13 "Ve střední Evropě vznikne pás nových a demokratických států,
00:35:17 lepších než stará impéria, a to je smysl té války."
00:35:21 -To je pravda.
-To je geniální.
00:35:24 Jenom kromě Československa žádné takové demokracie nevznikly.
00:35:28 -Ale nastala ta tendence.
00:35:30 -Taky jste velmocím dal za úkol, aby dohlížely na to,
00:35:34 aby Němci po válce nezesílili příliš rychle.
00:35:37 -Taky pravda. -Neposlechly vás.
-V tom je ten kšeft.
00:35:41 Co byste chtěl? Malý národ a malý stát, chce-li vydělat,
00:35:45 tak si musí hodně vsadit.
00:35:48 -Němci už nejsou slabí.
-Pořád se to s nimi dá.
00:35:52 -A světová revoluce hlav a srdcí, jak jste předpověděl,
00:35:56 ta taky nenastala. Možná u nás, ale už nikde jinde.
00:35:59 -V r.1918 nastal prostor.
00:36:02 A bylo by tenkrát zbabělé té šance nevyužít.
00:36:05 -To je pravda. Zakalkuloval jste ovšem příliš mnoho proměnných
00:36:09 a cizích vůlí, které je těžké dohromady ovlivnit.
00:36:13 -Celý život ovlivňuju lidi jediným způsobem.
00:36:16 Nabídnu jim své myšlenky, vysvětlím, proč je mám,
00:36:20 a potom s nimi o tom diskutuji.
00:36:22 -Ale před válkou s vámi v Čechách moc nediskutovali.
00:36:26 Co když se to stane zase?
00:36:28 -Nedělejte paniku.
00:36:30 Před válkou byla situace mnohem složitější než r.1928.
00:36:33 -To máte pravdu... Chtěl jste, abychom byli druhým Švýcarskem.
00:36:37 To je skvělý nápad. Jenom zatím jím nejsme.
00:36:39 -I na tom se dělá. Kdo to jsou Švýcaři?
00:36:43 Jsou to Němci, Francouzi, Italové, žijící mimo své mateřské země.
00:36:48 Je jim ve Švýcarsku líp, než kdyby žili se svým národem.
00:36:52 Přesně tak se časem Němci budou cítit u nás.
00:36:55 -Ó kéž by! To je krásná hudba budoucnosti.
00:37:01 -Já mluvím o budoucnosti!
00:37:17 Čapku!
00:37:19 -Děkuji... Pěkné.
00:37:29 Toto mě baví.
00:37:31 -Co?
-Když je více možností.
00:37:33 Když se člověk ocitne na rozcestí a najednou neví, kudy dál.
00:37:39 Přestane stačit rozum. Protože se potkává s neznámem.
00:37:45 Je v tom až taková úzkost.
00:37:49 Taková bleděmodrá bolest.
00:37:54 -A co se s tím udělá?
-Prosím?
00:37:57 -No s tou bolestí nebo úzkostí, jak jste říkal.
00:38:01 Aby nebyla a aby se našla ta cesta.
00:38:05 -Už tím, že člověk bolest cítí, ať už svoji nebo cizí, něco dělá.
00:38:11 Kolikrát dělá víc, než když si někde pohodlně hoví,
00:38:15 otupělý v peřinkách.
00:38:18 -Takže bolest nezmizí?
00:38:21 -Někdy taky ne.
00:38:26 -Bolest nemá smysl.
00:38:29 Musí zmizet.
00:38:31 Zujte se.
00:38:33 -Prosím?
00:38:36 -Půjdeme bosí.
00:38:38 Tráva je mokrá, bude to příjemné.
00:38:54 ČAPEK:Au!
00:39:09 -Tož...
00:39:24 Jak jste říkal, že se jmenuje ta vaše Olga?
00:39:28 -Scheinpflugová.
-Scheinpflugová.
00:39:31 -Ano.
-Milujete ji?
00:39:41 Já jsem Charlie miloval 45 let. Vy jste ji nepoznal.
00:39:46 -Myslím, že rozumím, co pro vás znamenala.
00:39:50 -Tomu nemůže nikdo rozumět. Ani mě by to předtím nenapadlo,
00:39:56 že muž a žena můžou sdílet všechno, úplně všechno,
00:40:01 o všem mluvit, všechno dělat, myslet ne jako dva, ale jako jeden.
00:40:09 Moji rodiče takoví nebyli.
00:40:11 Mama byla mnohem lepší, mnohem silnější než otec.
00:40:17 Nestačil jí.
00:40:19 Byl to kočí a ona jako služka stála vysoko nad ním. Chápete?
00:40:26 Když šel prosit vrchnost, abych mohl na školy do Brna,
00:40:30 sundal z hlavy klobouk a takhle ho mačkal v rukách.
00:40:34 Stál jsem vedle něj, díval jsem se,
00:40:37 jak se mu rozčilením potí ruce, a nenáviděl jsem ho za to.
00:40:42 Za to, jak doma pány proklínal, a před nimi pak sundal ten klobouk
00:40:47 a uklonil se po pás.
00:40:50 Řekl jsem si, že já takový nebudu.
00:40:58 Člověk nemůže být silný, když je sám.
00:41:02 Mnoho lidí si myslí, že to jde, ale... zažil jsem to.
00:41:06 Vím, o čem mluvím.
00:41:09 Samota je šílená.
00:41:14 Když je člověk sám, nemá jak zjistit,
00:41:17 jestli se z té samoty ještě nezbláznil.
00:41:20 Všichni poustevníci, co odešli hledat Boha do pouště,
00:41:24 nakonec v té samotě zešíleli.
00:41:30 Charlie byla jiná.
00:41:34 Měla rovnováhu.
00:41:38 Předtím jsem nepoznal nikoho podobného a navíc ženu.
00:41:44 Byl jsem si jistý, že skončím jako starý mládenec,
00:41:48 oddaný vědě, knihám, univerzitě...
00:41:51 Ale Charlie mě zklidnila. S ní jsem se srovnal.
00:41:57 Ponechala mi mou svobodu.
00:42:01 Poprvé v životě jsem měl před sebou ženu,
00:42:04 co mě vnímala jak sobě rovného.
00:42:09 -Máme to v naší knize.
00:42:11 No... měli jsme to tam.
00:42:15 -To nejde dát do žádné knihy.
00:42:20 Zachránil jsem život její přítelkyni.
00:42:23 Topila se v řece, skočil jsem za ní a málem jsem se utopil taky.
00:42:27 Víte, co mi řekla, když mě pak na břehu vzkřísili?
00:42:32 Nemysli si, že tě teď za to budu obdivovat.
00:42:36 To by přece udělal každý slušný člověk.
00:42:42 Říkal jsem vám...,
00:42:45 ...jaká byla její poslední slova?
00:42:50 Neříkal nikdy nikomu.
00:42:54 Nikdy nikomu jsem to neříkal.
00:42:57 Řekla...
00:43:01 "Youve never surrendered.
00:43:05 Good."
00:43:10 A pak ještě řekla:
00:43:12 "Youll never be alone.
00:43:17 Ill always be...
00:43:24 Ill always be with you."
00:43:30 Budu navěky s tebou.
00:43:37 -To je krásné.
00:43:47 Pane prezidente...
00:43:52 Pojďme to vydat.
00:43:55 -Co?
-Naši knihu.
00:43:59 -Ach Čapku...
00:44:02 Proč jste nejel za Olgou?
00:44:05 -Vždyť jsem říkal, že pojedu.
-A proč jste nejel hned?
00:44:08 Já na vašem místě bych jel.
00:44:11 Bojíte se, že ta její láska k vám se sype.
00:44:15 Chlapečku, jestli za ní nepojedete, ona i s tou tržnou ranou na hlavě
00:44:22 si namluví jiného muže, i když vydáte ještě 50 knih.
00:44:33 Čapku!
00:44:37 Čapku!
00:44:56 No tak...
00:44:58 -Vy se prostě jen tak rozhodnete, že žádná kniha nebude,
00:45:01 strčte si svou roční práci za klobouk,
00:45:03 a vůbec vás nezajímá, že ten druhý může mít nějaké pocity
00:45:07 a nějaké starosti, že se ti lidé na tu knihu těší,
00:45:10 že z toho bude ostuda!
00:45:13 -Čapku, řekněte mi něco víc o té své Olze.
00:45:19 -Olga...
00:45:24 Olga je komplikovaná.
00:45:28 -Myslel jsem, že se vám to líbí.
00:45:31 -Ale prosím vás!
00:45:34 -Dostává nabidky k sňatku, hm?
00:45:40 -Ano.
00:45:42 Ano.
00:45:44 Čas od času.
00:45:46 Nějaký Francouz si ji chtěl brát, ona jeho taky,
00:45:50 tak jsem jí řekl, ať je šťastná. A ona se přejedla práškama.
00:45:54 -Ó!
-Od té doby jsme "dobří přátelé".
00:45:58 -Proboha!
-Ano!
00:46:01 -Nerozumím divadlu jako vy.
00:46:04 Sám jsem se hereček i herců bál.
00:46:09 Když byl herec dobrý, uvěřil jsem postavě, kterou hrál,
00:46:13 a pak jsem se lekl, když jsem toho herce potkal
00:46:16 a zjistil jsem, že jako člověk je úplně jiný. Děsilo mě to.
00:46:20 Děsilo mě, že u dobrého herce nelze poznat, kdo je kdo.
00:46:24 Co je báseň a co život.
00:46:26 -No u dobrého herce bývá pravda asi na jevišti, ne?
00:46:31 -A Olga...
00:46:34 Olga je dobrá herečka?
00:46:38 Jak si pamatujete chvíli, kdy jste ji poznal?
00:46:43 Kdy jste si uvědomil: to je ona!
00:46:47 To je žena mého života.
00:46:51 -No to přišlo až později.
00:46:54 Poprvé jsem ji potkal po nějakém představení.
00:46:57 Čekal jsem před divadlem...
00:46:59 Měla na sobě takové ty papírové šaty, pamatujete?
00:47:02 -Jo.
-Po válce se nosily.
00:47:05 Bylo jí 17 let.
00:47:07 -Ó!
00:47:10 -A já jsem jí tehdy řekl: "Slečno, já potřebuji váš hlásek."
00:47:15 -Hlásek?
00:47:17 -Chtěl jsem vyzkoušet, jak mluví moje Mimi v Loupežníku.
00:47:22 -Hm. A co? Chtěl byste si ji vzít?
00:47:27 -Nejřív jsem chtěl, pak jsem nechtěl...
00:47:30 A teď vlastně nevím, jestli chci nebo nechci.
00:47:33 Já nevím...
00:47:36 -Čapku...
00:47:38 -A teďka je s ní on.
00:47:41 Pan dr. Steinbach, když ona potřebuje pomoc.
00:47:43 A já jsem s vámi, abyste mi řekl, že moji pomoc nepotřebujete.
00:47:51 -Čapku...
00:47:53 Zajedete za ní a v Praze dáte všechno do pořádku, hm?
00:48:05 -Vy mi tu knihu tedy nepovolíte?
00:48:08 -Ne.
00:48:12 -Pořád mi říkáte, že vám kladu jen samé takové obyčejné otázky.
00:48:17 -A co, není to pravda?
00:48:20 -Tak dobře.
00:48:24 Co vaše matka?
00:48:28 Jak vám bylo, když o vás říkali, že vás neměla s vaším otcem?
00:48:33 S tím kočím.
00:48:39 -Moje matka...
00:48:41 Měl jsem ji rád.
00:48:43 -Ano, ano.
00:48:47 A jak vám bylo, když o vás psali tak hnusně,
00:48:51 že jste bastard?
00:48:54 Co jste si o ní tenkrát myslel?
00:48:58 -Čapku, pozor!
00:49:04 Už jsem vám říkal, že za otce jsem se styděl.
00:49:08 Za to, jak se ponižoval.
00:49:11 Ale matka...
00:49:14 Matka byla něco jiného.
00:49:16 -A co jste si tenkrát o ní myslel?
00:49:19 -Panáčku...
00:49:21 Už dávno jsem si všiml, jak moc byste si přál být mým synem.
00:49:26 -Omlouvám se.
-Já už syna mám.-Já se omlouvám.
00:49:29 -Ta vaše servilnost: "Prosím, pane prezidente,
00:49:33 abyste si v mých otázkách změnil všechno, co je vám libo."
00:49:38 Pan Čapek dovolí panu Masarykovi, aby i sám sobě kladl otázky.
00:49:43 -Ano, chtěl jsem vám sloužit, ale vám se to líbilo.
00:49:46 -Prosím, abyste pro mě našel úkol, který bych pro vás mohl vykonat.
00:49:51 Muž si snad sám určuje, co je jeho úkol.
00:49:53 -Chtěl jsem být republice užitečný. A ptal jsem se vás na to, jak.
00:49:57 -Nesloužil jste republice ani státu, ale mně.
00:50:00 -A vám se to líbilo. Mně... Je mi vás líto. Vy jste sám.
00:50:06 -Jak prosím?
-No že jste sám.
00:50:10 -Na rozdíl od vás mám rodinu.
00:50:13 -Jenže oni na vás nemají čas, že? A vy na ně taky ne.
00:50:17 A vaši milovanou Charlie, tu jste opustil taky.
00:50:21 Tenkrát na začátku války.
00:50:23 Jel jste do exilu budovat stát a nechal jste tu ženu a děti.
00:50:44 -Měl jsem v životě... dvě důležité věci.
00:50:50 Rodinu a práci.
00:50:53 Když jsem mezi nimi musel volit, trvalo to asi takhle dlouho.
00:51:00 A dneska jsem jim za tohlencto dlužen.
00:51:06 Nejvíc Charlotě, nebožce.
00:51:09 A taky Elišce. Ta za mě platí dodnes.
00:51:14 Nějak jsem ji zničil.
00:51:17 Všechno, co v životě dělá, dělá jen z povinnosti.
00:51:23 Nepoznala radost. A to je moje vina.
00:51:28 Dlužím taky našemu Herbertovi, dejž mu Pánbůh věčnou slávu.
00:51:32 A taky Jendovi, který se celý život jen hledá.
00:51:36 Kéž by se jednou našel.
00:51:39 A samozřejmě Olince, nejmladší.
00:51:42 Byla se mnou v exilu a málem se tam z toh všeho,
00:51:47 z té šílené spousty práce okolo mě, málem se tam zbláznila.
00:51:55 No a...
00:52:10 A teď ještě i vy, Čapku. Hm...
00:52:14 Odpusťte mi aspoň vy.
00:53:08 -Pral jste se jako kluk?
00:53:11 -Ne, já ne.
00:53:13 -Já jsem se pral. V partě nebo sám. To mi bylo jedno.
00:53:19 Sám proti všem.
00:53:23 Lidi v davu nikdy nepoznají, jak to nádherné,
00:53:26 když dostanete nabančeno sám a když máte pravdu.
00:53:32 -Každý holt neunese to, co vy.
00:53:37 -Lidi nemají představu, kolik toho unesou.
00:53:40 Až když je ohnete, zjistíte, že vydrží opravdu hodně.
00:53:47 Já sám jsem to o sobě předtím nevěděl.
00:54:02 Čtěte.
00:54:06 No čtěte!
00:54:10 -Děkuju ti za tvůj dlouhý dopis.
00:54:13 Cítím, že mě máš opravdu ráda.
00:54:17 Musíme respektovat mou rodinu kvůli mému postavení prezidenta,
00:54:25 ale najdeme a musíme najít cestu, jak spolu žít, Olo.
00:54:31 Až tu budeš, uklidníme se oba dva.
00:54:37 -Existuje ještě jedna žena, Čapku.
00:54:41 Nejenom ta vaše.
00:54:45 Četl jste Goetha...
00:54:49 Když byl starý, už hodně starý, jako jsem dnes já,
00:54:55 potkal dívku.
00:54:59 Jmenovala se Ulrike von Levetzow.
00:55:05 Bylo jí 17.
00:55:11 Jmenuje se Oldra.
00:55:14 Skoro jako ta vaše herečka.
00:55:18 Oldra...
00:55:21 ...se německy řekne Ulrike.
00:55:24 -Já znám jenom jednu Oldru, pane prezidente.
00:55:36 -Taky s ní píšu knihu.
00:55:41 -A o čem?
00:55:43 -O lásce.
00:55:46 Bude to kniha o tom, co jsem prožil.
00:55:49 Jiná, než co píšu s váma. Bude to román.
00:55:53 Vždycky jsem chtěl napsat román. Už od 16 let.
00:56:00 A pro poučení.
00:56:02 -Pro poučení se romány nepíšou, ne?
00:56:07 -Ne? A proč teda?
-Pro krásu, pro lásku...
00:56:12 Pro krásu naděje.
00:56:14 -Krásu jsem v knihách nikdy nehledal.
00:56:18 Vždycky jsem romány studoval proto, abych se z nich co nejvíc dozvěděl
00:56:24 o lidech, jak žijí na nějakém místě a v nějaké době.
00:56:28 -Rozumím.
00:56:31 Tak vy teď píšete román s Oldrou.
00:56:37 -Chcete si kus přečíst?
-Ne, ne, ne, děkuji.
00:56:41 To snad až to bude hotové. Děkuji.
00:56:44 A kolik je jí vlastně let? Oldře...
00:56:47 Asi jako náš Jan nebo jako vy. Myslím...
00:56:53 -Ano, já vím, mohla by být mou dcerou.
00:57:03 Trvalo mi to dlouho, než jsem si uvědomil,
00:57:08 že existují i jiné ženy po Charlotě.
00:57:13 Něco se začalo dít už za války.
00:57:17 Štefánik měl v Paříži krásnou vzdělanou přítelkyni.
00:57:24 Italskou markýzu.
00:57:28 No...
00:57:31 Slovo dalo slovo a...
00:57:37 Milan mě pak už nikdy neměl rád.
00:57:41 Ani politicky.
00:57:46 Oldru znám dlouho, ale do života mi vstoupila až letos v létě.
00:57:54 To, co Alici a ostatním na té vaší knize vadí,
00:57:59 nejste vy nebo nějaká kapitola.
00:58:03 Vadí jim, že na pozadí všech těch slov o lásce a o citech je ona.
00:58:11 -Rozumím.
00:58:14 -Říkají Oldře "veselá dáma".
00:58:16 Snažili se jí zakázat vstup do Lán a taky sem.
00:58:21 Ale Oldra přijde.
00:58:24 -Kdy?
-Zítra.
00:58:30 -A taky spolu čtete?
-Naším cílem je práce.
00:58:35 Román. O mně a o všem, čím jsem v životě prošel.
00:58:41 -Předpokládám, že hlavní postavou jste vy.
00:58:46 -Oldra říká, že ji smontuje z Havlíčka,
00:58:49 z Komenského a ze sv.Pavla.
00:58:52 No a doufám...
00:58:55 ...že i ze mě.
00:58:57 -No to zní velkolepě.
00:58:59 Jenom aby tam zbyla ještě nějaká pravda o vás.
00:59:08 -Vidíte tam ty ptáky, Čapku?
-Ano.
00:59:13 -Jsou to holubi?
-No já myslím, že spíš straky.
00:59:19 -Víte to jistě?
00:59:22 -Ano, holub letí jinak.
00:59:25 -A díval jste se pozorně?
-Určitě, straky to budou.
00:59:32 -No vidíte. A teď jste to řekl sám, co je pravda.
00:59:37 Oba její hlavní znaky.
00:59:39 Pravda je to, čemu člověk může věřit,
00:59:43 protože to nejdřív pozoroval nebo zažil a pak si to ověřil.
00:59:48 Dostal to z očí dovnitř, do hlavy a nakonec do srdce.
00:59:53 To...
00:59:55 TO je pravda.
00:59:58 Říkal jste, že píšete ty detektivky.
01:00:01 -Ano.
01:00:03 -No a co je pravda, když jde o nějaký ten zločin,
01:00:06 když se někdo dopustí vraždy nebo třeba jenom nevěry.
01:00:10 Co je pravda na tom jeho činu?
01:00:13 Je to ten obecný názor lidí z jeho okolí?
01:00:18 Ani ten nejhrůznější čin není pravdou o jeho pachateli.
01:00:23 Až to, jak se ten člověk ke svému činu postaví.
01:00:27 Co ze svého činu vyvodí. Až to je pravda.
01:00:33 Na složité otázky člověk odpovídá celým svým životem.
01:00:38 -Ano. Ano.
-Pravda existuje.
01:00:43 Ale většinou vypadá jinak, než si ji lidé představují.
01:00:47 Uvedu příklad. Naše Alice a taky ty statisíce lidí,
01:00:52 které ve mně vidí "tatíčka",
01:00:55 ti všichni jsou přesvědčeni, že jsem nikdy v životě nelhal.
01:01:00 -No a není to pravda?
01:01:15 -Víte, co mi Alice často říká?
01:01:19 "Tato, tys byl pro mě vždycky ztělesněním pravdy a svědomí.
01:01:25 A teď chodíš s cizí ženou tajně na hotel."
01:01:30 Neumím jí to vysvětlit.
01:01:33 A ani nevím, jestli má cenu jí to vysvětlovat.
01:01:38 Vychovali mě v představě, že tělesná láska
01:01:42 je něco nečistého, co na oči a ani do života nepatří.
01:01:48 Provozuje se potmě, vskrytu a jen proto, aby se zplodily děti.
01:01:55 A taky Charlie si to myslela. A já s ní.
01:02:00 A tak jsme prožili 45 let ve vzájemné lásce.
01:02:07 S Oldrou jsem podstatu tělesné lásky pochopil.
01:02:13 Vášeň nemůže být nízká. Vášeň je přirozená.
01:02:18 Nízké může být jen zneužívání přirozenosti.
01:02:25 To je jako kdybyste litoval nebo se omlouval,
01:02:30 že spíte, jíte nebo chodíte...
01:02:35 Hřích...
01:02:37 ...přichází z duše.
01:02:39 Ne z těla.
01:02:42 Tělo je čisté. Přirozené.
01:02:47 To je jak s manželstvím.
01:02:50 Svatouškové přísahají na právní formálnost sňatku,
01:02:54 ale přece mezi mužem a ženou jde o něco jiného.
01:02:59 Jde o to, aby společně nesli dobré i zlé.
01:03:03 S papíry i bez papírů.
01:03:05 -Já se nedivím vaší dceři, paní doktorce Alici,
01:03:08 že se jí tento váš názor úplně nelíbí.
01:03:11 Ale já s váma souhlasím.
01:03:14 -Vy taky s vaší Olgou nežijete ani v celibátu ani v manželství.
01:03:22 -O mnoha lidech by se dalo říct, že nemají duši.
01:03:26 To vy jste měl duši odjakživa.
01:03:29 Ale tělo, to jste poznal jaksi až nakonec. Promiňte.
01:03:35 -Proč?
01:03:37 Podívejte...
01:03:40 Možná jsem se zbláznil.
01:03:43 Ale vím, že když s tou ženou jsem,
01:03:48 když jsem s ní, a je úplně jedno kde,
01:03:53 vím, že je to pravda víc, než cokoliv jiného.
01:03:57 -Tahleta pravda by asi těžko šla dát do slov.
01:04:01 Ta se spíš cítí, žije. Já vám to přeju.
01:04:07 Kdo ví, co za pár let bude pravda o nás dvou, že?
01:04:18 Pane prezidente...
01:04:21 My tu knihu musíme vydat.
01:04:34 Prosím!
01:04:37 Ať je po mém.
01:04:41 -Ať je po tvém.
01:04:46 Ať je po vašem.
01:05:05 Proč věřím v demokraci...
01:05:08 Věřím v demokracii proto...,
01:05:14 protože věřím v člověka.
01:05:18 Věřím v jeho hodnotu.
01:05:24 Věřím v jeho nesmrtelnou duši.
01:05:32 Věřím v demokracii, protože jsem věřící.
01:05:39 Demokracie znamená, že navazujete vztahy s lidma,
01:05:44 protože je máte rád.
01:05:49 V demokracii se stýkají dvě věčnosti:
01:05:52 láska ke Stvořiteli a láska k člověku.
01:05:59 Republika bude taková, jaká bude většina lidí.
01:06:04 Jde o to, aby lidé na tom, co se okolo nich děje,
01:06:08 aby jim na tom záleželo.
01:06:12 A když se jim něco nelíbí, tak aby jen nekritizovali,
01:06:16 ale začali něco dělat.
01:06:20 Mluvit ještě neznamená dělat.
01:06:26 Mně lidi nikdy nerozuměli.
01:06:29 Až když jsem z Ameriky přivezl tu republiku,
01:06:33 tak najednou všichni řekli: "Hele, tatíček!"
01:06:37 -Oni to mysleli dobře.
-Ále...
01:06:40 Nebyla to pravda. Jaký tatíček!
01:06:44 Promiňte, pane doktore, a jak tu vaši knihu nazvete?
01:06:51 Hovory... Hovory pana Čapka s...
01:06:56 -...s tatíčkem.
01:06:58 MASARYK SE SMĚJE
01:07:02 -Musím jít.
-Jistě, jistě.
01:07:09 Tož...
01:07:11 Mnoho štěstí!
01:07:13 -I vám.
-Děkuju.
01:07:15 -Můžete tam, prosím, pustit ještě jednou tu desku?
01:07:19 Co tady ráno hrála.
01:07:22 -Á!
01:07:24 Nevěděl jsem, že máte rád takovou hudbu.
01:07:28 -Já taky ne.
01:07:32 PÍSEŇ "RAMONA"
01:08:55 Skryté titulky: Petr Dvořáček Vyrobila Česká televize 2019
Podzim 1928. Do letního sídla prezidenta Masaryka (M. Huba) v Topoľčiankách přijíždí spisovatel Karel Čapek (J. Budař), aby prezidentovi oznámil, že jejich kniha rozhovorů je téměř hotová, a také mu chce nabídnout část honoráře. Jejich kniha rozhovorů má být vydaná k výročí deseti let od vzniku samostatného Československa a termín vydání se pomalu blíží. Masaryk však Čapkovi nečekaně oznámí, že ji nebude možno vydat, neboť si to nepřeje jeho rodina. Rozčarovaný a rozhozený Čapek nijak neskrývá své podráždění, čehož si pochopitelně všimne i Masaryk, ale své stanovisko nijak změnit nehodlá. Čapek však kvůli knize obětoval nemálo svého času a hodlá prezidenta o vydání knihy přesvědčit stůj co stůj. Situaci mu ale ztěžuje to, že mu brzy jede zpáteční vlak. Masaryk nato vyzve Čapka na procházku po okolí a v tomto podzimním dopoledni se začne rozehrávat nevšední rozhovor s rozličnými tématy od osobních životů obou mužů, politiky, víry, povaze Čechů až po lásku.
Režisér Jakub Červenka natočil podle scénáře Pavla Kosatíka komorní, až intimní drama, v němž dominují herecké výkony obou představitelů – Martina Huby v roli T. G. Masaryka a Jana Budaře coby Karla Čapka. Snímek také vypovídá mnoho o obou těchto významných postavách našich dějin. Především ale o prvním československém prezidentovi, jenž zde není pojat jako notoricky známý „tatíček“ a plastická figurka z učebnic, ale jako každý jiný člověk se svými chybami a ctnostmi. Zajímavostí také je, že se premiéra snímku uskutečnila 18. října roku 2018. Tedy přesně sto let na den od vydání Washingtonské deklarace neboli Prohlášení nezávislosti československého národa, která oficiálně ustanovila samostatnost a budoucí směřování Československa zahraničním odbojem, a pod níž byl podepsán také Masaryk.