V. Bellini: Puritáni
Operní scény šílenství se po roce 1820 staly ve zpěvoherním žánru velice populární, třebaže dnes dobu romantickou chápeme jako dost idylickou. Zřejmě k tomu měli hrdinové a hrdinky své důvody a obecenstvo nalezlo v tomto duševním sebezpytném trýznění své zvláštní zalíbení. Vzpomeňme na Lucii z Lammermooru, která podřezala svého nemilovaného manžela přímo ve svatebním loži, na Verdiho Lady Macbeth, jež na svých rukou viděla neustále krev nevinných obětí, nebo Imogenu v Pirátovi, soužící se mylnou představou, že je provdána za jiného muže, než si sama vyvolila. Četné somnambulní scény, hysterické smíchy a zoufalá úmrtí z lásky by vydaly na samostatnou operní kapitolu. Tentokrát zavítáme za Elvírou z Belliniho Puritánů do poloviny 17. století, abychom zjistili, že naše hrdinka zešílí v okamžiku, kdy se vše nevyvíjí tak, jak původně očekávala. Měla totiž před svatbou, která se nekonala, alespoň ne hned v prvním dějství.
V hlavní roli Elvíry se představí ruská sopranistka Anna Netrebko, jejího nejistého partnera, roajalistu Artura Talbota ztvární ztepilý tenorista Eric Cutler. Napínavé drama lásky, založené na Ancelotově a Xavierově francouzské hře Tetes Rondes et Cavaliers (Kulaté hlavy a kavalíři), se odvíjí na pozadí bojů občanské války, která zmítala nábožensky rozvrácenou Anglií v „pojakubské“ době. Arturo ve snaze zachránit zajatou královnu z plymouthské pevnosti, obsazené puritány, odebere své vyvolené svatební závoj, aby do něj zahalil vdovu po Karlu I. V tomto přestrojení ji vyvede ze zajetí. To však vyvolá šílenství hlavní hrdinky, která je vyléčena až nepředvídaným návratem oplakávaného milence i nenadálou amnestií cromwellovského parlamentu. Hvězdné obsazení, v němž nechybějí barytonista Franco Vassallo jako vůdce puritánů Riccardo a Arturův sok v lásce, basista John Relyea jako Elvířin strýc Giorgio a Maria Zifchaková jako královská vdova Henrietta, řídil společně se sborem a orchestrem Metropolitní opery v New Yorku Patrick Summers při velkolepém představení v roce 2007.
