O bezdětné manželské dvojici adoptující tříletého Toníčka (1982). Hrají: J. Vlasák, Z. Herfortová, M. Součková a další. Scénář M. Kadlečíková. Kamera J. Kačírek. Režie R. Tesáček
00:03:08 Tebe, Vojto, já se nikdy nepustím.
00:03:10 To bych prosil. Ovšem to si povíme,
00:03:14 až se jednou doopravdy zamiluješ
00:03:16 a popadne tě vdáváníčko.
-Prosím tě, vdávání.
00:03:21 Proč se asi můžu přetrhnout, abych měla jedničky,
00:03:23 šprtám slovíčka, abych stihla tu maturu.
00:03:25 To je dobře. Ale to nevylučuje, že se zamiluješ.
00:03:29 Možná nevylučuje, ale u mě je to jinak.
00:03:32 Když říkám, že se tě nepustím, tak se tě nepustím.
00:03:36 A z tebe za tu dobu může být sólista.
00:03:39 Jdi ty, brebto.
00:03:42 Já přece svým způsobem sólový hráč jsem.
00:03:45 Ovšem po třicítce už jsou karty rozdaný.
00:03:48 No jo, jenže ty můžeš být výjimka.
00:03:51 Výjimka.Copak takhle ti nestačím?
00:03:54 Dovol, mně? Ale stejně jsi to měl o hodně těžší.
00:04:01 A navíc na krku... Ježíš! Sůl!
00:04:10 Pst! Tiše!
00:04:15 Podívej se na ty šaty. Co až v tom půjde?
00:04:20 Ale nezlob, prosím tě.
00:04:23 Když se to nedá vyprat, tak jsou to šaty k ničemu.
00:04:26 No jo, ale jsou krásný.
00:04:30 Nezlob, já ti přivezu nový.
00:04:36 Máš hlad?
-Ani nevím. Asi jo.
00:04:49 No to je krásný.
-Ahoj.
00:04:52 Polož to. Vrať to zpátky. Jste jeden jako druhý.
00:04:56 Když mám hlad, tak si něco ohřeju.
00:04:59 Chcete polévku, nebo zbytek té číny?
00:05:00 Čínu!
-Jé, polívčička. To by bylo.
00:05:03 Tam jsou talíře, tady jsou příbory.
00:05:06 A na každý pád si k tomu sednu jako člověk
00:05:08 a nehltám to jako neandrtálec.
00:05:11 Podívej se, co jsem za kopyto.
00:05:16 Posolila jsi to? Tak co, tak se to vypere.
00:05:20 No jo, ale to skládání bude v čudu.
00:05:22 Prosím tě. Myslíš, že jim do té butikové kuchyňky nevidím?
00:05:25 Omotá se to za mokra provazem.
00:05:28 To lehce zvládnu.
-To je senzace.-Počkej.
00:05:32 Rozlijeme Vojtovi polívčičku.
00:05:36 Už se to nese.
00:05:39 Dáš si taky?
-No, dám.
00:05:43 Ty budeš tlusťounká, Norinko.
00:05:46 Když já tak dobře vařím.
00:05:51 Lenka je rozumná. Pochopí to.
00:05:53 Prosím tě, nemluv tak nahlas.
00:05:56 Snad neposlouchá za dveřmi.
00:06:03 Pochop to. Já jsem její bratr.
00:06:07 Já mám o tu holku starost. Má jenom mě.
00:06:09 Babička už je stará.
-Tebe, tebe.
00:06:13 Já jsem se o ni nestarala?
-Jo, starala.
00:06:18 Když šla na gymnázium, sama jsi navrhla,
00:06:20 aby šla k nám do tý mrňavý garsonky.
00:06:23 Navrhla. Co jsem měla dělat, když ji přijali na školu?
00:06:26 Byla to tvoje sestra, tvoje garsonka.
00:06:31 Tenhle byt nám sehnali vaši, to tím myslíš?
00:06:33 Ale nic tím nemyslím.
00:06:38 Místo toho, abych se těšila, tak...
00:06:44 Copak ona za něco může?
-Ne.
00:06:49 Já nikomu nic nevyčítám.
00:07:05 Ale na tohle mám právo. A ty taky, ne?
00:07:13 Řekla jsem ti přece, že jdu domů.
00:07:15 Já se ti divím. Sedět v sobotu doma.
00:07:19 Na učení máš celou neděli.
00:07:22 A ten film je asi fakt dobrej.
00:07:27 Mně se nechce. A vůbec.
00:07:31 Podívej se, jak vypadám. Měl jsi jít s ostatními.
00:07:35 Lenko, já vím, že jedničky nejsou jen tak.
00:07:39 Ale varuju tě. Z tebe se pomalu a jistě stává
00:07:42 protivnej šprt.
-Aťsi. A vůbec.
00:07:46 Řekla jsem, že budu doma, až přijedou od babičky,
00:07:48 a auto už je tady. Tak co.
-A to by bez tebe nevydrželi?
00:07:52 Taky můžou chtít být někdy sami, ne?
00:07:54 Třebas nevydrželi. Tomu ty nerozumíš.
00:07:57 To je něco úplně jinýho než s rodičemi.
00:08:00 Švagrová má práci, brácha večer nehraje,
00:08:03 tak spolu možná večer někam vyrazíme.
00:08:05 S bráchou?
-No a co?
00:08:09 Ahoj.
-Ahoj.
00:08:12 Už máš prohlídnutej ten časopis?
00:08:14 Seš doma?
-Do sedmi určitě.
00:08:18 Tak čau.
-Ahoj.
00:08:21 Tak ahoj, Petře.
00:08:25 Jindy, jo?
-Ahoj.
00:08:46 Počkej, to je veliký. To nerozkrojíme, podívej se.
00:08:50 Takhle. Abychom to dali do pusinky. Vidíš to.
00:08:53 Ty nemáš hlad?
-Ne, na mě je trochu brzy.
00:08:59 Najíte se s Lenkou, ne? Kde vězí?
00:09:03 Říkala, že bude doma, až přijedem.
00:09:06 Já na jejím místě bych z toho měl šok.
00:09:08 No, šok. (Lenka)-Ahoj.
00:09:11 Klid.
-Ahoj.
00:09:17 Kdo to je?
-To je...
00:09:23 Vy jste ho přivezli od někoho od babičky?
00:09:26 To je Toník.
-Čí je?
00:09:38 Toník je ode dneška náš a taky tvůj.
00:09:47 My jsem pro něj nebyli u babičky, víš?
00:09:51 Jeli jsem do dětskýho domova a adoptovali jsme ho.
00:09:58 Cizího kluka?
-Ale Lenko, prosím tě.
00:10:01 Není cizí, je náš.
-A co když budete mít vlastní?
00:10:04 Co pak s ním?
-Nemluv takhle před ním.
00:10:07 Copak se děti pořizují jako nový auto?
00:10:09 A co tvoje práce? Klid na cvičení.
00:10:11 I národní umělci mají děti.
-Jo, ale vlastní.
00:10:15 Já myslela, že jsme rodina. A zatím vám nestojím
00:10:17 ani za optání.
00:10:24 Pojď za mnou, Toníku.
00:10:31 No tak, přece bys neplakal. Takovej velkej kluk.
00:10:39 Já jsem to věděl.
00:11:14 Lenko, přestaň brečet.
00:11:19 Seš přece velká. Vždyť to není těžké pochopit.
00:11:23 Není. Chcete se mě zbavit.
-Lenko, prosím tě.
00:11:31 Tumáš, vysmrkej se. A přestaň mluvit hlouposti.
00:11:40 Když já opravdu myslela, že jsme rodina.
00:11:44 A zatím jsem pro vás jenom takový nutný zlo.
00:11:51 Lenko, prosím tě, co kdybysme měli dítě teď?
00:11:54 Anebo tenkrát, když jsi se k nám nastěhovala.
00:11:56 To bysme nebyli rodina?
-Bylo by to vaše dítě.
00:12:00 Byl by po někom. Byl byl náš.
00:12:02 Už jsem řekl, Lenko, že je náš.
00:12:07 Co když bude pitomej? Co když bude krást?
00:12:11 To by mohl vlastní taky. Já jsem asi ideál bez chyb.
00:12:16 Nora, to je anděl. A ty?
00:12:18 Z tebe se klube pěknej sobec, Lenko.
00:12:22 Tak dobře. Jsem sobec.
00:12:25 Ale kdybyste se mě opravdu nechtěli zbavit,
00:12:28 řekli byste aspoň slovo. Slovíčko.
00:12:31 Takhle se nedomluvíme. Až se uklidníš, přijdeš na to,
00:12:34 že plácáš nesmysly.
00:12:38 Tebe se nikdo nechce zbavovat a pamatuj si jednu věc.
00:12:41 Že dva dospělí lidi mají právo si o svém soukromí
00:12:44 rozhodovat sami.
-Dospělí.
00:12:51 Proč by ses do té karty nemohla podívat?
00:12:53 Ale mohla. Když budu mít praxi zrovna na tom středisku.
00:12:57 Co ti to bude platný? Na tvou švagrovou se stačí
00:13:00 podívat, aby každý člověk věděl, že je zdravá jako řepa.
00:13:03 Povídám, že byla poslední dobou pořád u doktorů.
00:13:06 A co lékařský tajemství? To nic?-Evo.
00:13:09 Ještě zdravotní sestra nejsi a já to tak budu vykládat, že jo?
00:13:13 Ale jo. Víš, kolik je lidí, kteří chtějí adoptovat?
00:13:16 Víc než dětí. Nemocným manželům
00:13:18 by dítě nedali.
-Vidíš, ale to jde.
00:13:21 Nora má známosti. Klidně si to mohla zařídit.
00:13:24 Až tam budu, tak se na to mrknu. Nebo řeknu holkám.
00:13:27 Já bych se na to vykašlala.
-Zkusit to můžu, ne?
00:13:31 Tady jde taky hlavně o bráchu.
-On ho nechtěl?
00:13:34 Kdyby ho chtěl, tak by mi to řekl.
00:13:36 On potřebuje hlavně klid ke cvičení.
00:13:38 Já nevím. Ale já bych radši jedináček nebyla.
00:13:41 Naši jsou dobrý. Ale kdyby nás bylo víc,
00:13:43 tak to by měli jiné starosti, než se mě ptát, kam půjdu,
00:13:46 kdy se vrátím.
-Mně nikdo nic nezakazuje.
00:13:49 No bodejť. Tebe na rodinný vycházky užije.
00:13:52 Prosím tě, brácha a švagrová, to je něco jiného než rodiče.
00:13:56 V tvém případě určitě. Kdybys občas vyrazila,
00:13:59 tak by tě ten synovec tak nenaštval.
00:14:04 Synovec. To víš, že naštval.
00:14:07 Zrovna dneska jsme měli s bráchou někam jít.
00:14:09 Ale takhle? To je teď jedno.
00:14:12 Ty, Evo, mohla bych dnes u vás spát?
00:14:15 Co by ne? To bych nedělala.
00:14:20 Máš ponětí, jak by šíleli? Stejně jdu na disco.
00:14:23 Mám tam sraz. Co bys tady sama dělala?
00:14:26 Ale jestli chceš, tak pojď se mnou.
00:14:29 Na disco? A kam?
-Tam to neznáš.
00:14:32 Muzika je perfektní. Já tě namaluju,
00:14:37 načísneš se. Pojď, bude sranda.
00:14:40 No jo, máš pravdu. Co já tam?
00:14:43 Stejně se teď motají kolem toho Tondy.
00:15:10 Časem vyklidím pro Toníka ten malý pokojík.
00:15:13 Stejně je ho škoda na krámy.
00:15:25 Nemysli si, že mě to nemrzí. Takhle jsem to nechtěla.
00:15:31 Kde teď může trčet? Žádnýho kluka nemá,
00:15:35 pořádnou kamarádku taky ne. Podívej se, máš skoro půlnoc.
00:15:41 Nešla někam s tou, ze zdola, s Evou?
00:15:44 S tou? To bych se divil. Chodí zmalovaná, samý kluk.
00:15:48 Kdepak.
00:15:55 Když si chce jeden zavzdorovat, moc si nevybírá.
00:15:59 Zavzdorovat? Ty to teda vidíš růžově.
00:16:01 Při její citlivosti.
00:16:04 Já snad na ty policajty zavolám.-Ale ne, prosím tě.
00:16:07 Počkej ještě. Třeba vážně někam šla.
00:16:09 Kdyžtak nejdřív skočím dolů.
00:16:16 Kdyby nebyla na tebe tak nalepená,
00:16:17 měla by víc kamarádů a nemusel být žádný šok.
00:16:20 Nalepená. Kdyby ti máma umřela ve čtyřech,
00:16:23 táta se na tebe v šesti vykašlal, tak bys mluvila jinak.
00:16:29 Každou volnou chvilku a prázdniny byla se mnou.
00:16:32 O tom vím svoje.
-Věděla jsi to od začátku.
00:16:35 Prosím tě, nekřič. Věděla jsem od začátku,
00:16:38 že jsi něco jako vdovec s dítětem.
00:16:40 Ale netušila jsem, že se to začne podobat bigamii.
00:16:43 Přestaň s tou nesmyslnou žárlivostí.
00:16:47 Jaká žárlivost? Bude totálně nesamostatná
00:16:50 a její nároky na tebe se obrátí proti Toníkovi.
00:16:54 Vojto, my jsme za něho přece zodpovědní.
00:16:55 A za Lenku snad ne?
-Za Lenku taky.
00:16:59 A právě proto ti říkám. Vodíš ji na své koncety, večeře,
00:17:02 do vináren jako dospělou. A zatím nejseš schopen
00:17:04 s ní promluvit. VRZNUTÍ DVEŘÍ
00:17:14 Lenko, pojď sem.
-Já si chci jít lehnout.
00:17:21 Já ti říkám, aby jsi šla sem.
00:17:30 Jak to vypadáš?
00:17:34 Kde jsi byla?
-Na disce.
00:17:40 Na disce.
00:17:45 Vždyť jsi nám nic neřekla.
00:17:48 Vy mi taky neříkáte o svých plánech.
00:17:50 To snad je trochu rozdíl.
-Vojto.-To je rozdíl!
00:17:55 Tady si sedni.
00:18:03 Vidíš. Doteď jsi na mě nekřičel.
00:18:08 Ty jsi pila?
-Jenom... malinko.
00:18:14 Na disce. Bůhví, v jaký hospodě, kde se to hemží vekslákama.
00:18:18 Tak něco vypila. S tebou si taky nějakou tu decku dala.
00:18:23 Ostatně to není alkohol, to jsou nervy.
00:18:26 Já ti udělám čaj.
00:18:33 Podívej se, Lenko.
00:18:38 Já nechci, aby ses toulala po hospodách jen tak z trucu.
00:18:47 My jsme ti měli o Toníkovi říct dřív, než jsme ho dovezli.
00:18:51 Ale myslíš, že by se tím tak moc změnilo?
00:18:56 Nevím. To je teď jedno.
00:19:00 Máte se teď o koho starat. Já jsem tady navíc.
00:19:04 Lenko, prosím tě. Toník je malej.
00:19:08 My bysme se o něj měli starat všichni tři, ne?
00:19:11 Proč? Já mám školu.
00:19:15 Jasně. Máš školu. Starat se o něj budu já.
00:19:19 Ale trošku milá bys na něj mohla být.
00:19:24 To bych možná... To bych mohla.
00:19:30 Lenko, tak jdeme.
-Už jdu.
00:19:35 Toníku, co je to?
00:19:41 Co je? Vy jste si něco udělali?
00:19:44 Ne. Učila jsem ho básničku.
-No a?
00:19:47 Nic. Nechtěl, tak jsem toho nechala.
00:19:51 Jakou básničku?
-Kolíbala baba čerta.
00:19:56 No co? Přece se nenecháme terorizovat
00:20:00 každým zavzdorováním. My ho máme taky vychovávat.
00:20:05 Já mám stejně učení.
00:20:14 Vážně jenom básničku jsi ho učila, nic víc?
00:20:18 Co bych s ním tak jinýho měla dělat?
00:20:23 Lenko, já bych chtěl, abyste se měli opravdu rádi.
00:20:29 Rádi, rádi. Když on je ňouma.
00:20:32 Kdyby aspoň řekl, že ho to nebaví. Ale on?
00:20:35 Sedí, kouká, brečí, zase kouká.
00:20:40 Tak co s ním.
-No jo. Ale proč?
00:20:46 Proč brečel, Lenko?
-Neřekneš to Noře?
00:20:51 Prosím tě.
-Když já jsem ho štípla.
00:20:58 On má takový naducaný masíčko.
00:21:01 Masíčko.
00:21:06 Lenko, víš, co ten kluk má ve 4 letech za sebou?
00:21:10 Co může mít ve čtyřech za sebou?
00:21:12 Jeho matce ho museli vzít. A to už něco znamená.
00:21:16 Zamykala ho doma, třeba na 2 dny.
00:21:19 Bez jídla, bez topení, po tmě.
00:21:21 Víš, jak z toho musí být vyděšenej?
00:21:24 Proč to dělala?
-Proč, proč.
00:21:26 Byl jí na obtíž. A do domova ho dát nechtěla.
00:21:29 Aby nepřišla o těch pár korun, co na něj dostávala.
00:21:33 Dobře, je chudák.
00:21:34 Ale proč zrovna vy jste museli adoptovat hloupý dítě?
00:21:39 Lenko, jak můžeš vědět, že je hloupej?
00:21:42 A vůbec. Copak si člověk vybírá dítě jako meloun u zelináře?
00:21:48 Jo. Děti jsou totiž nedostatkový zboží.
00:21:53 Nebuď cynická, Lenko. Zrovna ty.
00:21:56 Co kdybys neměla mě?
00:21:59 Ještě mně vynadej, že jsem se narodila.
00:22:03 Když já bych doopravdy chtěla, abyste měli vlastní.
00:22:07 Nebo aby aspoň tohle bylo chytrý,
00:22:09 když už s ním ztrácíš tolik času.
00:22:10 Lenko, starat se o někoho není ztráta času.
00:22:12 A přestaň mlít o vlastním dítěti.
00:22:15 Nora vlastní dítě mít nemůže. Není to její vina.
00:22:18 Už se skrz to natrápila dost.
-Copak to někdy něčí vina je?
00:22:22 Tak někdy jo.
00:22:27 To jsou složitý věci. Já už o vlastním dítěti
00:22:30 nechci ani slovo, Lenko.
00:22:37 Lenko, nechtěj, abych si o tobě myslel,
00:22:40 že seš husa.
00:22:47 Leni, buď na něj hodná. Když ne kvůli němu,
00:22:50 tak aspoň kvůli nám. A kvůli sobě.
00:22:53 Co by to bylo za život?
-Dobře.
00:22:56 Já ho už básničky učit nebudu.
00:22:59 S tebou je domluva jak s kozou na ledě.
00:23:02 Uč ho, nebo neuč. Ale hlavně ho neštípej
00:23:05 a neohrnuj nad ním nos.
00:23:10 Tak v 7 na tebe čekám na zastávce a hotovo.
00:23:13 Hotovo? Podívejme. Víš, že chci ještě do maturity
00:23:17 stihnout státnici z angliny.
-Lenko, já vím,
00:23:21 tvoje plány jsou sice bezvadný. Ale proto nemusíš sedět
00:23:25 pořád doma.
-Víš, že do takových podniků
00:23:28 já nechodím. Vymysli si něco inteligentnějšího, jo?
00:23:33 Inteligentnějšího. Tak modelářský večírek
00:23:36 ti není dost dobrej. Ale do takových podniků,
00:23:39 jako je Emko, klidně chodíš.
00:23:41 Náhodou dobře vím, že jsi tam byla.
00:23:44 Náramně inteligentní.
-A jak to víš?
00:23:47 To znamená, že kamarádíš s lidma,
00:23:50 kteří do takových podniků chodí.-To byl kluk.
00:23:53 A byl tam náhodou.
-Jo. Tak on náhodou
00:23:55 a já tam zato chodím každej den.
00:23:58 Abys věděl, měla jsem svoje důvody.
00:24:02 Dobrý den.
00:24:10 Ty, Petře, tvoje matka dělá doktorku v děcáku, že jo?
00:24:14 Asi jsem ti neřekla, že naši adoptovali dítě.
00:24:18 A je nějaký divný. Ráda bych se tvé matky
00:24:22 na ledacos zeptala.
-To nevím,
00:24:25 jestli by se chtěla o tom bavit.
-Vidíš to.
00:24:29 Kdyby jsi chtěl mluvit s Vojtou, zařídím to levou rukou.
00:24:33 Počkej. Když budu vědět, o čem chceš s ní mluvit,
00:24:36 tak je to taky snadný.
00:24:42 Toníčku, no tak. Kolíbala baba čerta.
00:24:54 Tak pojď. Ko-lí-ba-la ba-ba čer-ta.
00:24:57 Už zase baba s čertem?
-To je básnička,
00:25:00 kterou by odříkalo i mladší dítě.
00:25:02 Tak nechce se ji učit, tak ho nech.
00:25:05 Stejně to děláš jenom proto, abys ho Lence předváděl.
00:25:07 Lence chci nanejvýš předvádět, že se s ním musí jinak.
00:25:10 Konečně je to i v jeho zájmu.
00:25:14 Nebudeme si nic nalhávat. Na svůj věk toho moc nenamluví.
00:25:18 Tenhle zlozvyk, mluvit o něm před ním, by sis mohl odpustit.
00:25:22 Když si to už neodpustí Lenka. Tobě by to bylo příjemný?
00:25:26 No jo. Nebylo.
00:25:31 Ty se budeš divit, jak ten pokojík pěkný,
00:25:33 až to tam všechno uklidím.
-Já bych se spíš divil,
00:25:35 kdyby se mu tam chtělo spát.
-Už zase?
00:25:39 Tady se člověk nezavděčí. Snad bych mohl jít
00:25:42 konečně cvičit.
-To bys mohl.
00:25:45 Pojď. Budeme to uklízet spolu, Toníku.
00:25:50 Podívej se, co jsem tam našla.
00:25:53 Podívej.
00:25:56 Co si z toho postavíme?
-Most.
00:25:59 Ale jenom most. Velkou musíme.
00:26:07 ZVUK HOUSLÍ
00:26:35 Toníčku, co jsi to zahrál? Zkusíme to ještě jednou.
00:26:51 Toníku, zahrej mně to ještě jednou.
00:27:00 Toníku, co to bylo?
00:27:05 Ukaž, ty jsi tady něco zahrál?
00:27:08 Co jsi to hrál? Zahraj mi to ještě jednou.
00:27:16 Podívej se na mě, kluku jeden.
00:27:20 Ty jsi to zahrál. To je úžasný.
00:27:24 Toníku, my teď budeme hrát spolu. Co říkáš?
00:27:30 To pusť z hlavy. Děti se nevrací jako vadný zboží do krámu.
00:27:34 Chybu přece může udělat každej, ne?
00:27:38 Ty myslíš, že toho litujou?
00:27:41 Jestli nelitujou, určitě budou.
00:27:44 A ten kluk na tom u nich bude hůř, než kdyby žil v domově.
00:27:48 Zvlášť jestli je tak hloupej, jak vypadá.
00:27:50 Na tom možná něco je. Ale stejně...-Ale to tak nehoří.
00:27:53 Víš co? Nesejdeme se na zastávce, ale přijď radši pro mě.
00:28:11 Slyšelas?
-On tě rušil, viď?
00:28:15 Měl jsi ho poslat sem.
-Rušil. On hrál se mnou.
00:28:20 Když tomu tak říkáš.
-Norinko, ty seš nedůvtipná.
00:28:23 Jak bych mohl hrát najednou na housle a na piano.
00:28:26 To hrál Toník.
-Asi jsem zrovna pouštěla vodu.
00:28:31 Já jsem nic neslyšela.
-To budeš koukat.
00:28:33 Teď budeme hrát spolu často, že jo?
00:28:35 Pojď. Půjdeme si tady spolu sednout.
00:28:39 Ten má talent.
-Tím líp.
00:28:44 I když v jeho věku prorokovat, to je, jako bych říkala,
00:28:48 že bude krásně malovat, protože teď hezky kreslí psy.
00:28:51 Prosím tě, v muzice je to jinak. To mi věř.
00:28:53 Když to říkám, tak to říkám zodpovědně.
00:28:56 Lenka bude koukat. Ta uvidí, kdo je hloupej.
00:28:59 Tak to ne, Žádný předvádění nebude.
00:29:02 KLAPNUTÍ DVEŘÍ
00:29:06 Ahoj vespolek.
-Ahoj.
00:29:09 Kde se couráš? Pojď se najíst.
00:29:11 Zakecala jsem se.
00:29:23 Poděkuj Lence.
00:29:27 A to lízátko až po svačině. Ty jsi vůbec nepoděkoval.
00:29:31 Nech ho. Když nemluví, tak nemluví. Co se dá dělat?
00:29:35 Pořádně se najez. Vojta večer hraje venku,
00:29:38 tak večeře za moc stát nebude.
-Nechceš jet se mnou?
00:29:42 Jela bych. Ale přijde pro mě jeden kluk.
00:29:47 No skvělý. Je hezkej?
00:29:51 Snad jo.
-Hlavně aby nebyl blbej.
00:29:56 Je to můj spolužák.
-Tím líp.
00:30:00 Počkej, Lenko, až uslyšíš...-Vojto,
00:30:03 kdy se dneska večer vrátíte?
-Brzy, tak v jedenáct.
00:30:08 Cože až uslyším?
-To nové nastudování Dvořáka.
00:30:16 Tak až příště. Až budete hrát tady.
00:30:20 Noro, já jdu dneska na večírek.
-Večírek?
00:30:25 Ty jdeš na nějaký mejdan, viď?
-Na modelářskej večírek.
00:30:29 Potřebovala bych půjčit něco na krk.
00:30:32 Já se s tím tvým přívěskem pořád courám, viď?
00:30:35 Máš práci navíc.
-V prvním šuplíku jsou takový
00:30:38 menší věci, pro tebe akorát. Tak si pak vezmi.
00:30:43 Já poběžím.
-A my, až se napapáme,
00:30:49 tak půjdeme na procházku.
00:32:09 Ahoj.
-Ahoj. Pojď dál.
00:32:19 Dneska ti to sluší. Ale už musíme jít.
00:32:24 Nebo tobě se nechce?
-Ne, to ne.
00:32:30 Ještě že jsi přišel. Asi bych to tady nevydržela.
00:32:35 Co se stalo?
-Dospělí jsou hnusní.
00:32:47 Ahoj.
-Ahoj. Máš hlad?
00:32:51 Ne. Trošku nás tam pohostili. Lenka je doma?
00:32:53 Ne.
00:33:10 Chceš taky kafe?
-Ne, děkuju.
00:33:18 Nějak se ten večírek protahuje. Aby si na to nezvykala.
00:33:22 Ale prosím tě. Je jí osmnáct,
00:33:25 řekla, že někam jde, tak co.
00:33:30 Ostatně bys měl být rád, že vůbec někam chodí.
00:33:33 Já jen aby se v této situaci do něčeho nenutila, chápeš?
00:33:46 Proč jsi mě nenechala, abych jí řekl o Toníkově nadání?
00:33:52 To jako aby věděla, že její geniální bratr
00:33:56 neztrácí čas s blbcem?
00:34:02 Já chápu, že Lenčin obdiv ke mně tě dráždí.
00:34:06 Ale nedráždí. Je logický a já chápu, že ti lichotí.
00:34:13 Můj obdiv a úctu už tolik nevnímáte.
00:34:16 Ale to tak chodí, viď?
-Takže když nemůžeš mít
00:34:20 sama pro sebe mě, tak chceš izolovat aspoň jeho.
00:34:22 Jestli ti dobře rozumím.
-Ale jaká izolace?
00:34:26 Já myslím, že by si měla najít cestu k Toníkovi
00:34:28 kvůli němu samotnému. A ne z pýchy.
00:34:31 Nebo aby se opájela nějakými sny o genialitě.
00:34:34 Svatá pravda.
00:34:37 Jenže zatím se jí to hledání moc neusnadnilo.
00:34:40 To by snad měla sama.
-To bys toho po ní chtěla.
00:34:46 Proč ne? Chtěla. Není to husa.
00:34:50 A dávej si na to usnadňování pozor.
00:34:52 Dobře víš, že to ve třiceti nikoho nezajímá.
00:34:54 A ona to bude cítit jako nespravedlnost.
00:34:56 Přeháníš. Měla to bez rodičů odjakživa těžší než ostatní.
00:35:01 Ale prosím tě. A tys to snad měl lehký?
00:35:04 To dělá spousta rodičů. Místo aby děti vedli
00:35:07 k zodpovědnosti, tak jim pořád něco usnadňují,
00:35:09 urovnávají.
-To zní náramně. Zvlášť teď,
00:35:12 když máš Toníčka.
00:35:18 Tak snad máme, Vojto.
00:35:23 Víš co, já se nechci hádat. Jdu si lehnout.
00:35:27 To seš celá ty. Holka, která nikdy nikam nechodila,
00:35:30 se cárá po nocích, mně to dělá starosti a ty si jdeš lehnout.
00:35:33 Nedramatizuj to.
00:35:36 V jejím věku jsem už dávno chodila s tebou
00:35:39 a brala na lehkou váhu, že to bude těžší,
00:35:41 než zamilovat se do vdovce s dítětem.
00:35:50 To byl fantastickej večírek. Jsem ráda, že jsem šla.
00:35:54 Doma bych byla nešťastná.
00:35:57 No, přijít na takovou věc. Já s máti určitě promluvím.
00:36:02 Ale stejně, nemyslíš, že je to jenom jejich věc?
00:36:07 Jestli se ti do toho nechce, tak to řekni rovnou.
00:36:09 Ale ne. Klidně k nám můžeš přijít, jenže...
00:36:12 Jenže ty pleteš dohromady žárlivost na bráchu
00:36:15 a na to dítě s něčím, co tě vůbec nemusí zajímat.
00:36:19 Dovol, žárlivost.
-Jasně.
00:36:22 Kvůli němu nikam nejdeš a na učení se jen vymlouváš.
00:36:26 To je blbost. Já myslela, že mi chceš pomoct.
00:36:30 Ty zatím fandíš jim.
-Ale nefandím.
00:36:35 To víš, že jsem při tobě.
00:36:39 Jenže nechci, aby ses trápila.
00:36:42 A vůbec. Ten Toník taky za nic nemůže.
00:36:47 Proč mi to říkáš?
00:36:51 Proč? Protože mi na tobě záleží,
00:36:56 abys věděla.
-Tak to je dobře.
00:37:03 Ahoj.
-Ahoj.
00:37:16 Ahoj.
00:37:28 Trochu dlouhej večírek, nemyslíš?-Normálně.
00:37:31 Nebuď drzá.
00:37:35 Začínáš se toulat po nocích. Posledně jsi přišla opilá
00:37:39 a tomu ty říkáš normálně?
-Řekla jsem přece, kam jdu.
00:37:42 Řekla. Příště si vzpomeneš, že přijdeš ráno,
00:37:44 to bude taky v pořádku. Jednou jdeš s holkou,
00:37:48 která ani není tvoje kamarádka, podruhé s bůhvíjakým klukem.
00:37:52 S jakým bůhvíjakým? Je to můj spolužák
00:37:54 a náhodou je bezvadnej. Jednou jsem velká
00:37:58 a mám všechno chápat. Když jdu s kamarádem na večírek,
00:38:02 tak se mnou jednáš jako s desetiletou.
00:38:03 To mě právě zajímá ze všeho nejvíc.
00:38:06 Do jaký míry jsi opravdu velká.
00:38:08 Zodpovědná.
00:38:16 Jenže to teď tady nevyřešíme.
00:38:32 Možná jsem si opravdu jenom nezvykl,
00:38:35 že můžeš chodit pozdě domů beze mne.
00:38:39 Ale promluvit si spolu musíme.
00:38:46 Vojto, já si s tebou taky musím promluvit.
00:38:51 Proboha, snad jsi něco...
00:38:58 V sobotu spolu půjdeme jako obyčejně na oběd.
00:39:00 Všechno mi řekneš.
00:39:03 Teda ty seš. Já riskuju průšvih a ty se ani nezastavíš.
00:39:07 Chtěla jsem ti dát čas.
00:39:10 Přišla jsem na to, že máš pravdu.
00:39:13 Nora je na nemoc až moc zdravá.
00:39:18 Ale neshodíš mě.
-Dovol?
00:39:22 Tak poslouchej. Nemoc žádná, zato měla potrat.
00:39:29 Potrat? A kdy?
00:39:33 Asi před 6 roky.
-Tak takhle.
00:39:37 Co takhle?
-Před 6 roky měla potrat
00:39:40 a rok nato žádali o rozvod.
-Páni!
00:39:44 Asi mu zahla, pak si to nechala vzít.
00:39:47 Brácha začal něco tušit a byl tady rozvod.
00:39:50 No jo, ale proč se radši nerozvedli?
00:39:52 Prosím tě. Ty si představuješ život jako Hurvínek válku.
00:39:54 Proč by se rozváděla? Brácha cestuje, vydělává.
00:39:57 Zapřela se, usmířili se a hotovo.
00:40:00 Ale Nora si taky vydělá.
-Seš fakt jak malá.
00:40:02 To už není ono. A vůbec. Jak to přesně bylo,
00:40:05 to ví na sto procent jen ona.
00:40:08 Takže za to, že nemůže mít děti, si může sama.
00:40:10 Měla smůlu.
-Tak ona měla smůlu
00:40:13 a můj brácha teď dělá vola. Já si s ní musím promluvit.
00:40:16 Opovaž se.-Blázníš? Přece jí nemůžu vykládat,
00:40:19 že jsem se hrabala v šuplatech.
-To je fakt.
00:40:22 Musím nějak oklikou. Třeba to bylo jinak.
00:40:25 Možná o tom ví.
-A jak jinak to mohlo být?
00:40:28 Hezky se na to vykašli. Berou ti tvůj pokoj? Neberou.
00:40:31 Chodíš do školy? Chodíš. Tak o co ti jde?
00:40:34 Na toho kluka si zvykneš.
00:40:36 Nechápeš, že mám bráchu opravdu ráda?
00:40:39 Noru jsem měla taky.
-Teď mu budeš ze samé lásky
00:40:41 vykládat, že je paroháč.
00:40:44 Toníku, co je?
00:40:47 Ty chceš ke klavíru?
00:40:50 Tak ukaž. Ale já neumím hrát na klavír.
00:40:53 Podívej, já umím jenom tohle. To nic není.
00:40:56 Ty umíš něco hrát?
00:40:58 A co?
00:41:04 A co to je?
-To je taková hra.
00:41:08 Tak ještě mi něco zahrej.
00:41:12 Ještě něco zkus.
00:41:17 Jenom toto.
-Zkus.
00:41:23 Víš co, jak dělá ptáček? Zkusíme zahrát, jak dělá ptáček?
00:41:29 No. A třeba medvěd. Umíš medvěda?
00:41:34 Ještě jednou. Ukaž.
00:41:39 To byl medvěd, viď?
00:41:41 Ty snad budeš mít opravdu talent.
00:41:44 To nám scházelo, ty můj kamínku.
00:41:51 Lenko, už jsi se mě na to ptala mockrát a já ti odpověděl.
00:41:53 Nemohla mít děti a nemůže.
00:41:56 A nezdá se ti to netaktní, se v tom takhle šťárat?
00:42:00 Já v tom cítím taky zlobu vůči Toníkovi.
00:42:03 Ale já se neptala kvůli Toníkovi. Já se ptala kvůli tobě.
00:42:06 Já o tom nechci slyšet ani slovo.
00:42:12 Měl jsem pocit, že máš problémy, že potřebuješ poradit.
00:42:15 Zatím slyším jednu pitomost za druhou.
00:42:20 Jestli mně Nora byla nevěrná. Tak se jí zeptej.
00:42:24 Jestli jsme se hádali.
-Já říkala rozcházeli.
00:42:27 To je jedno. Rozcházeli, nebo hádali?
00:42:29 Snad u nás žiješ dost dlouho, aby sis toho mohla všimnout.
00:42:40 Proč vlastně děláš tenhle výslech?
00:42:44 Chceš slyšet, že jsme si Toníka adoptovali ze zoufalství?
00:42:48 Ale to s Toníkem nemá nic společného.
00:42:50 Nějaké přání?
-Já bych zaplatil.
00:42:53 Prosím. Připravím účet.
00:42:56 Promiň, chci stihnout ještě tu pouť.
00:43:02 Ty ses mě taky ptal na Petra. Proč bych se nemohla zajímat...
00:43:06 To je snad něco jiného.
00:43:10 Já za tebe cítím zodpovědnost.
00:43:13 Toho Petra vůbec neznám.
00:43:16 Tak podívej. Máš sestrojit lichoběžník,
00:43:19 jestliže znáš obě ramena a obě základny.
00:43:22 Nejprve si sestrojíš pomocný trojúhelníček,
00:43:27 přičemž b je přímka, která je rovnoběžná s d.
00:43:33 A je to směr posunutí. Rozumíš tomu?
00:43:39 Jsem asi pitomá. Radši se to našrotím nazpaměť.
00:43:44 Zato o tobě si začínám myslet, že jsi geniální.
00:43:47 Když to říká notorická jedničkářka.
00:43:53 Jé, ahoj mami. To je Lenka.
00:43:56 Dobrý den, paní doktorko.
-Dobrý den.
00:43:58 Těší mě, že vás poznávám. Petře, udělej mi kafe.
00:44:02 Dáte si taky?
-Ne, děkuji. Petr mi už dal džus.
00:44:05 Tak to jo.
00:44:10 Vy jste za mnou přišla, protože vás něco trápí, že?
00:44:13 Já myslela, že už vám to Petr řekl.
00:44:15 Řekl. Ale já bych to raději slyšela od vás.
00:44:19 Co vás nejvíc mrzí, co vám dělá největší starosti.
00:44:24 Mrzelo mě, když Vojta s Norou řekli, že jedou k babičce,
00:44:29 a pak byli u vás pro to dítě.
-Pro Toníka.
00:44:32 Pro Toníka.
00:44:35 A kdyby vám to řekli, uvítala byste Toníka s radostí.
00:44:39 To možná ne. Ale neměla bych pocit, že jsem u nich z milosti.
00:44:46 Třeba je to jen váš pocit. Váš bratr vás má přece
00:44:49 mimořádně rád.
-Já ho taky.
00:44:53 Ale Toníka moc ráda nemáte.
00:44:57 Teď už ani ne. Ale to on. Bojí se mě.
00:45:03 Nedivte se mu. Moc toho prodělal.
00:45:07 Už se to nese.
00:45:10 Děkuji ti.
-Prosím.
00:45:18 A proč si o něm myslíte, že je hloupý?
00:45:23 Nemluví, nechce se učit básničku.
00:45:29 A vy jste nikdy neměla trému?
00:45:31 U tabule, nebo před člověkem, který se na vás díval
00:45:34 nepřátelsky.
-To asi jo.
00:45:38 Tak vidíte. Já si myslím, že zrovna vy dva
00:45:42 byste měli držet pohromadě.
00:45:45 Vám umřela maminka, když jste byla malá,
00:45:48 ta jeho se zase o něj nestarala.
00:45:52 On je malý, ale vy už můžete leccos chápat.
00:45:57 Já vím. Ale když jsem přišla na ten papír o rozvodu
00:46:00 a na ten potrat, řekla jsem si, že to nemá cenu.
00:46:03 Co nemá cenu?
-Něco chápat.
00:46:06 Vždyť oni lžou už jen tím, že jsou spolu.
00:46:09 Ona když říká, že nikdy nemohla mít děti,
00:46:11 a on když tvrdí, že se nikdy nechtěli rozcházet.
00:46:13 Tak proč bych je měla chápat?
-Lenko!
00:46:16 Indiskrétnost přináší slušnému člověku utrpení.
00:46:19 Teď si zoufáte ze svých dohadů.
00:46:22 Přece nemáte žádný důkaz, že ten potrat byla nevěra.
00:46:25 A co by to bylo? Když tak chtěla mít děti?
00:46:27 To není důkaz. A i kdyby to byla nevěra.
00:46:30 Pak jí na vašem bratrovi záleželo víc
00:46:33 než na touze po dítěti. A to je hodně, nemyslíte?
00:46:39 A hlavně je to jejich věc.
00:46:43 Já vím. Ale když já s nimi bydlím.
00:46:48 Měla jsem je ráda. Teď je po všem.
00:46:53 Ani Toník mě nemá rád.
-Vás to mrzí, viďte?
00:47:00 Jinak bych si musela myslet, že z vás mluví žárlivost.
00:47:06 Ale jaképak nemá rád, všemu konec.
00:47:09 To, že se chtěli rozvádět, přece ještě neznamená,
00:47:11 že vás nemají rádi. Přece by vás nebavilo
00:47:15 hrát si na mučednici.
00:47:21 Podívejte se.
00:47:23 Moje povolání je lidem děti svěřovat.
00:47:26 Ne jim je brát. Takže se pokusíte netrápit se
00:47:31 vlastními výmysly a být hodná na Toníka
00:47:35 a já si za vašimi dojdu.
-Prosím vás, to ne.
00:47:38 Já nechci, aby věděli, že jsem se hrabala v šuplatech
00:47:41 a četla jejich dopis.
-No tak Lenko.
00:47:44 O jejich rozvodu se s nimi bavit nemohu. A ani nechci.
00:47:46 O potratu už vůbec ne. Ale měla bych zjistit,
00:47:50 jestli Toníkovi noví rodiče jsou pokrytci a lháři.
00:47:54 A jak to poznáte?
00:47:58 Člověk pozná ledacos, když se spolehne spíš
00:48:01 na svoje oči než na úřední lejstra.
00:48:06 Měla byste si to vyzkoušet.
00:48:09 To je dobře, že jsi zavolal. Já teď nejsem doma ráda.
00:48:14 Krásná lichotka. To znamená, že kdybys byla,
00:48:18 tak bys ani nepřišla.
-Ale přišla.
00:48:22 To víš, že přišla. Ale chtěla bych být ráda i tam.
00:48:26 Tak na to zkus jednoduše nemyslet.
00:48:29 Máš mít v hlavě jiné starosti.
00:48:32 Chceš dělat státnici z angliny, budeme maturovat
00:48:35 a z matiky bys měla mít aspoň dvojku.
00:48:40 A to ti říkám já, který ti nadával do šprtů.
00:48:44 Všímáš si?
-Všímám.
00:48:47 Ale to se ti řekne, nemysli na to.
00:48:51 I když to zná absurdně, vy jí teď musíte ukázat,
00:48:55 že je platným členem domácnosti. Víc než předtím.
00:49:00 U ní nejde o zlobu. Cítí se prostě ohrožena.
00:49:04 Ale já ji nezanedbávám, paní doktorko. Ani žena.
00:49:08 O tom nepochybuju. Jenže ono je třeba
00:49:12 udělat z ní partnera. Dejte jí zodpovědnost,
00:49:15 která by potvrdila, že ji potřebujete.
00:49:19 Toníkovi rodiče nahradit můžete. Jí ne.
00:49:24 Jak to, že nemůžeme? Staráme se o ni.
00:49:27 Ano. A jistě skvěle. Ale pocit bezpečí,
00:49:31 ten je u rodičů podmíněn nejen citově, ale i právně.
00:49:35 Ten jí nemůžete dát. Je velké štěstí, že vás má.
00:49:42 Ale ona ví, že se o ni staráte z dobré vůle.
00:49:47 A v jejím věku to není jistota, děkuju pěkně,
00:49:50 přijímaná bez uvažování, chápete?
00:49:55 To, že se straní kolektivu,
00:49:58 že má vzorné výsledky ve škole, v chování,
00:50:02 to všechno mohlo znamenat, že si jistotu chtěla zasloužit.
00:50:06 A když se jí neřeklo o adopci, vznikl u ní pocit ohrožení.
00:50:10 Ale já jsem jí to vážně chtěl říct.-Už se stalo.
00:50:14 Slovy ani péčí se nic nespraví.
00:50:16 To se dá napravit jen tím, že z ní uděláte spoluhráče.
00:50:34 Že jsme jí to neřekli, je možná vážnější, než se zdá.
00:50:41 Kdybych jí to řekla se vším všudy,
00:50:44 viděla by to jinak.
00:50:50 Jak jsi mohl být tak netaktní a vychloubat se,
00:50:53 že ty jsi jí to chtěl říct, kdežto já z nějaké
00:50:57 ubohé, ženské, pštrosí politiky jsem ti v tom bránila.
00:51:03 Tak to vlastně bylo.
-Vlastně.
00:51:09 Ne tak docela. Říct půl pravdy, je horší než mlčet.
00:51:25 Já jsem to na tebe možná neměl svádět.
00:51:28 Jenže ono není důležitý, kdo, co.
00:51:30 Ale že vůbec tahle situace vznikla.
00:51:33 Ale je to důležitý, Vojto.
00:51:35 Tahle tvoje taktika se nám vymstila všem.
00:51:41 Víš co? Já s ní promluvím.
-O čem?
00:51:49 Možná o všem.
-Opovaž se.
00:51:53 I když chodí s jejím synem, přece před nimi nemůže dělat
00:51:55 ze sebe takového chudáka.
00:51:59 Kdyby ta doktorka nebyla rozumná, jak bysme vypadali.
00:52:06 Máš možná pravdu.
00:52:24 Ahoj.
-Ahoj. Na plotně máš guláš.
00:52:37 Vojta tady někoho má?
00:52:40 Ne. Hrají s Toníkem.
-S Toníkem?
00:52:44 No. Vypadá to, že ho Kolíbání čerta nebaví,
00:52:48 protože má jiné zájmy.
-To máš teda kliku.
00:52:52 Já mám kliku? To snad Toník.
00:52:57 Jak to myslíš?
-Normálně.
00:53:02 Když už Vojta nemůže mít vlastní dítě s tebou,
00:53:05 je klika, že kvůli nadání bude tančit kolem tohohle.
00:53:11 Lenko, ty nejsi drzá. Ty jsi zlá.
00:53:17 Já? Zlá?
-Vypadá to tak.
00:53:21 Navíc chodíš po cizích lidech a děláš ze sebe chudáka.
00:53:24 Jakýho chudáka?
-Jenom se nedělej.
00:53:28 Byla tady doktorka z dětského domova.
00:53:30 Máma od kluka, co s ním chodíš.
00:53:32 To je můj spolužák.
-To je jedno.
00:53:34 Věk na to, aby jsi chodila s někým jiným,
00:53:36 než s vlastním bratrem, už máš.
00:53:38 Možná se mnou tolik chodit neměl.
00:53:41 Mohl si zavčas všimnout. A nemusel teď dělat křena.
00:53:48 Tak tohle mi vysvětlíš. Jak jsi to myslela?
00:53:51 Není co.
00:53:59 Já moc dobře vím, že je to lež,
00:54:02 že jsi nikdy nemohla mít děti.
00:54:05 A taky vím, že chudák Vojta o tom potratu moc nevěděl,
00:54:08 když jste se měli potom rozvádět.
00:54:14 Tys to vyslídila.
00:54:17 Stačilo by se zeptat mě, nebo chudáka Vojty.
00:54:28 Ano. Já jsem měla potrat. A víš kdy?
00:54:36 Krátce potom, co ses k nám nastěhovala.
00:54:38 Protože 3 lidi na dvaceti čtverečních metrech bylo až dost.
00:54:43 A chudák Vojta si myslel, že se tam už dítě nevejde.
00:54:46 A já mu dala za pravdu. A když mně pak řekli po roce,
00:54:51 že už nikdy nebudu moct mít dítě,
00:54:54 zatímco vy jste si s Vojtou vyráželi
00:54:57 a já jsem se užírala doma, tak jsem se chtěla dát rozvést.
00:55:02 Já. Ne on. A tak jsem podala žalobu.
00:55:08 Ale proč?
00:55:14 Proč? Vojta nechtěl, aby se ti to řeklo,
00:55:19 a o Toníkovi jsem ti bez toho nechtěla říct zase já.
00:55:24 Měla jsem strach, že mu to ve své žárlivosti
00:55:26 rozmluvíš. Že budeš dělat scény.
00:55:30 Tak aspoň vidíš, jakou mám teď kliku.
00:55:36 Ale proč mi nic neřekl? Proč?
00:56:05 To jsme teda šlápli vedle.
-Jo, šlápli.
00:56:09 Jenže oni taky, abys věděla. To bylo řečí o mé dospělosti.
00:56:13 Když jde do tuhýho, jednají se mnou
00:56:15 jako v mateřské školce. Hůř jako s cizí.
00:56:19 Prosím tě, víš, jak tě musí mít rádi?
00:56:21 Kvůli cizí holce by si tak někdo nechal dělat potrat.
00:56:25 Jak to kvůli? Copak já za to můžu?
00:56:29 Ptal se mě snad někdo?
-To je jasný, že za to nemůžeš.
00:56:32 Jenže v jedenácti se tě těžko mohli ptát.
00:56:35 Přesně. Mě se nikdo nikdy na nic neptá.
00:56:39 Že já blbec jsem se do toho pletla.
00:56:42 To máš jedno. Nejdřív jsem našla přece ty papíry.
00:56:47 Evo, nech mě tady dneska spát.
00:56:50 Já tam fakt nemůžu. Zítra je sobota. Pak se uvidí.
00:56:56 První, co udělají, bude, že zazvoní tady.
00:56:58 Tak mě zapřeš.
-Můžou zavolat na SNB
00:57:01 a bude průšvih.
-Prosím tě. Buď klidná.
00:57:05 Ti se na mě vykašlou.
-Víš co? Jde se do Emka.
00:57:09 V pátek je tam sice rušno, ale co. A odtud jim zavoláš.
00:57:13 Evo, pochop. Já přece nemůžu dolejzat.
00:57:15 Jakýpak dolejzání? Ty jsi začala, ne?
00:57:19 Začala. Ale kdyby řekli aspoň slovo,
00:57:22 než adoptovali to dítě. Nemuselo to dojít tak daleko.
00:57:25 Už se stalo. Já nechci mít žádný průšvih.
00:57:29 Zavoláš jim a hotovo. Pak si tady klidně spi,
00:57:32 když budeš chtít.
00:57:37 Teď bude směs latinsko-americké muziky.
00:59:00 To je přece normální. Dospělí si někdy zahrajou
00:59:03 na pštrosy. Ale tohle ti říct,
00:59:09 to jim mohlo být taky trapný.
-Proč trapný?
00:59:13 Když sám tvrdí, že nemůžou mi to dávat za vinu.
00:59:18 A můj brácha je pitomej. Toho jsem se ptala skoro sama.
00:59:22 Ty seš jak malá. Právě proto. Třeba nechtěli,
00:59:26 aby sis to tak brala. Teď aspoň víš, na čem seš.
00:59:30 Když jsi o to tak stála.
00:59:33 A v každém případě jsi pitomá ty.
00:59:35 Protože lezeš kvůli tomu hned do Emka.
00:59:38 Co jsem měla dělat? Volala jsem ti.-Já vím.
00:59:43 Máti mi to vyřizovala. Říkala, že seš celá bez sebe.
00:59:47 Ona řekla bez sebe?
-Něco v tom smyslu.
00:59:52 Ale stejně, jak tě to napadlo tam jít?
00:59:55 Ten chlap tam. Já nemohla utéct. Čekala jsem na Evu.
01:00:01 Napadlo. To nebylo tak těžký. Volal jsem k vám.
01:00:05 Když jsi tam nebyla, řekl jsem si,
01:00:08 že bys mohla být v Emku. A ta tvoje švagrová
01:00:12 z tvýho zmizení moc rozšoupnutá nebyla.
01:00:19 Klidně tady můžeš spát. To je jasný.
01:00:24 Ale musíš jim zavolat.
-Mně je to strašně trapný.
01:00:29 Tys tomu tedy nasadila korunu.
01:00:33 No jo, nasadila. Jenže ona to všechno věděla.
01:00:38 A dala si to dohromady jako nevěru a křivdu proti tobě.
01:00:42 U toho oběda jsi ji to měl říct. Čekala na to.
01:00:44 To jsem ji měl obviňovat, když za nic nemůže?
01:00:47 Tak teď to zato máš.
01:00:50 Třeba je u toho kluka.
-Ten přece volal,
01:00:53 když byla dávno pryč.
01:01:00 Není u té Evy dole? Vlastně není.
01:01:03 Já jsem tam zvonila. Nikdo neotvíral.
01:01:07 Že ty vždycky všechno zvoráš.-Já. Všechno já.
01:01:12 Zato ty děláš všechno báječně. Ohledy, zatajování,
01:01:15 z osmnáctiletý holky děláš blbce.
01:01:18 TELEFON
01:01:23 Ano?
01:01:38 Ano.
01:01:43 Ale ne, Lenko, neblázni. Takový nesmysl.
01:01:49 Prosím tě, já jsem taky blbec.
01:01:52 Na to se mělo jít v klidu. Já jsem byla strašně rozčílená.
01:01:56 Víš co, už se o tom nebudeme bavit.
01:02:00 Vezmi si taxíka. Seběhnu dolů a zaplatím ho.
01:02:03 Ale ne, prosím tě. Vojta to přece myslel dobře.
01:02:07 Leni, ty nechceš?
01:02:13 Tak jak myslíš. Ale mně by to udělalo radost,
01:02:18 kdyby jsi přijela.
01:02:22 Jo? Tak vidíš. Skvělý. Já pádím dolů. Tak pá.
01:02:29 A je to.
-Počkej, kde vlastně je?
01:02:33 U toho Petra přece.
01:02:37 Tak ona si sedí u nějakého floutka a nechá se přemlouvat,
01:02:40 aby se laskavě dostavila domů.
01:02:42 Vojto, snad by jsi nežárlil. Ona už je veliká, víš?
01:02:54 Představ si, Noru to mrzí stejně jako mě,
01:02:56 že jsme na sebe tak ječely. Musím domů.
01:02:59 To by bylo blbý. Zaplatí mi taxíka.
01:03:01 Vidíš. To bylo pořád: Mně je to trapný,
01:03:05 oni mně vynadají, jim na mně nezáleží.
01:03:09 Petře, ty mě tam dnes nevyštrachat, to by byl průšvih.
01:03:13 Ale jak jsi do toho chlápka strčil, to bylo bezva.
01:03:16 Strčil, to je fakt. Jenže už byl pěkně namazanej.
01:03:20 Takže to zase nebylo tak...
01:03:24 Ale stejně jsi husa, víš? Vyštrachal.
01:03:34 Já tě už hledám strašně dlouho.
01:03:38 Jenže ty děláš, že to nevidíš.
01:04:05 Já vím, že by na tom nic nebylo. Ale znáš Vojtu.
01:04:08 Víš, jak by šílel.
-Já vím.
01:04:10 Ale my se stejně líbali. Ale Vojtovi to neříkej.
01:04:16 Ne. A i kdyby. Tak to slízneme obě dvě.
01:04:29 Přinesla jsem ti psa. Ale je to extra pes.
01:04:33 Jí jenom kytky.
01:04:42 Víš, jak se jmenuju?
-Lenka.
01:04:49 Titulky: B. Červinková Česká televize 2010
01:04:52 .
Mladí bezdětní manželé Nora a Vojta adoptují tříletého Toníčka. Tato skutečnost neobyčejně šokuje Vojtovu sestru Lenku, pro kterou je bratr jediný příbuzný. Obává se o své postavení v rodině a situaci s adoptivním dítětem komplikuje. V průběhu hry se musí zbavit sobeckých postojů a dořešit svůj postoj k novému malému členu rodiny.
