Šest dnů, které otřásly demokracií, ČT, 1998
Kronika našeho života – 1948, ČST, 1984
Tato stranická armáda, plně sloužící KSČ, sice dostala podobu ozbrojené složky až v únoru 1948, nicméně KSČ usilovala o její vytvoření již od konce války. Během osvobozování Československa a po jeho ukončení vznikaly na území Československa různá ozbrojená uskupení, navíc tu byly i partyzánské skupiny, mezi lidmi bylo mnoho zbraní ukořistěných německým vojákům, příslušníkům SS, ale také sebraných z různých vojenských skladů. Po jisté konsolidaci poměrů byla všechna tato uskupení zrušena a za bezpečnost státu odpovídaly armáda a Sbor národní bezpečnosti, sdružující uniformovanou i neuniformovanou policii. Nicméně zůstala ještě jedna složka, která měla k dispozici zbraně – v tomto případě převážně od Rudé armády a z ilegálních skladů vytvořených za války. Říkalo se jí Závodní stráž, měla chránit průmyslové závody a podléhala Ústřední radě odborů. Vzhledem k tomu, že odborové hnutí ovládala komunistická strana, měla i značný vliv na tyto složky. Členové Závodních stráží sloužili na základě dobrovolnosti a vyzbrojeni byli výhradně pistolemi.
V únoru 1948 rozhodl Ústřední výbor KSČ, aby stranické organizace v jednotlivých podnicích zřizovaly tzv. strážní oddíly, jejichž mužstvo měli tvořit komunisté a jejich sympatizanti. Většina příslušníků strážních oddílů pocházela právě ze Závodních stráží. Úkolem těchto zatím neozbrojených a nepočetných oddílů bylo na příkaz stranických orgánů obsadit průmyslové podniky, případně zasahovat i mimo objekty továren. Dne 21. února 1948 byly tyto strážní oddíly rozhodnutím ÚV KSČ transformovány v Lidové milice. Následujícího dne byl do pozice velitele hlavního štábu LM ustanoven Josef Pavel, do funkce jeho zástupce František Kriegel a post politického komisaře zastával Josef Smrkovský. 23. února bylo díky ministrovi vnitra Václavu Noskovi Lidovým milicím předáno deset tisíc pušek a dva tisíce samopalů ze Zbrojovky Brno. Téhož dne se začali zatím neozbrojení milicionáři objevovat na veřejnosti, přičemž posilovali především hlídkovou službu s příslušníky SNB. Od 25. února byli příslušníci LM ozbrojeni. V Praze dostaly LM 6000 pušek a ke každé po deseti nábojích.
V březnu 1948 byly LM převedeny z ÚV KSČ na ministerstvo vnitra, kde vzniklo zvláštní oddělení řídící jejich výstavbu, výcvik a činnost. Existence LM se neopírala o žádné ustanovení v zákonech a vycházela v podstatě jen z usnesení vydaných ÚV KSČ. Oficiálně měli milicionáři za úkol fungovat jako pomocný sbor SNB a mimo obvod podniku, kde působili, chránit státní i soukromý majetek, podílet se na likvidaci živelných pohrom, ochraňovat životy obyvatel a udržovat „klid a pořádek“ při zesílených bezpečnostních opatřeních. Od jara 1948 se vedle LM formovaly také tzv. Osadní milice, rovněž podřízené ministerstvu vnitra. Po roce 1953 byly OM postupně rušeny a jejich členové přecházeli do závodních jednotek nebo k pomocné stráži VB.
Početní stavy LM na konci 40. let rychle vzrostly, od počátku 50. let se počet jejich příslušníků stabilizoval s tím, jak byl napříště umožněn vstup jen členům KSČ. LM byly z armádních skladů vybaveny lehkými i těžkými ručními zbraněmi, vozidly a dokonce i děly. Příslušníci LM posilovali jednotky určené k ostraze státní hranice, zajišťovali ostrahu důležitých objektů a zasahovali proti demonstracím v souvislosti s měnovou reformou v roce 1953. V listopadu téhož roku byly LM převedeny z podřízenosti ministerstva vnitra zpět do podřízenosti ÚV KSČ, v jehož struktuře vzniklo příslušné oddělení. Od poloviny roku 1953 se začalo s formováním úderných oddílů LM, jež byly přednostně vybavovány moderní výzbrojí a výstrojí, a do nichž byli přijímáni fyzicky nejzdatnější a politicky „nejvyspělejší“ příslušníci LM.
V roce 1968 se značná část příslušníků lidových milicí postavila proti tzv. obrodnému procesu.
Důležitou roli sehrály LM při srpnových protestních akcích od 16. do 22. srpna 1969, které se staly největším spontánním projevem odporu československé veřejnosti proti komunistickému režimu před listopadem 1989. Proti demonstrantům bylo celkem nasazeno kromě jednotek VB, oddílů ministerstva vnitra a vojáků i na 27 tisíc příslušníků Lidových milicí. Viníci tehdejšího postřelení desítek lidí a vrazi pěti lidí nebyli dodnes nalezeni. Předpokládá se, že to byli vesměs milicionáři. Vojáci totiž nefasovali ostré náboje a uniformovaní policisté se jako profesionálové nedopouštěli většinou něčeho, z čeho by jim mohly hrozit kázeňské postihy. Vyšetřování VB však nikdy neprokázala konkrétní viníky a nikdo nebyl postaven před soud.
V lednu 1989 byly Lidové milice nasazeny při rozhánění demonstrací u příležitosti výročí úmrtí Jana Palacha. Dále zasahovaly při demonstracích dne 21. srpna 1989 a 28. října 1989. Ozbrojené jednotky Lidových milicí byly z jednotlivých krajů povolány do Prahy také 21. listopadu 1989, na základě rozhodnutí předsednictva ÚV KSČ z předešlého dne. V noci z 21. na 22. listopadu je však vrchní velitel Lidových milicí generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš odvolal. I navzdory tomu přicestovaly ráno 22. listopadu do Prahy asi čtyři tisíce milicionářů. Dne 21. prosince 1989 KSČ na svém mimořádném sjezdu rozhodla LM rozpustit. V té době měly přibližně 80 000 příslušníků.
