Politická reprezentace

Komunistická strana Československa

Volby v roce 1946

Volby v roce 1946

Šest dnů, které otřásly demokracií, ČT, 1998

Byla ustavena na sjezdu v Národním domě v Karlíně v Praze 14 – 16. května 1921. KSČ vznikla odštěpením větší části sociálně demokratické strany. Prvním předsedou byl zvolen Václav Šturc, místopředsedy Bohumír Šmeral a Václav Bolen. V parlamentních volbách v roce 1925 skončila na druhém místě s téměř milionem hlasů. Výrazným zlomem v dějinách KSČ byl její pátý sjezd, konaný v roce 1929 v Praze. Do vedení se dostala skupina v čele s Klementem Gottwaldem, tzv. karlínští kluci, což vedlo k velkému odlivu původních členů. To se projevilo i v dalších volbách, kdy skončila čtvrtá (753 220 hlasů), v dalších letech začala svou pozici opět posilovat (v roce 1935 pro ni hlasovalo 849 495 voličů). Po Mnichovu byla úředně rozpuštěna a přešla do ilegality. Část funkcionářů odešla do Sovětského svazu, mnozí, kteří zůstali v tzv. Protektorátu, se zapojili po napadení SSSR hitlerovským Německem do odboje. Během války zahynulo 30 000 čs. komunistů.

Po roce 1945 se stala součástí Národní fronty a ve vládě měla zvýšené zastoupení, neboť jako autonomní součást KSČ se formálně osamostatnila Komunistická strana Slovenska (KSS). KSČ souhlasila s iniciativou ČSSD znárodnit průmysl a služby nad 50 zaměstnanců a celé bankovnictví. Již během války se připravovala k převzetí moci a likvidaci demokracie v Československu. První poválečné volby v roce 1946 vyhrála s výrazným náskokem (což bylo především díky českým zemím, na Slovensku naopak utržila porážku od Demokratické strany, která získala přes 60 procent hlasů). Už od roku 1945 postupně obsazovala důležitá místa v bezpečnosti, armádě a kontrolovala většinu povolených společenských organizací.

I díky tomu se jí podařilo v únoru 1948 převzít moc a začít budovat stát podle sovětského vzoru. V první polovině roku 1948 KSČ nabírala do svých řad stále nové členy, takže počet straníků přesáhl dva miliony. V létě 1948 došlo ke sloučení se sociální demokracií.

Od února 1948 postupovala ostře proti politickým protivníkům i proti těm skupinám obyvatelstva, které mohly být potenciálními odpůrci nového režimu. Až do roku 1954, v období, které je označováno za dobu teroru, bylo popraveno většinou na základě vykonstruovaných obvinění 241 lidí, další zemřeli ve vězení nebo byli zabiti při pokusu o útěk do zahraničí. Po likvidaci někdejších politických protivníků, ale i kněží, podnikatelů, soukromých rolníků, živnostníků a intelektuálů, přišli na řadu také příslušníci odboje, zejména nekomunistického, vojáci západní armády a posléze i skupiny uvnitř KSČ. Asi nejznámějšími jsou vykonstruované procesy s příslušníky „protistátního spiknutí vedeného Rudolfem Slánským“ či takzvaná slovenští buržoasní nacionalisté (Husák a spol.). Od poloviny padesátých let začala probíhat velmi opatrná rehabilitace některých obětí.

V průběhu šedesátých let začala postupná reforma KSČ a s ní spojená i pozvolná liberalizace režimu, která vyvrcholila v roce 1968 tzv. Pražským jarem. Po jeho násilném ukončení invazí vojsk pěti států Varšavské smlouvy došlo k dalším rozsáhlým čistkám, které postihly v období takzvané normalizace na 600 000 lidí.

Vzhledem k tomu, že ve vedení KSČ byli lidé, kteří za své funkce většinou vděčili okupaci, režim reagoval agresivně na jakékoli podstatnější pokusy o ekonomické či společenské reformy a s nevraživostí shlížel i na dění v SSSR, Maďarsku a Polsku v druhé polovině osmdesátých let.

Po listopadu 1989 došlo k rozkladu KSČ, která se nejprve přejmenovala na KSČS a na sjezdu v roce 1990 se přetvořila ve federaci nově založených stran KSČM a KSS. Slovenská komunistická strana se posléze změnila ve Stranu demokratické levice.

Struktura KSČ

Předseda: Klement Gottwald, generální tajemník: Rudolf Slánský

Složení Předsednictva Ústředního výboru KSČ v únoru 1948: Václav David, Jaromír Dolanský, Josef Frank, Klement Gottwald, Gustav Kliment, Václav Kopecký, Ladislav Kopřiva, Josef Krosnář, Zdeněk Nejedlý, Václav Nosek, Rudolf Slánský, Josef Smrkovský, Marie Švermová, Antonín Zápotocký. Zvoleno na ustavující schůzi ústředního výboru 31. 3. 1946.

V dubnu 1946 byli do předsednictva kooptováni Július ĎurišViliam Široký. Schůzí předsednictva se jako pravidelně přizvaní členové zúčastňovali od poloviny roku 1946 Gustav Bareš (sekretariát) a Vilém Nový (Rudé Právo), od ledna 1947 Antonín Zmrhal (ministerstvo vnitřního obchodu) a po jeho demisi od prosince 1947 Alexej Čepička. Po únoru 1948 pak dále ministři Vladimír Clementis, Antonín Gregor, František Krejčíř, politický tajemník předsednictva Bedřich Geminder aj.

(Zdroj: ÚSTR)