Velké divadlo Liceo v Barceloně
Klademe-li si otázku, kdo vlastně vybudoval proslulý katalánský operní dům Liceo, musíme se vrátit zhruba o 180 let zpátky. V odpoledních hodinách v únoru 1837 se v rozlehlém bytě v Barceloně, v ulici Escudellers konala schůzka. Dům patřil Manueli Gibertovi veliteli 8. praporu Národní milice. Špičky tohoto vojenského útvaru se sešly k projednání jedné životně důležité události, která bude pro dějiny Licea zásadní. Jeden mladý voják a umělec, desátník Pere Vives dostane skvělý nápad. Před dvěma roky jeho prapor obsadil klášter na ulici Montsió, starou gotickou budovu umístěnou na rohu třídy Portal del Ángel. Navrhl, aby se starý klášter upravil a přeměnil na divadlo, tedy prostor, kde by se konaly koncerty, divadelní představení a další kulturně společenské události. Zanedlouho byla založena Dramatická filharmonická společnost Liceo, a tak za necelý rok dokázali příslušníci 8. praporu uvést na scénu první operu – Belliniho Normu.
O deset let později koupila filharmonická společnost budovu bývalého kláštera trinitářů na hlavní městské třídě La Rambla. Na tomto pozemku nechala z prostředků akcionářů vybudovat architektem Miquelem Garrigou i Rocou prostornou divadelní budovu pro 3500 diváků. Jako první opera zde zazněla Anna Bolena Gaetana Donizettiho. Zpočátku tu byl pěstován především italský belcantistický repertoár s nejlepšími dobovými interprety. Od osmdesátých let 19. století se tu po představení Lohengrina stal uctívaným autorem Richard Wagner. Jeho kult byl tak silný, že v roce 1955 společnost Bayreuthského festivalu zde uvedla v režii skladatelova vnuka Wielanda tři závažné Wagnerovy opery – Parsifala, Valkýru a Tristana a Isoldu.