Jen ve zpěvu
Slavná sopranistka Libuše Domanínská (*4. 7. 1924 – †2. 2. 2021) patřila k největším osobnostem českého operního divadla druhé poloviny 20. století. Její pěvecká dráha byla spjata s poválečnými lety brněnské opery (1945–1954) a od roku 1955 až do roku 1990 s Národním divadlem v Praze. Byla to dlouhá, úspěšná a naplněná pěvecká kariéra, zasvěcená především interpretaci české hudby a opery. Vedle stovek představení velkých postav v operách Smetanových, Dvořákových a Janáčkových je to ale i plejáda rolí světového repertoáru, jako jsou Aida, Abigail, Micaela, Desdemona nebo Čo Čo San. Spolupracovala s velkými českými operními dirigenty, např. Voglem, Krombholcem, Chalabalou. Na životním i profesionálním příběhu Libuše Domanínské (umělecký pseudonym převzala ze jména rodné obce svých rodičů na jižní Moravě – Domanín) lze dokumentovat odpovědný přístup k hudbě a divadlu, typický pro poválečnou generaci pražského Národního divadla. Zpěvaččino umění má však ještě jeden významný rys. Bylo po celý život obohacováno slováckým folklórem, který pro ni nebyl jen muzeální záležitostí, ale skutečnou součástí života.