Čtyři neapolské dny

Snímek inspirovaný skutečnými příběhy obyvatel Neapole začíná několik týdnů před samotným povstáním. Počátkem září 1943 se spojenecké jednotky vylodily na Apeninském poloostrově a začaly rychle postupovat na sever, z části i kvůli neochotě italské armády k boji. Brzké vyhlášení příměří s Itálií ovšem způsobilo pád vlády a většina území od Neapole na sever přešla do přímé správy nacistů. Ti své dřívější spojence odzbrojili a civilní obyvatelstvo využívali jako rukojmí i živé štíty, v případě jakéhokoliv odporu pak buřiče exemplárně popravovali. Přese všechno v sobě vyhladovělí a zoufalí obyvatelé Neapole, muži, ženy a dokonce i děti, našli sílu k poslednímu odporu. Ozbrojeni několika málo propašovanými zbraněmi, častěji však kameny, zápalnými láhvemi a někdy také nábytkem, obrátili během čtyř dnů město vzhůru nohama a donutili německé jednotky k ústupu.

Děj filmu Čtyři neapolské dny (1962) vychází ze stejnojmenné knihy Alda de Jaca a povstání sleduje očima desítek postav, od vysloužilého vojáka přes zoufalou matku až po divoké výrostky z místní polepšovny. Natáčení probíhalo přímo v Neapoli bez potřeby kulis, některé části města si totiž po skoro dvaceti letech od osvobození stále nesly hluboké jizvy z bojů. Ve filmu také hovoří pro kraj typickou neapolštinou, kterou si diváci ČT mohou vychutnat v původním znění s českými titulky. Za nezvykle civilní a nepřikrášlené zpracování válečné události byl černobílý snímek nominován jako nejlepší zahraniční film na ceny BAFTA, Zlatý glóbus a také Oscara.