Nohama na zemi, hlavou ke hvězdám

Olbram Zoubek patří dlouhá léta k našim předním sochařům, kteří mají zároveň to "štěstí", že jejich tvorbu a životní osudy provází neutuchající zájem médií a veřejnosti. Mnohdy právě z tohoto důvodu pak jakoby nezbývá čas a prostor zabývat se jejich uměleckým a lidským vývojem, překážkami, které zdolávali na své umělecké cestě, krizemi, jimiž museli projít při hledání svébytnosti svého výrazu. Pro Zoubka jako by to platilo dvojnásob: jeho životní příběh neoplývá z pohledu umělce samotného výraznými zvraty - sám na sobě si cení konzistentnosti svých lidských i občanských postojů. Objektivně však máme před sebou tvůrce, který prošel nelehkou cestou proskribovaného a oficiálně potlačovaného umělce, až po jeho současnou image "režimního" sochaře, jehož práce dnes nesmějí chybět v žádném vestibulu významnější instituce - od prezidentské kanceláře, přes banky po stovky galerií, muzeí i veřejných prostranství. Jeden z nejvýznamnějších českých sochařů současnosti letos slaví 90 let.