Otevřená výpověď o tom, jak si úspěšný herec uvědomoval svou odlišnou sexuální orientaci a jak se s tímto faktem vyrovnávali jeho přátelé. Připravili: M. Vrbová, P. Blažek a V. Stehlíková

Příběh herce Marcela Vašinky je příběhem dlouhého hledání s dobrým koncem. Otec zmizel, když byly Marcelovi dva roky. Matka pracovala v Praze. O Marcela a jeho sestru se v Pardubicích starali prarodiče. Jako malý kluk si nerozuměl s ostatními, neměl žádné kamarády. Tenkrát ještě neměl tušení proč.

Pak se konečně sourozenci dočkali a matka je vzala s sebou do Prahy. Bydleli ve vlhkém suterénním bytě a Marcel se začal pohybovat v podivné společnosti pijáků a ztracenců ve velkoměstě. Pak mu dal osud vybrat. Začal v LŠU hrát divadlo. Podal přihlášku na konzervatoř a byl přijat. Pořád měl pocit, že je něco špatně. Jenom na jevišti mu bylo dobře. Nemusel tam totiž být sám sebou.

Z konzervatoře pro výjimečný talent přešel rovnou na DAMU. Po škole chtěl, jako všichni spolužáci, normálně žít. Dostal angažmá v Městských divadlech pražských a začal žít s kolegyní herečkou. Dodnes jsou kamarádi a Marcel o vztahu mluví v superlativech. Jen měl pocit, že do něj poctivě nedává všechno.

A pak potkal svého dnešního partnera Mirka a zamiloval se. Najednou do sebe všechno zaklaplo. Pochopil, že je gay. Že všechny ty pocity osamělosti, nepatřičnosti, smutku měly jasnou příčinu. Všechno jeho tápání se odehrávalo v době, kdy o tomto tématu existovalo jen minimum informací. Žádný internet, žádné informační kampaně, žádné návštěvy u psychologa. Marcel dnes říká, že nebyl nikdo, s kým by mohl mluvit. Všechno si musel projít sám.

Dnes žije téměř třicet let ve spokojeném vztahu. Zažil prý jenom jednu pořádnou partnerskou krizi. Jak se musel rozhodovat a co všechno musel nechat v životě být? O tom všem je jeho 13. komnata.

Průvodkyní třináctou komnatou Marcela Vašinky je Martina Vrbová.

* 2. 10. 1954


Stopáž26 minut
Rok výroby 2010
 P ST
ŽánrDokument