25. října 2011

Paní Božena miluje kočky, psy, cukrovinky – a víno. Chlupaté přátele má doma, druhým dvěma vášním zasvětila profesi. Přesněji řečeno – z cukrárny šla přes úřad práce rovnou do vinařství. Ovšem cesta to byla poněkud trpká. Úspěšná cukrářka se musela smířit s tím, že se ji cukrářská živnost položila. Jak to zvládla? A je pro ni vinařství útěchou, nebo jen přestupní stanicí zpátky ke sladkému řemeslu?

Co všechno můžu udělat, nechci-li se při hledání zaměstnání spolehnout jen na pomoc úřadu práce? Jak můžu být sám aktivní? Poradí muž pracovního trhu znalý, šéf pracovní agentury Radovan Burkovič.

Jiný kraj, jiný mrav: někde si můžete na dálku adoptovat třeba žirafu anebo malého školáka, mikulovští adoptují kapličky na Svatém kopečku. Zchátralé památky nespadnou a budou znovu krásné. Díky adoptivním rodičům a restaurátorům.

Pokud tápete, co by to mohlo být FMCG a retail, nezoufejte, máme lektorku Andreu Šlachtovou a ta to ví. A prozradí.

Nedaleko Mikulova, daleko od vinařství vyrábějí lana, řetězy, vázací systémy. Hlavně pevně, to je heslo firmy. A taky s humorem. To je pro změnu heslo šéfa, který si zkusí pracovat ne hlavou, ale rukama.

Lišit se a zaujmout. To je motto dnešní doby a úkol hodný pořádného chlapa – grafika. Úkol hodný Georgi Stojkova.