00:00:13Když se koukáte na strom, tak ho můžete vidět v podobě

00:00:16fošen a prken, který z toho můžete mít a postavit si z toho dům,

00:00:21nebo se můžete koukat jako na jablka, který tam vyrostou,

00:00:25Oni tam v zimě nejsou, ale představujete si,

00:00:28že ten strom má tuhle funkce.

00:00:30Anebo můžete ty čáry, do kterých uzavíráte ten pojem,

00:00:36zrušit a dívat se na ten strom, jak je hezkej.

00:00:41Nechat ho jako svobodně být a nedávat mu žádný významy.

00:00:47A ten strom je najednou krásnej, protože vás překvapí.

00:00:51Tam je vidět něco, co vás nikdy nenapadlo.

00:00:57Svět je v podstatě krásnej podle mýho.

00:01:02Má prostě smysl. Je to fajn, to není žádná pesimie.

00:01:10Člověk je jakoby v nějakém proudu toho příběhu,

00:01:16který má obrovskej tah.

00:01:20Otázka je, že někdy ty věci,

00:01:26nebo ty části, co jakoby nejsou navázaný,

00:01:31tak se ztrácej. Tak jakoby odpadaj.

00:01:34Ale na druhou stranu to může být velká naděje,

00:01:37protože je to spíš takovej jako očistnej proces.

00:01:40Ta Panna Maria byla přímo z toho smyslu utkaná.

00:01:44Z těch linií, z toho proudu toho příběhu.

00:01:50Ona tam plně zapadala.

00:01:52Dokonce jako by ten smysl v tý chvilce,

00:01:56tady jsou takový bodíky, tak jako by se rozsvěcoval.

00:02:05Já si myslím, že lze vstoupit do nějakého příběhu,

00:02:10který má opravdu smysl.

00:02:13Ten mariánský sloup, kterej byl shozenej

00:02:17a který moje babička, když byla malá, tak to zažila,

00:02:20že ho shodili, a vyprávěla mi o tom,

00:02:23tak lze do toho vstoupit a pocítit, že dělá na něčem,

00:02:29co opravdu vlastně velký dílo je.

00:02:33Můžu vám povědět, slečno, jeden příběh?

00:02:36-Tady kdysi stál sloup. Víte o tom?
-Ne, to nevím.

00:02:39Kamennej, velkej mariánskej sloup.

00:02:43patnáct metrů dlouhý. A já mám naději, že ho tady znova postavíme.

00:02:47Tady uděláme ohradu a až se bude stavět, tak pozveme všechny lidi,

00:02:51aby přišli a mohli na tom chviličku pracovat. Tak já vás zvu.

00:02:56Až to budeme stavět, tak si přijďte ťuknout do kamene.

00:03:01Dobře.

00:03:11Příběh Bradáče. Tak mě oslovil pan Bergman,

00:03:16kterého si hrozně vážím, protože to je nadšenej člověk.

00:03:20On vaří na lodičkách. Tituluje se jako přívozník pražský.

00:03:27A mně se to hrozně líbí, protože on vytvořil velmi silnej svět.

00:03:31Svět lidí, kteří chodí tady a který jezdí na těch lodičkách,

00:03:35jsou to jakoby pražský ne námořníci,

00:03:39ale jsou to lidi kolem vody.

00:03:42A on vytvořil takovej ucelenej svět,

00:03:46ve kterém je veselo a má to prostě smysl.

00:03:51A na druhou stranu

00:03:53lidi kolem kamene taky vytvářej strašně silnej svět.

00:03:59Ahoj!

00:04:03Ahoj!

00:04:07To je vlastně původní originál z roku 1170.

00:04:11To je jedna z nejstarších soch vůbec v tomto prostoru.

00:04:16Je to teda socha, která byla na Juditině mostě.

00:04:22Říká se jí socha Bradáče, ale ve skutečnosti pravděpodobně

00:04:26podle jedný teorie je to vlastně Vera Ikon.

00:04:30To znamená, že to je obličej Krista.

00:04:33A ten obličej Krista tam někdo vysekal.

00:04:37Neví se vlastně kdo. Já když dneska vezmu ten kámen

00:04:40a vysekám to znova podle něj, tak si myslím,

00:04:43že vlastně prodloužím ten příběh.

00:04:45Nejenom že udělám tu rekonstrukci toho,

00:04:49ale tu myšlenku, co on tam dal, tak ji jakoby přenesu ještě dál

00:04:53a trošičku do toho dám ještě ze svýho vlastního příběhu.

00:04:58To samozřejmě taky musím.

00:05:17To je takovej jakoby vlastně příběh.

00:05:22Takhle to plyne.

00:05:25A bez mojí manželky by to vůbec ani nešlo.

00:05:30To bych byl úplně ztracenej.

00:05:34A ta žena má vlastně v hlavě ten příběh,

00:05:40tu lodičku jako myšlenku, jako vizi.

00:05:43A pak tady dál nastává jakoby zrození tý vize.

00:05:47Je to přímo vztažený samozřejmě i na moje děti.

00:05:50Pak dál vlastně ona je vychovává.

00:05:56Tady je to zase.

00:05:59Pomalu je vkládá jakoby do tvaru tý lodičky.

00:06:03Do tý vize vlastně ona to svoje dítě dává.

00:06:08Tady ho tam potom fakticky jakoby dá.

00:06:12A ono tam vstoupí, vyroste a odplouvá.

00:06:15Ale ta její vize zůstane v něm. Takže to se neztrácí.

00:06:24Tak jsem se snažil si to nakreslit.

00:06:39Můj táta je střelmistr. Chodili jsme do lomů

00:06:42Tam jsem se vždycky koukal, jak ta skála se nafoukne

00:06:46a pak jak to praskne. To se mi samozřejmě líbilo,

00:06:48ale nikdy jsem nevěděl, že budu sochař.

00:06:52Až v osmé nebo deváté třídě

00:06:56byl v Řevnicích jeden starý pán - sochař.

00:07:00Ten mě vzal do ateliéru

00:07:02a mohl jsem si tam dva roky k němu chodit a modelovat.

00:07:05A pak vlastně jsem šel do Hořic na střední školu sochařskou.

00:07:09A když jsem ji dodělal, tak jsem šel na akademii.

00:07:15Tady je moje království.

00:07:18Tady jsou některý kousky, který mají opravdu historii.

00:07:25Některý jsem našel.

00:07:28Tohle třeba jsem našel pod jednou sochou.

00:07:33To je gotický nástroj. A je to originál.

00:07:37Tomu se říká krendle.

00:07:40Anebo tohle jsem zase podědil po jednom starým sochaři.

00:07:44To je kopák. Originál.

00:07:47To jsou všechno několik století starý kousky.

00:07:51Já tam vlastně používám to nářadí úplně stejný.

00:07:56Dokonce některý tyhle špičáky jsem našel

00:08:00po jednou sochou barokní.

00:08:02To jsem si říkal, že je to taková vzácnost, že si je musím schovat.

00:08:05Jenomže potom jsem je dal mezi ostatní nářadí

00:08:09a dneska už nepoznám, který jsou který.

00:08:12Takže to je prostě pořád stejný.

00:08:15Já když vlastně si nechám udělat nářadí, který je stejný,

00:08:19jako měl ten člověk přede mnou, před stovkami lety,

00:08:23tak díky tomu mám možnost poznat jeho.

00:08:28Toto téma u těch soch je úžasný, protože to je setkání

00:08:33svatého Ivana, který žil v našem tisíciletí,

00:08:37a Jana Křtitele, který žil tisíc let předtím.

00:08:40Tak je to věc, že ty dvě postavy se setkaly jakoby přes ten čas,

00:08:46překlenuly tu vzdálenost, což je na tom úžasný.

00:08:51že to je myšlenka setkávání se jakoby v nečasovosti.

00:09:00Z toho důvodu si myslím, že je krásný tu myšlenku zachovat.

00:09:04Já jsem se k tomuhle dostal před sedmi lety.

00:09:08Společnost pro obnovu mariánského sloupu mě požádala,

00:09:13jestli bych jim nepředložil nějaké svoje práce,

00:09:17tak jsem to udělal a oni si mě vybrali,

00:09:21abych pracoval pro ně na zhotovení toho sloupu.

00:09:24Já jsem vůbec nevěděl, do čeho jdu. A pak mi to došlo.

00:09:29To totiž je úžasná věc v tom, že to není prostě zakázka.

00:09:35To není práce. Ani to nesmí být zakázka.

00:09:39Podle mýho, kdyby to někdo vztáhnul na takový ošklivý slovo,

00:09:43že to pro někoho může být práce, jakoby kšeft,

00:09:47tak se to zastaví a dál to nepokračuje.

00:09:50Tak jsem vymyslel takovej jakoby projekt,

00:09:55že by bylo možný to neudělat jako na jednom místě

00:10:01v nějaký továrně a pak to tam jenom odvézt.

00:10:05ale že by bylo možný, jako v minulosti kamenický hutě dělaly

00:10:08pospolu a vždycky si u toho vyprávěli, proč to dělají.

00:10:13Taky jsem si říkal, že je hloupý to udělat

00:10:17jenom z jednoho materiálu. Lepší je udělat to z více kamenů.

00:10:21A tak by bylo krásný udělat to jakoby z českýho,

00:10:25nějakýho evropskýho a nějakýho světovýho, aby to mělo ten význam.

00:10:28Takže dopadlo všechno tak, že jsme nakonec

00:10:33vylomili kámen v Indii, kde mají krásnej kámen.

00:10:37A byli jsme tam opravdu na jedný lodi,

00:10:40protože jsme tam všichni odletěli a tam se zjistilo,

00:10:44že je to všechno trošku jinak.

00:10:53Úžasný je, že v minulosti v tomhle evropském prostoru

00:10:57všechny ty sochy byly navázány na jeden velkej příběh,

00:11:01který se odvíjel od křesťanství. A to, o čem oni vyprávěli,

00:11:06měli usnadněný tím, že to měli trošičku daný.

00:11:11Ono to vypadá jako nesvoboda, ale oni měli svobodu v tom,

00:11:16že potom už jenom vyprávěli v různý formě, jak to prožívají.

00:11:26Když jsem byl malej, já jsem vyrostl teda v rodině,

00:11:30která je věřící, kde v neděli nás táta všechny vyburcoval

00:11:33a museli jsme jít do kostela.

00:11:35Někdy jsem ani nevěděl, proč tam jsem.

00:11:38Když jsem tam byl jako malej, tak jsem se koukal po tom kostele,

00:11:43co je tam namalovaný a co je tam vysochařený.

00:11:46Necítil jsem se jako sochař, ale byly tam takový lavice,

00:11:51kde byly vyřezáváný reliéfy, tak mě bavilo se na to koukat

00:11:55a prstem objíždět ty figurky, protože na nich byl prach

00:11:59a když se to prstem setřelo, tak vypadaly hezčí.

00:12:02Chodili jsme na náboženství, ale to bylo spíš velký trauma,

00:12:06protože v tý době si na nás ukazovali prstem,

00:12:10že jsme ti cvoci. Já jsem tam chodil jen kvůli tomu,

00:12:15že pan farář měl takový razítka s obrázkama

00:12:18a když jsme odpověděli, tak nám dal to razítko

00:12:21a doma jsem si ho mohl vybarvit. To bylo na tom nejhezčí.

00:12:26Ale postupně jsem zjistil, že tam prostě je něco krásnýho.

00:12:32A podle mýho tam jsou strašně hluboký věci.

00:12:36Ale ty hluboký věci jsou jenom v tu chvilku,

00:12:39když do toho dáte svoje srdíčko.

00:12:58Není potřeba tu plochu vyplnit úplně celou.

00:13:04My jako nejsme na tý ploše ten středobod.

00:13:08My prostě nemusíme vyplnit všechno.

00:13:11Naopak. Když necháme prosvítat to, co je pod tím,

00:13:15tak to je vlastně, k čemu můžeme směřovat.

00:13:21Jednou na Vánoce byla půlnoční.

00:13:24Klasický příběh, kdy byl kostel úplně našlapanej lidma,

00:13:29který tam přišli vlastně jako na koncert.

00:13:32Někdo s tím nebyl tak úplně srozuměnej, co se tam děje.

00:13:36A bylo kázání, pak bylo přijímání a přestože do toho kostela

00:13:44chodilo spoustu lidí, který tam byli,

00:13:48tak najednou k tomu přijímání nikdo nešel,

00:13:51protože tam bylo spoustu cizích lidí, tak měli ostych.

00:13:54A mně to připadalo, že to je ta chvilka,

00:13:57jako když teď se narodil Ježíšek a nikdo za ním nejde.

00:14:00To mně připadala hrozně smutná věc.

00:14:03Tak jsem tam šel já a ještě jedna paní.

00:14:06A úplně jsem cítil na zádech, jak mám záda propíchaný pohledama,

00:14:11jako proč tam ten člověk jde, ale mně to připadalo,

00:14:16že ten Ježíšek, když se narodil, tak přece nemůže být sám.

00:14:19To je radost. To je strašně fajn. A když se do toho jeho příběhu

00:14:24propojíte tím svým, že jdete a něco uděláte,

00:14:27tak najednou vlastně ty příběhy jakoby splynou.

00:14:31V tu chvilku to bylo možná jako naplnění,

00:14:35že jsem pochopil, proč ten můj táta mě tam vodil.

00:14:43To je příběh svatýho Pavla. Ležící. Jak upadnul a proměnil se.

00:14:49Je to proměna vlastně toho tvaru.

00:14:52Ze směru jednoho se to točilo úplně do směru druhýho.

00:14:57A ten kámen je vlastně jako ležící.

00:15:03Před dvěma lety jsme s kamarádama kameníkama dodělali tuhle sochu.

00:15:09Je to sousoší Vzkříšení Krista a u týhle sochy jsem si zkusil,

00:15:15že taková velká socha, která má šest metrů

00:15:20a je tady spousta postav, tak na to, aby ji člověk dodělal,

00:15:24musí vědět, že to dělá kvůli něčemu,

00:15:27že to má nějakej význam.

00:15:29Protože ten sochař, který to dělal přede mnou,

00:15:33tak ten v závěru, když tam na tom pracoval,

00:15:36tak zemřel vyčerpáním.

00:15:38Vzal si kámen, který není úplně kvalitní

00:15:42a dělal na něčem, o čem nebyl úplně přesvědčený technicky,

00:15:46že udělal dobře. Ale to rozhodnutí udělal už dva roky předtím.

00:15:50A on vlastně to musel dokončit.

00:15:53Takže dělal na něčem, v co vlastně ztrácel víru.

00:15:59V pražské Loretě teď je kopie

00:16:02a tyhle originály se dají do lapidária.

00:16:07Sedm let se ta socha dělala a když jsme to dodělali,

00:16:10tak jsme tady vzadu nechali takový podpis

00:16:12naší malý kamenický hutě.

00:16:16Tady jsme nechali jedno dláto, který je kamenný.

00:16:20A není to podle původního originálu,

00:16:24ale je to takový jako položený artefakt kamenný,

00:16:29který je součástí toho bloku jako podpis za naši huť.

00:16:34Nejtěžší chvilka je, když tu sochu vezme jeřáb

00:16:40a dá ji na to vlastní místo. To je chvilka, kdy se to láme.

00:16:44To je skoro na slzu

00:16:47a já vím, že jeden sochař v gotice - Petr Parléř -

00:16:51ten to dělal tak, že když vysekal tu sochu,

00:16:54tak se s ní nechtěl rozloučit a nechal se k ní přivázat

00:16:57a zvedli ho i s tou sochou.

00:16:59Možná jednou, kdyby se podařilo udělat mariánský sloup,

00:17:02já bych se tam nechal taky zvednout.

00:17:05Ještě při tom všem musíte dát jako všechno.

00:17:08Lépe řečeno musíte jako o hodně přijít,

00:17:12aby si člověk uvědomil, že to tak jako je pravda.

00:17:15Takže když jsme odjeli do Indie, tak ten sponzor nám řekl,

00:17:18že ten náš nápad je hezkej, ale že ty peníze nebudou.

00:17:22Takže jsem v tu chvilku viděl, že jsem přišel o všechny finance,

00:17:27co doma máme. Ono to vypadalo vlastně,

00:17:30že jsme jakoby na nule. Že jsme jako v bodě nula.

00:17:33A mně v tý chvilce došlo, že to je naopak jako ono.

00:17:39To se hrozně těžko vysvětluje, ale dá se to pocítit.

00:17:42Dá se pocítit to, že to prostě nekončí.

00:17:48A nutí vás to udělat ten krok do neznáma.

00:17:51Vlastně tam jako nic není, ale všechno odpovídá tomu,

00:17:55že máte jít dál, i když to vypadá, že to je nesmysl, že to končí.

00:18:00A když člověk udělá ten krok,

00:18:03a to už je otázka spíš jako víry potom,

00:18:06že se rozhodne, že to udělá.

00:18:09A až ho udělá, tak tam vždycky něco je.

00:18:12Dneska lidi radši myslí abstraktně, než aby řekli konkrétně.

00:18:17Docela normální, obyčejný slovo, jako je modlitba,

00:18:22který je důležitý, funguje to... Když něco řeknu jako prosbu,

00:18:27tak já věřím, že to nezůstane nevyslyšený.

00:18:31Věřím, že Bůh nás má rád.

00:18:43Tak tady jsme u sestřiček boromejek,

00:18:46který já mám hrozně rád, protože nám tady schovali sloup.

00:18:49A jsem šťastnej, že ten sloup tady u sestřiček může čekat

00:18:53do tý doby, než se lidi domluví, že ho budeme moct dát

00:18:57na to místo, kam patří - na Staroměstský náměstí.

00:19:00Já jsem tady pro boromejky dělal víc věcí

00:19:03a od tý doby sem ještě pořád chodím, protože v těch okýnkách

00:19:07jsou děti, který se tady léčí z drogový závislosti.

00:19:12Tady je detox. Chodím si tam každý týden s nimi kreslit.

00:19:16Oni jsou strašně fajn. A navíc moje babička tady byla

00:19:19uzdravena do slova a do písmene. A dokonce i Franta Sauer,

00:19:23kterej shodil ten sloup, nakonec žil tady v nemocnici

00:19:28a vzpomínal na to, že to možná bylo hloupý ho shazovat.

00:19:33Myslím si, že i Franta Sauer bude mít radost,

00:19:37když se to opraví a on to bude vidět.

00:19:56Skryté titulky: Jaroslav Švagr Česká televize, 2006