00:00:13 Když se koukáte na strom, tak ho můžete vidět v podobě

00:00:16 fošen a prken, který z toho můžete mít a postavit si z toho dům,

00:00:21 nebo se můžete koukat jako na jablka, který tam vyrostou,

00:00:25 Oni tam v zimě nejsou, ale představujete si,

00:00:28 že ten strom má tuhle funkce.

00:00:30 Anebo můžete ty čáry, do kterých uzavíráte ten pojem,

00:00:36 zrušit a dívat se na ten strom, jak je hezkej.

00:00:41 Nechat ho jako svobodně být a nedávat mu žádný významy.

00:00:47 A ten strom je najednou krásnej, protože vás překvapí.

00:00:51 Tam je vidět něco, co vás nikdy nenapadlo.

00:00:57 Svět je v podstatě krásnej podle mýho.

00:01:02 Má prostě smysl. Je to fajn, to není žádná pesimie.

00:01:10 Člověk je jakoby v nějakém proudu toho příběhu,

00:01:16 který má obrovskej tah.

00:01:20 Otázka je, že někdy ty věci,

00:01:26 nebo ty části, co jakoby nejsou navázaný,

00:01:31 tak se ztrácej. Tak jakoby odpadaj.

00:01:34 Ale na druhou stranu to může být velká naděje,

00:01:37 protože je to spíš takovej jako očistnej proces.

00:01:40 Ta Panna Maria byla přímo z toho smyslu utkaná.

00:01:44 Z těch linií, z toho proudu toho příběhu.

00:01:50 Ona tam plně zapadala.

00:01:52 Dokonce jako by ten smysl v tý chvilce,

00:01:56 tady jsou takový bodíky, tak jako by se rozsvěcoval.

00:02:05 Já si myslím, že lze vstoupit do nějakého příběhu,

00:02:10 který má opravdu smysl.

00:02:13 Ten mariánský sloup, kterej byl shozenej

00:02:17 a který moje babička, když byla malá, tak to zažila,

00:02:20 že ho shodili, a vyprávěla mi o tom,

00:02:23 tak lze do toho vstoupit a pocítit, že dělá na něčem,

00:02:29 co opravdu vlastně velký dílo je.

00:02:33 Můžu vám povědět, slečno, jeden příběh?

00:02:36 -Tady kdysi stál sloup. Víte o tom?
-Ne, to nevím.

00:02:39 Kamennej, velkej mariánskej sloup.

00:02:43 patnáct metrů dlouhý. A já mám naději, že ho tady znova postavíme.

00:02:47 Tady uděláme ohradu a až se bude stavět, tak pozveme všechny lidi,

00:02:51 aby přišli a mohli na tom chviličku pracovat. Tak já vás zvu.

00:02:56 Až to budeme stavět, tak si přijďte ťuknout do kamene.

00:03:01 Dobře.

00:03:11 Příběh Bradáče. Tak mě oslovil pan Bergman,

00:03:16 kterého si hrozně vážím, protože to je nadšenej člověk.

00:03:20 On vaří na lodičkách. Tituluje se jako přívozník pražský.

00:03:27 A mně se to hrozně líbí, protože on vytvořil velmi silnej svět.

00:03:31 Svět lidí, kteří chodí tady a který jezdí na těch lodičkách,

00:03:35 jsou to jakoby pražský ne námořníci,

00:03:39 ale jsou to lidi kolem vody.

00:03:42 A on vytvořil takovej ucelenej svět,

00:03:46 ve kterém je veselo a má to prostě smysl.

00:03:51 A na druhou stranu

00:03:53 lidi kolem kamene taky vytvářej strašně silnej svět.

00:03:59 Ahoj!

00:04:03 Ahoj!

00:04:07 To je vlastně původní originál z roku 1170.

00:04:11 To je jedna z nejstarších soch vůbec v tomto prostoru.

00:04:16 Je to teda socha, která byla na Juditině mostě.

00:04:22 Říká se jí socha Bradáče, ale ve skutečnosti pravděpodobně

00:04:26 podle jedný teorie je to vlastně Vera Ikon.

00:04:30 To znamená, že to je obličej Krista.

00:04:33 A ten obličej Krista tam někdo vysekal.

00:04:37 Neví se vlastně kdo. Já když dneska vezmu ten kámen

00:04:40 a vysekám to znova podle něj, tak si myslím,

00:04:43 že vlastně prodloužím ten příběh.

00:04:45 Nejenom že udělám tu rekonstrukci toho,

00:04:49 ale tu myšlenku, co on tam dal, tak ji jakoby přenesu ještě dál

00:04:53 a trošičku do toho dám ještě ze svýho vlastního příběhu.

00:04:58 To samozřejmě taky musím.

00:05:17 To je takovej jakoby vlastně příběh.

00:05:22 Takhle to plyne.

00:05:25 A bez mojí manželky by to vůbec ani nešlo.

00:05:30 To bych byl úplně ztracenej.

00:05:34 A ta žena má vlastně v hlavě ten příběh,

00:05:40 tu lodičku jako myšlenku, jako vizi.

00:05:43 A pak tady dál nastává jakoby zrození tý vize.

00:05:47 Je to přímo vztažený samozřejmě i na moje děti.

00:05:50 Pak dál vlastně ona je vychovává.

00:05:56 Tady je to zase.

00:05:59 Pomalu je vkládá jakoby do tvaru tý lodičky.

00:06:03 Do tý vize vlastně ona to svoje dítě dává.

00:06:08 Tady ho tam potom fakticky jakoby dá.

00:06:12 A ono tam vstoupí, vyroste a odplouvá.

00:06:15 Ale ta její vize zůstane v něm. Takže to se neztrácí.

00:06:24 Tak jsem se snažil si to nakreslit.

00:06:39 Můj táta je střelmistr. Chodili jsme do lomů

00:06:42 Tam jsem se vždycky koukal, jak ta skála se nafoukne

00:06:46 a pak jak to praskne. To se mi samozřejmě líbilo,

00:06:48 ale nikdy jsem nevěděl, že budu sochař.

00:06:52 Až v osmé nebo deváté třídě

00:06:56 byl v Řevnicích jeden starý pán - sochař.

00:07:00 Ten mě vzal do ateliéru

00:07:02 a mohl jsem si tam dva roky k němu chodit a modelovat.

00:07:05 A pak vlastně jsem šel do Hořic na střední školu sochařskou.

00:07:09 A když jsem ji dodělal, tak jsem šel na akademii.

00:07:15 Tady je moje království.

00:07:18 Tady jsou některý kousky, který mají opravdu historii.

00:07:25 Některý jsem našel.

00:07:28 Tohle třeba jsem našel pod jednou sochou.

00:07:33 To je gotický nástroj. A je to originál.

00:07:37 Tomu se říká krendle.

00:07:40 Anebo tohle jsem zase podědil po jednom starým sochaři.

00:07:44 To je kopák. Originál.

00:07:47 To jsou všechno několik století starý kousky.

00:07:51 Já tam vlastně používám to nářadí úplně stejný.

00:07:56 Dokonce některý tyhle špičáky jsem našel

00:08:00 po jednou sochou barokní.

00:08:02 To jsem si říkal, že je to taková vzácnost, že si je musím schovat.

00:08:05 Jenomže potom jsem je dal mezi ostatní nářadí

00:08:09 a dneska už nepoznám, který jsou který.

00:08:12 Takže to je prostě pořád stejný.

00:08:15 Já když vlastně si nechám udělat nářadí, který je stejný,

00:08:19 jako měl ten člověk přede mnou, před stovkami lety,

00:08:23 tak díky tomu mám možnost poznat jeho.

00:08:28 Toto téma u těch soch je úžasný, protože to je setkání

00:08:33 svatého Ivana, který žil v našem tisíciletí,

00:08:37 a Jana Křtitele, který žil tisíc let předtím.

00:08:40 Tak je to věc, že ty dvě postavy se setkaly jakoby přes ten čas,

00:08:46 překlenuly tu vzdálenost, což je na tom úžasný.

00:08:51 že to je myšlenka setkávání se jakoby v nečasovosti.

00:09:00 Z toho důvodu si myslím, že je krásný tu myšlenku zachovat.

00:09:04 Já jsem se k tomuhle dostal před sedmi lety.

00:09:08 Společnost pro obnovu mariánského sloupu mě požádala,

00:09:13 jestli bych jim nepředložil nějaké svoje práce,

00:09:17 tak jsem to udělal a oni si mě vybrali,

00:09:21 abych pracoval pro ně na zhotovení toho sloupu.

00:09:24 Já jsem vůbec nevěděl, do čeho jdu. A pak mi to došlo.

00:09:29 To totiž je úžasná věc v tom, že to není prostě zakázka.

00:09:35 To není práce. Ani to nesmí být zakázka.

00:09:39 Podle mýho, kdyby to někdo vztáhnul na takový ošklivý slovo,

00:09:43 že to pro někoho může být práce, jakoby kšeft,

00:09:47 tak se to zastaví a dál to nepokračuje.

00:09:50 Tak jsem vymyslel takovej jakoby projekt,

00:09:55 že by bylo možný to neudělat jako na jednom místě

00:10:01 v nějaký továrně a pak to tam jenom odvézt.

00:10:05 ale že by bylo možný, jako v minulosti kamenický hutě dělaly

00:10:08 pospolu a vždycky si u toho vyprávěli, proč to dělají.

00:10:13 Taky jsem si říkal, že je hloupý to udělat

00:10:17 jenom z jednoho materiálu. Lepší je udělat to z více kamenů.

00:10:21 A tak by bylo krásný udělat to jakoby z českýho,

00:10:25 nějakýho evropskýho a nějakýho světovýho, aby to mělo ten význam.

00:10:28 Takže dopadlo všechno tak, že jsme nakonec

00:10:33 vylomili kámen v Indii, kde mají krásnej kámen.

00:10:37 A byli jsme tam opravdu na jedný lodi,

00:10:40 protože jsme tam všichni odletěli a tam se zjistilo,

00:10:44 že je to všechno trošku jinak.

00:10:53 Úžasný je, že v minulosti v tomhle evropském prostoru

00:10:57 všechny ty sochy byly navázány na jeden velkej příběh,

00:11:01 který se odvíjel od křesťanství. A to, o čem oni vyprávěli,

00:11:06 měli usnadněný tím, že to měli trošičku daný.

00:11:11 Ono to vypadá jako nesvoboda, ale oni měli svobodu v tom,

00:11:16 že potom už jenom vyprávěli v různý formě, jak to prožívají.

00:11:26 Když jsem byl malej, já jsem vyrostl teda v rodině,

00:11:30 která je věřící, kde v neděli nás táta všechny vyburcoval

00:11:33 a museli jsme jít do kostela.

00:11:35 Někdy jsem ani nevěděl, proč tam jsem.

00:11:38 Když jsem tam byl jako malej, tak jsem se koukal po tom kostele,

00:11:43 co je tam namalovaný a co je tam vysochařený.

00:11:46 Necítil jsem se jako sochař, ale byly tam takový lavice,

00:11:51 kde byly vyřezáváný reliéfy, tak mě bavilo se na to koukat

00:11:55 a prstem objíždět ty figurky, protože na nich byl prach

00:11:59 a když se to prstem setřelo, tak vypadaly hezčí.

00:12:02 Chodili jsme na náboženství, ale to bylo spíš velký trauma,

00:12:06 protože v tý době si na nás ukazovali prstem,

00:12:10 že jsme ti cvoci. Já jsem tam chodil jen kvůli tomu,

00:12:15 že pan farář měl takový razítka s obrázkama

00:12:18 a když jsme odpověděli, tak nám dal to razítko

00:12:21 a doma jsem si ho mohl vybarvit. To bylo na tom nejhezčí.

00:12:26 Ale postupně jsem zjistil, že tam prostě je něco krásnýho.

00:12:32 A podle mýho tam jsou strašně hluboký věci.

00:12:36 Ale ty hluboký věci jsou jenom v tu chvilku,

00:12:39 když do toho dáte svoje srdíčko.

00:12:58 Není potřeba tu plochu vyplnit úplně celou.

00:13:04 My jako nejsme na tý ploše ten středobod.

00:13:08 My prostě nemusíme vyplnit všechno.

00:13:11 Naopak. Když necháme prosvítat to, co je pod tím,

00:13:15 tak to je vlastně, k čemu můžeme směřovat.

00:13:21 Jednou na Vánoce byla půlnoční.

00:13:24 Klasický příběh, kdy byl kostel úplně našlapanej lidma,

00:13:29 který tam přišli vlastně jako na koncert.

00:13:32 Někdo s tím nebyl tak úplně srozuměnej, co se tam děje.

00:13:36 A bylo kázání, pak bylo přijímání a přestože do toho kostela

00:13:44 chodilo spoustu lidí, který tam byli,

00:13:48 tak najednou k tomu přijímání nikdo nešel,

00:13:51 protože tam bylo spoustu cizích lidí, tak měli ostych.

00:13:54 A mně to připadalo, že to je ta chvilka,

00:13:57 jako když teď se narodil Ježíšek a nikdo za ním nejde.

00:14:00 To mně připadala hrozně smutná věc.

00:14:03 Tak jsem tam šel já a ještě jedna paní.

00:14:06 A úplně jsem cítil na zádech, jak mám záda propíchaný pohledama,

00:14:11 jako proč tam ten člověk jde, ale mně to připadalo,

00:14:16 že ten Ježíšek, když se narodil, tak přece nemůže být sám.

00:14:19 To je radost. To je strašně fajn. A když se do toho jeho příběhu

00:14:24 propojíte tím svým, že jdete a něco uděláte,

00:14:27 tak najednou vlastně ty příběhy jakoby splynou.

00:14:31 V tu chvilku to bylo možná jako naplnění,

00:14:35 že jsem pochopil, proč ten můj táta mě tam vodil.

00:14:43 To je příběh svatýho Pavla. Ležící. Jak upadnul a proměnil se.

00:14:49 Je to proměna vlastně toho tvaru.

00:14:52 Ze směru jednoho se to točilo úplně do směru druhýho.

00:14:57 A ten kámen je vlastně jako ležící.

00:15:03 Před dvěma lety jsme s kamarádama kameníkama dodělali tuhle sochu.

00:15:09 Je to sousoší Vzkříšení Krista a u týhle sochy jsem si zkusil,

00:15:15 že taková velká socha, která má šest metrů

00:15:20 a je tady spousta postav, tak na to, aby ji člověk dodělal,

00:15:24 musí vědět, že to dělá kvůli něčemu,

00:15:27 že to má nějakej význam.

00:15:29 Protože ten sochař, který to dělal přede mnou,

00:15:33 tak ten v závěru, když tam na tom pracoval,

00:15:36 tak zemřel vyčerpáním.

00:15:38 Vzal si kámen, který není úplně kvalitní

00:15:42 a dělal na něčem, o čem nebyl úplně přesvědčený technicky,

00:15:46 že udělal dobře. Ale to rozhodnutí udělal už dva roky předtím.

00:15:50 A on vlastně to musel dokončit.

00:15:53 Takže dělal na něčem, v co vlastně ztrácel víru.

00:15:59 V pražské Loretě teď je kopie

00:16:02 a tyhle originály se dají do lapidária.

00:16:07 Sedm let se ta socha dělala a když jsme to dodělali,

00:16:10 tak jsme tady vzadu nechali takový podpis

00:16:12 naší malý kamenický hutě.

00:16:16 Tady jsme nechali jedno dláto, který je kamenný.

00:16:20 A není to podle původního originálu,

00:16:24 ale je to takový jako položený artefakt kamenný,

00:16:29 který je součástí toho bloku jako podpis za naši huť.

00:16:34 Nejtěžší chvilka je, když tu sochu vezme jeřáb

00:16:40 a dá ji na to vlastní místo. To je chvilka, kdy se to láme.

00:16:44 To je skoro na slzu

00:16:47 a já vím, že jeden sochař v gotice - Petr Parléř -

00:16:51 ten to dělal tak, že když vysekal tu sochu,

00:16:54 tak se s ní nechtěl rozloučit a nechal se k ní přivázat

00:16:57 a zvedli ho i s tou sochou.

00:16:59 Možná jednou, kdyby se podařilo udělat mariánský sloup,

00:17:02 já bych se tam nechal taky zvednout.

00:17:05 Ještě při tom všem musíte dát jako všechno.

00:17:08 Lépe řečeno musíte jako o hodně přijít,

00:17:12 aby si člověk uvědomil, že to tak jako je pravda.

00:17:15 Takže když jsme odjeli do Indie, tak ten sponzor nám řekl,

00:17:18 že ten náš nápad je hezkej, ale že ty peníze nebudou.

00:17:22 Takže jsem v tu chvilku viděl, že jsem přišel o všechny finance,

00:17:27 co doma máme. Ono to vypadalo vlastně,

00:17:30 že jsme jakoby na nule. Že jsme jako v bodě nula.

00:17:33 A mně v tý chvilce došlo, že to je naopak jako ono.

00:17:39 To se hrozně těžko vysvětluje, ale dá se to pocítit.

00:17:42 Dá se pocítit to, že to prostě nekončí.

00:17:48 A nutí vás to udělat ten krok do neznáma.

00:17:51 Vlastně tam jako nic není, ale všechno odpovídá tomu,

00:17:55 že máte jít dál, i když to vypadá, že to je nesmysl, že to končí.

00:18:00 A když člověk udělá ten krok,

00:18:03 a to už je otázka spíš jako víry potom,

00:18:06 že se rozhodne, že to udělá.

00:18:09 A až ho udělá, tak tam vždycky něco je.

00:18:12 Dneska lidi radši myslí abstraktně, než aby řekli konkrétně.

00:18:17 Docela normální, obyčejný slovo, jako je modlitba,

00:18:22 který je důležitý, funguje to... Když něco řeknu jako prosbu,

00:18:27 tak já věřím, že to nezůstane nevyslyšený.

00:18:31 Věřím, že Bůh nás má rád.

00:18:43 Tak tady jsme u sestřiček boromejek,

00:18:46 který já mám hrozně rád, protože nám tady schovali sloup.

00:18:49 A jsem šťastnej, že ten sloup tady u sestřiček může čekat

00:18:53 do tý doby, než se lidi domluví, že ho budeme moct dát

00:18:57 na to místo, kam patří - na Staroměstský náměstí.

00:19:00 Já jsem tady pro boromejky dělal víc věcí

00:19:03 a od tý doby sem ještě pořád chodím, protože v těch okýnkách

00:19:07 jsou děti, který se tady léčí z drogový závislosti.

00:19:12 Tady je detox. Chodím si tam každý týden s nimi kreslit.

00:19:16 Oni jsou strašně fajn. A navíc moje babička tady byla

00:19:19 uzdravena do slova a do písmene. A dokonce i Franta Sauer,

00:19:23 kterej shodil ten sloup, nakonec žil tady v nemocnici

00:19:28 a vzpomínal na to, že to možná bylo hloupý ho shazovat.

00:19:33 Myslím si, že i Franta Sauer bude mít radost,

00:19:37 když se to opraví a on to bude vidět.

00:19:56 Skryté titulky: Jaroslav Švagr Česká televize, 2006