Sluneční stát je o čtveřici nezaměstnaných dělníků. Máte nějakou osobní zkušenost s dělnickou třídou?
Ale ano. Rodiče byli vyloučeni ze strany a když na městském výboru KSČ zařídili, aby mě nevzali na vysokou školu, nastoupil jsem jako pomocný dělník do tiskárny. Prostředí a společenství fabriky jsem tedy na vlastní kůži zažil. Bral jsem 700 korun hrubého měsíčně plus padesát korun coby jazykový příplatek za maturitu z latiny. Byla to ale skvělá zkušenost a po roce mně kolegové dělníci vybrali a vyslali na vysokou jako dělnický kádr.
Na FAMU, kam jste se kdysi tak pracně dostával, dneska učíte – co dneska coby nezávislý producent studentům produkce říkáte?
Snažím se jim ukázat praxi producenta, zejména to, co dělám, jak a proč. Nakonec jejich jména najdete i v titulcích Nudy v Brně, Slunečního státu, Klíče k určování trpaslíků, Hrubeše a Mareše i budoucího filmu “..a bude hůř“.
Proč jste se stal producentem filmu Sluneční stát?
Jednak inklinuji k filmům, ve kterých jsou problémy mně blízké. A navíc jsem producentem nebo koproducentem posledních čtyř Šulíkových filmů - od Záhrady až ke Klíči k určování trpaslíků. Mám rád současné příběhy, autorské filmy… Vyhovuje mi takovýhle druh komedie, mám rád Šulíkův humor.
Jak spolu vycházíte?
Martin je mezi spolupracovníky až moc oblíbený. Docela rád bych se s ním pohádal. Zatím nebylo o co. Možná bude chyba ve mně.
S nápadem situovat příběh do Ostravy jste prý přišel vy – co je na tom městě tak mimořádného?
Naše kinematografie je značné pragocentrická. Život ale nejsou jen problémy pražské zlaté mládeže. Příběh o čtyřech kamarádech dělnících, které vyhodí z práce dostává v Ostravě osudový rozměr.
Ostrava je navíc až neuvěřitelně fotogenická – a nemyslím jenom její panorama vysokých pecí a těžních věží… Je to město pro tenhle příběh jako stvořené. Má svůj styl, svoji řeč, svérázné obyvatele, svoje starosti i humor. Jak říká básník „ Bo, Ostrava je region razovity“.
Co dalšího jako nezávislý producent chystáte?
S Vladimírem Morávkem máme roztočený film Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště, s Petrem Nikolajevem a Janem Pelcem startujeme film „…a bude hůř“ – ten bude možno spatřit jen na letních hudebních festivalech a po hospodách. Podle scénáře Olgy Dabrowské se chystá film o ženách s pracovním názvem Kuličky. Větším projektem bude povídkový film s režiséry, se kterými jsem většinou spolupracoval už na jejich prvních filmech - s Petrem Zelenkou, Janem Hřebejkem, Sašou Gedeonem, Vladimírem Morávkem, Bohdanem Slámou a Martinem Šulíkem. Nakonec se asi pustím do animovaného filmu o tom, koho by volil v našich příštích volbách Zelený Raoul.