Déšť

Dospívání bolí. Někdy víc, někdy míň. Třináctiletou Janey mělo toho léta roku 1972 zabolet hodně. A přece se zkraje zdálo, že to budou prázdniny jako každé jiné. Plné nádherných dní u jezera v lůně úchvatné novozélandské přírody, plné veselých večerů se spoustou přátel, kteří se k nim scházejí na kus řeči, na skleničku, na tanec. Jenomže nic není jako dřív. Protože rodiče se už ani nesnaží předstírat, že jim na sobě záleží a protože do jejich života vstoupil fotograf Cady. Pohledný chlápek, kotvící se svou jachtou nedaleko jejich domku, chlápek evidentně zvyklý na to, že může mít každou ženskou, kterou si zamane. Janeyina maminka Kate žena je. A Janey se z dítěte, bezstarostně se přes den s malým bráškou honícího po louce, mění v ženu každý večer, když roznáší hostům drinky...

Celovečerní scenáristický a režijní debut mladé novozélandské filmařky Christine Jeffsové, inspirovaný stejnojmenným románem její krajanky, Kirsty Gunnové, žijící dnes ve Velké Británii.

Jeffsová odstartovala svou filmařskou kariéru jako asistenka střihu. V roce 1994 napsala, natočila a sestříhala svůj první krátký film Stroke, za nějž získala ocenění Nejlepší debut roku na festivalech v Cannes (1994) a v Sundance (1995).

I "Déšť", tento křehký příběh dívčího dospívání, zaujal jak odbornou veřejnost, tak diváky v řadě zemí. Filmoví kritici jej označili za nejlepší novozélandský film roku a o režisérce psali v superlativech ("nejvýraznější osobnost novozélandské kinematografie od Jane Campionové"). Atmosféru snímku umocňuje i skvělá kamera Johna Toona, působivá hudba a především výborné, civilně střídmé, o to však působivější herecké výkony.