00:00:04 HUKOT VLAKU

00:00:15 KRÁKÁNÍ VRAN

00:00:27 BZUČENÍ ELEKTRICKÉHO PROUDU

00:00:41 HUKOT VLAKU

00:00:45 ŠTĚKOT

00:00:52 ZPĚV HANY HEGEROVÉ

00:00:55 "Jsou čtyři ráno nebo víc,

00:00:59 jsem vzhůru, koukám na měsíc

00:01:03 anebo dolů do ulic, kde lampy bloudí.

00:01:08 Snad je to jedna z nočních můr,

00:01:10 co vidím, to je soudní dvůr

00:01:14 a ten mě teď soudí.

00:01:19 Soud rána to je nespavost

00:01:23 a notně potměšilý host.

00:01:26 Je seriózní na výsost, a tak mě teď soudí.

00:01:30 Já ale kuráž posbírám a řeknu: Všechno popírám.

00:01:34 Jen ať si mě soudí,

00:01:37 ať mě klidně soudí,

00:01:41 já se nepřiznám.

00:01:46 Soudí... ZAHOUKÁNÍ

00:01:49 ...tady mou nápadnou růž,

00:01:52 dnes mě soudí

00:01:56 kdejaký náhodný muž,

00:01:59 že chci stále jen dávat i brát,

00:02:02 že mám v úmyslu žít, jak se dá

00:02:05 v proudu dní míjejících,

00:02:09 občané přísedící,

00:02:12 k tomu já se vám

00:02:16 nikdy nepřiznám.

00:02:19 Já se nepřiznám."

00:02:25 *Jo, vlak.

00:02:28 Projíždějí celým mým životem.

00:02:31 Nejdřív jsem v nich seděla já,

00:02:34 teď v nich sedávají jiní.

00:02:38 A projíždějí.

00:02:45 Vždycky jsem měla sen,

00:02:47 že jednou budu mít psa a hůl

00:02:50 a lidé mě budou zdravit a budou říkat:

00:02:54 Tahle paní prý kdysi byla snad i slavná.

00:02:59 A objednají mi v hospodě polévku.

00:03:05 No, tak ještě tu hůl.

00:03:14 Kvůli uhlí jsem vlastně začala zpívat.

00:03:18 Já měla doma kamna, potřebovala jsem uhlí.

00:03:22 Neměla jsem peníze na uhlí,

00:03:24 Takže jsem šla zpívat do Bratislavy.

00:03:27 A tak to všechno vzniklo.

00:03:31 Nejsem zpěvačka. To jenom tak náhodou vyšlo.

00:03:37 To byla nejdřív taková vedlejší kolej.

00:03:43 Vlak mě k tomu dovezl.

00:03:46 Jela jsem do Prahy, dívala se z okna,

00:03:49 byla tma,

00:03:52 za oknem létaly jiskry z komína

00:03:54 a já, já si představovala,

00:03:58 co mě asi čeká.

00:04:01 A to už je dávno.

00:04:06 Teď už skoro nezpívám.

00:04:09 Raději se dívám, jak jezdí vlaky kolem mě:

00:04:12 Rychle, pomalu.

00:04:15 Lidé nastupují a vystupují.

00:04:19 Jedni jedou daleko, jiní jen tady na další nádraží.

00:04:24 Semafor je zastaví a výhybka ho pošle někam jinam.

00:04:31 Někteří se zpozdí a nikdy už se nepotkají.

00:04:36 Někteří se potkají a ani o tom nevědí.

00:04:39 Ani si ve vlaku nevšimnou, že teď, teď se to stalo.

00:04:42 Teď to mohlo být

00:04:45 to setkání.

00:04:50 Stačilo jen zdvihnout oči od knihy.

00:05:44 Já už jsem hlavně tady. Na nádraží.

00:05:48 A vlak přijede, chvilku postojí

00:05:52 a já jen zamávám a vlak jede dál.

00:06:06 Ale občas se ještě vracím.

00:06:09 Je to taková věc,

00:06:11 skoro nikdo o tom neví.

00:06:14 Vracím se dolů, do těch míst, jak mi říkáme, kde lampy bloudí.

00:06:20 A nejen lampy.

00:06:33 Uživit se muzikou, to nikdy nebylo jen tak.

00:06:38 A proto každý měl svoji práci:

00:06:40 Hašler, R. A. Dvorský,

00:06:42 Inka Zemánková, Ježek

00:06:45 i snad i Oldřich Nový.

00:06:47 A aby nikdo nevěděl, na koncerty chodili pod zemí.

00:06:52 Nebo ne?

00:06:55 Víte kolik je toho v Praze pod zemí?

00:06:58 Kilometry a kilometry.

00:07:03 Dnes už to skoro nikdo nezná.

00:07:23 Není nás už moc, co takto žijeme.

00:07:26 Podzemím už skoro nikdo nechodí.

00:07:31 A přitom tady se děly zvláštní věci

00:07:34 a ještě se dějí.

00:07:36 Tady se seznámili Chladil se Simonovou,

00:07:39 Suchý se Šlitrem cestou vymýšleli písničky.

00:07:44 A Menšíkovy vtipy, ty tady vzduchem poletují dodnes.

00:08:03 Ale nebylo tady vždy jenom veselo.

00:08:06 Občas se tu někdo ztratil.

00:08:08 Když už nemohl, když už to nešlo dál.

00:08:12 Jen ta jeho lampa, ta se po něm našla.

00:08:19 Mladí, ti už tu dneska nechodí.

00:08:24 Ale my starší, my se tu ještě občas potkáváme.*

00:08:29 Ježíš, to jsem se lekla!

00:08:31 -Koho? Mě?
-Promiň mi to. Promiň.

00:08:34 Co to máš za zvíře? Komu to neseš?

00:08:37 -No z práce to nesu. Kapele, ne?
-A je to echt, echt?

00:08:40 -To je echt, to bude ovárek.
-Jenom abyste ho dobře udělali.

00:08:43 To je dobrý, zdravý na kosti a tak všecko.

00:08:45 -Jo.
-Hele, kde dneska zpíváš?

00:08:48 -Za chvíli. V osm hodin v Redutě.
-V Redutě. Já musím do Karlína.

00:08:52 -No tak...-Ale uvidíme se jindy.
-Mám báječný roštěnky.

00:08:55 -Roštěnky. Ale jenom pravý, prosím.

00:08:58 -Pravý. Mám. No, bezvadný.

00:10:00 "Krásně sis to vymyslel,

00:10:04 jen jsi dých, a už bys šel,

00:10:09 živote můj.

00:10:12 Kam tak rychle utíkáš,

00:10:15 zda ti stačím, ptát se máš,

00:10:18 nemůžeš říct adieu, ty stůj.

00:10:23 Krásně sis to vymyslel,

00:10:25 ty jsi vždycky všechno směl,

00:10:28 živote můj.

00:10:32 Ty ses činil, mně zbyl pláč. Chci tě proklít, jenže zač?

00:10:36 Cítím pořád, že jsi rváč

00:10:39 a svůj

00:10:42 a můj.

00:10:44 My táhnem spolu světem pátků pár,

00:10:49 já vím, že leckdy zůstal dluh.

00:10:54 Jak slepý sochař toužím dát ti tvar,

00:10:58 jsi pořád stejný dobrodruh.

00:11:02 *Kdo ví, kam se poděli, Olmerová, Schelinger, Miki Volek?

00:11:07 Kam odjeli ve svých vlacích?

00:11:11 Občas jsou tu slyšet útržky jejich písní.

00:11:14 "Hledám dům holubí..."

00:11:17 *A někdy snad zaslechnu sama sebe.

00:11:22 ZPĚV HEGEROVÉ

00:11:26 *Jednou se to stane i mně.

00:11:29 I moje lampa se tu najde.

00:11:32 A ten poslední vlak?

00:11:35 Do toho si nastoupím. Ten odjede se mnou.

00:11:40 Ať si jede.*

00:11:42 ZPĚV HANY HEGEROVÉ: "Chci vstát jak ptáci z popela.

00:11:45 Dělat, co se nedělá, a za to mě teď soudí.

00:11:47 Chci v kádi světa hledat špunt,

00:11:50 když na huntě jsem, poznám hunt

00:11:52 a v zlatě jeho kontrapunkt.

00:11:54 Proto nezabloudím. A tak se nepřiznám.

00:12:01 Soudí

00:12:04 tady mou nápadnou růž.

00:12:07 Dnes mě soudí

00:12:10 kdejaký náhodný muž.

00:12:13 Že chci stále jen dávat i brát,

00:12:16 že mám v úmyslu žít, jak se dá,

00:12:19 v proudu dní míjejících,

00:12:23 občané přísedící,

00:12:25 k tomu já se vám

00:12:29 nikdy nepřiznám.

00:12:32 Já se nepřiznám."

00:12:38 Skryté titulky: Karolína Drew Vyrobila Česká televize 2016