00:00:04HUKOT VLAKU

00:00:15KRÁKÁNÍ VRAN

00:00:27BZUČENÍ ELEKTRICKÉHO PROUDU

00:00:41HUKOT VLAKU

00:00:45ŠTĚKOT

00:00:52ZPĚV HANY HEGEROVÉ

00:00:55"Jsou čtyři ráno nebo víc,

00:00:59jsem vzhůru, koukám na měsíc

00:01:03anebo dolů do ulic, kde lampy bloudí.

00:01:08Snad je to jedna z nočních můr,

00:01:10co vidím, to je soudní dvůr

00:01:14a ten mě teď soudí.

00:01:19Soud rána to je nespavost

00:01:23a notně potměšilý host.

00:01:26Je seriózní na výsost, a tak mě teď soudí.

00:01:30Já ale kuráž posbírám a řeknu: Všechno popírám.

00:01:34Jen ať si mě soudí,

00:01:37ať mě klidně soudí,

00:01:41já se nepřiznám.

00:01:46Soudí... ZAHOUKÁNÍ

00:01:49...tady mou nápadnou růž,

00:01:52dnes mě soudí

00:01:56kdejaký náhodný muž,

00:01:59že chci stále jen dávat i brát,

00:02:02že mám v úmyslu žít, jak se dá

00:02:05v proudu dní míjejících,

00:02:09občané přísedící,

00:02:12k tomu já se vám

00:02:16nikdy nepřiznám.

00:02:19Já se nepřiznám."

00:02:25*Jo, vlak.

00:02:28Projíždějí celým mým životem.

00:02:31Nejdřív jsem v nich seděla já,

00:02:34teď v nich sedávají jiní.

00:02:38A projíždějí.

00:02:45Vždycky jsem měla sen,

00:02:47že jednou budu mít psa a hůl

00:02:50a lidé mě budou zdravit a budou říkat:

00:02:54Tahle paní prý kdysi byla snad i slavná.

00:02:59A objednají mi v hospodě polévku.

00:03:05No, tak ještě tu hůl.

00:03:14Kvůli uhlí jsem vlastně začala zpívat.

00:03:18Já měla doma kamna, potřebovala jsem uhlí.

00:03:22Neměla jsem peníze na uhlí,

00:03:24Takže jsem šla zpívat do Bratislavy.

00:03:27A tak to všechno vzniklo.

00:03:31Nejsem zpěvačka. To jenom tak náhodou vyšlo.

00:03:37To byla nejdřív taková vedlejší kolej.

00:03:43Vlak mě k tomu dovezl.

00:03:46Jela jsem do Prahy, dívala se z okna,

00:03:49byla tma,

00:03:52za oknem létaly jiskry z komína

00:03:54a já, já si představovala,

00:03:58co mě asi čeká.

00:04:01A to už je dávno.

00:04:06Teď už skoro nezpívám.

00:04:09Raději se dívám, jak jezdí vlaky kolem mě:

00:04:12Rychle, pomalu.

00:04:15Lidé nastupují a vystupují.

00:04:19Jedni jedou daleko, jiní jen tady na další nádraží.

00:04:24Semafor je zastaví a výhybka ho pošle někam jinam.

00:04:31Někteří se zpozdí a nikdy už se nepotkají.

00:04:36Někteří se potkají a ani o tom nevědí.

00:04:39Ani si ve vlaku nevšimnou, že teď, teď se to stalo.

00:04:42Teď to mohlo být

00:04:45to setkání.

00:04:50Stačilo jen zdvihnout oči od knihy.

00:05:44Já už jsem hlavně tady. Na nádraží.

00:05:48A vlak přijede, chvilku postojí

00:05:52a já jen zamávám a vlak jede dál.

00:06:06Ale občas se ještě vracím.

00:06:09Je to taková věc,

00:06:11skoro nikdo o tom neví.

00:06:14Vracím se dolů, do těch míst, jak mi říkáme, kde lampy bloudí.

00:06:20A nejen lampy.

00:06:33Uživit se muzikou, to nikdy nebylo jen tak.

00:06:38A proto každý měl svoji práci:

00:06:40Hašler, R. A. Dvorský,

00:06:42Inka Zemánková, Ježek

00:06:45i snad i Oldřich Nový.

00:06:47A aby nikdo nevěděl, na koncerty chodili pod zemí.

00:06:52Nebo ne?

00:06:55Víte kolik je toho v Praze pod zemí?

00:06:58Kilometry a kilometry.

00:07:03Dnes už to skoro nikdo nezná.

00:07:23Není nás už moc, co takto žijeme.

00:07:26Podzemím už skoro nikdo nechodí.

00:07:31A přitom tady se děly zvláštní věci

00:07:34a ještě se dějí.

00:07:36Tady se seznámili Chladil se Simonovou,

00:07:39Suchý se Šlitrem cestou vymýšleli písničky.

00:07:44A Menšíkovy vtipy, ty tady vzduchem poletují dodnes.

00:08:03Ale nebylo tady vždy jenom veselo.

00:08:06Občas se tu někdo ztratil.

00:08:08Když už nemohl, když už to nešlo dál.

00:08:12Jen ta jeho lampa, ta se po něm našla.

00:08:19Mladí, ti už tu dneska nechodí.

00:08:24Ale my starší, my se tu ještě občas potkáváme.*

00:08:29Ježíš, to jsem se lekla!

00:08:31-Koho? Mě?
-Promiň mi to. Promiň.

00:08:34Co to máš za zvíře? Komu to neseš?

00:08:37-No z práce to nesu. Kapele, ne?
-A je to echt, echt?

00:08:40-To je echt, to bude ovárek.
-Jenom abyste ho dobře udělali.

00:08:43To je dobrý, zdravý na kosti a tak všecko.

00:08:45-Jo.
-Hele, kde dneska zpíváš?

00:08:48-Za chvíli. V osm hodin v Redutě.
-V Redutě. Já musím do Karlína.

00:08:52-No tak...-Ale uvidíme se jindy.
-Mám báječný roštěnky.

00:08:55-Roštěnky. Ale jenom pravý, prosím.

00:08:58-Pravý. Mám. No, bezvadný.

00:10:00"Krásně sis to vymyslel,

00:10:04jen jsi dých, a už bys šel,

00:10:09živote můj.

00:10:12Kam tak rychle utíkáš,

00:10:15zda ti stačím, ptát se máš,

00:10:18nemůžeš říct adieu, ty stůj.

00:10:23Krásně sis to vymyslel,

00:10:25ty jsi vždycky všechno směl,

00:10:28živote můj.

00:10:32Ty ses činil, mně zbyl pláč. Chci tě proklít, jenže zač?

00:10:36Cítím pořád, že jsi rváč

00:10:39a svůj

00:10:42a můj.

00:10:44My táhnem spolu světem pátků pár,

00:10:49já vím, že leckdy zůstal dluh.

00:10:54Jak slepý sochař toužím dát ti tvar,

00:10:58jsi pořád stejný dobrodruh.

00:11:02*Kdo ví, kam se poděli, Olmerová, Schelinger, Miki Volek?

00:11:07Kam odjeli ve svých vlacích?

00:11:11Občas jsou tu slyšet útržky jejich písní.

00:11:14"Hledám dům holubí..."

00:11:17*A někdy snad zaslechnu sama sebe.

00:11:22ZPĚV HEGEROVÉ

00:11:26*Jednou se to stane i mně.

00:11:29I moje lampa se tu najde.

00:11:32A ten poslední vlak?

00:11:35Do toho si nastoupím. Ten odjede se mnou.

00:11:40Ať si jede.*

00:11:42ZPĚV HANY HEGEROVÉ: "Chci vstát jak ptáci z popela.

00:11:45Dělat, co se nedělá, a za to mě teď soudí.

00:11:47Chci v kádi světa hledat špunt,

00:11:50když na huntě jsem, poznám hunt

00:11:52a v zlatě jeho kontrapunkt.

00:11:54Proto nezabloudím. A tak se nepřiznám.

00:12:01Soudí

00:12:04tady mou nápadnou růž.

00:12:07Dnes mě soudí

00:12:10kdejaký náhodný muž.

00:12:13Že chci stále jen dávat i brát,

00:12:16že mám v úmyslu žít, jak se dá,

00:12:19v proudu dní míjejících,

00:12:23občané přísedící,

00:12:25k tomu já se vám

00:12:29nikdy nepřiznám.

00:12:32Já se nepřiznám."

00:12:38Skryté titulky: Karolína Drew Vyrobila Česká televize 2016