Stylizovaný filmový příběh o záhadné kauze naší komunistické minulosti. V roce 1964 byly objeveny na dně Čertova jezera na Šumavě výbušniny z 2. světové války. Co se doopravdy stalo?

Experimentální hraný film Neptun je fantaskní interpretací skutečné události, tzv. Operace Neptun, která se odehrála na Černém jezeře na Šumavě, v létě roku 1964.

Komunistická tajná policie tehdy v rámci dezinformační kampaně namířené proti Západnímu Německu nechala potopit na dno Černého jezera na Šumavě bedny s údajnými nacistickými dokumenty z konce 2. světové války. Podvod nebyl ve své době odhalen a nálezu nacistických beden se seznamy agentů gestapa tehdy uvěřil celý svět. Přestože motivací komunistické vlády bylo přispět k oddálení promlčení válečných zločinů, které se v Západním Německu blížilo (mělo k němu dojít v roce 1965), nelze pominout, že jejím hlavním nástrojem se stala lež, dezinformace a propaganda. Vedlejším efektem tajné operace tak bylo především posílení komunistické ideologie a moci v Československu.

Ve filmu Neptun je tato kauza historicky první masové dezinformační kampaně u nás dále manipulována a posouvána směrem do fikce. Podvod posvěcený komunistickou státní mocí a vypuštěný do světa zasahuje a mění životy lidí.

K Černému jezeru na Šumavě přijíždí reportérka ČTK Marie Sýkorová (Gabriela Míčová), setkává se zde s údajným sportovním potápěčem Vladimírem Brychtou (Jiří Vyorálek) a postupně rozkrývá podezřelé okolnosti nálezu nacistických beden na dně jezera. Marie je od samého začátku na stopě podvodu, který ale nemůže dokázat, protože jeho původci jsou vždycky o krok napřed. Podivné, absurdní situace na jezeře vrcholí po návratu do Prahy na tiskové konferenci, kde ministr vnitra (Ladislav Hampl) celému světu představí obsah záhadných beden.

Alegorický příběh o zneužití státní moci ve prospěch propagandy nedává žádné rozuzlení, ani divákovi neulehčuje čtení všech významů, snaží se ho jen postavit do role, v jaké se nejspíš ocitaly statisíce lidí, zneužívané komunistickou mocí a držené v nevědomosti. Film prostřednictvím hraných scén i archivních záběrů rozklíčovává mechanismus a magii lži.

Na výrobě filmu s mezinárodní účastí se podílela Česká televize a postprodukční studia Magiclab, Soundsquare a Projektor 23.

„Ve filmu používám dobové filmové a fotografické materiály z archivů nejrůznějších institucí (Česká televize, Archiv bezpečnostních složek, Český rozhlas, Krátký film, Národní filmový archiv). S účastí a souhlasem těchto institucí s materiály svobodně nakládám a manipuluji je pomocí koláže a střihu ve prospěch fiktivního příběhu. Snažím se tak neustále poukazovat na (ideologií) zmanipulované a zkreslené čtení některých událostí a kapitol z československých dějin v dobách komunistického režimu.“

Producenti: Tomáš Vach, Adéla Babanová, Bratři s.r.o.

Koproducenti: Česká televize, Magiclab

Hrají: Jiří Vyorálek, Gabriela Míčová, Tomáš Petřík, Martin Ryšavý, Ladislav Hampl

Režie: Adéla Babanová

Námět a scénář: Džian Baban

Kamera: Lukáš Hyksa

Zvuk: Michaela Patríková

Střih: Hedvika Hansalová

Architekt: David Dubenský

Kostýmní výtvarnice: Tereza Kopecká

Masky: Barbora Potužníková

Hudba: Džian Baban

VFX supervizor: Michal Křeček, Magiclab

Napište nám