Leoš Janáček: Z mrtvého domu

Poslední Janáčkova opera Z mrtvého domu se po pětadvaceti letech vrátila na scénu pražského Národního divadla. Janáček se inspiroval románem F. M. Dostojevského Zápisky z mrtvého domu. Do něj Dostojevskij přetavil vlastní zkušenost politického vězně se sibiřským trestaneckým lágrem i se širokou škálou lidí odsouzených za nejrůznější zločiny.

Režie této málo hrané opery, která ovšem na zahraničních scénách zažívá svou renesanci, se ujal činoherní režisér a nový šéf činohry ND Daniel Špinar, který do Janáčkovy opery vnáší nový výklad. Jeho věznice je prostředí, kde silnější znásilňuje slabšího. Detailně a přesvědčivě vykresluje charaktery jednotlivých postav. Některé i přidal, například skupinu mimů a akrobatku, která v posledním jednání představuje zavražděnou dívku Akulku.

S inscenací Z mrtvého domu se do Prahy po 10 letech vrátil Štefan Margita, který tuto operu úspěšně prezentoval na řadě zahraničních operních scén.