15. června 2009

V ostravských Radvanicích a Bartovicích se lidi cítí jako legendární Ropáci z dávného Svěrákova filmu. Tyto obce mají nemilou výsadu být nejšpinavějším koutem celé Evropy, srovnatelným jen s Čínou. Zdejší lidé si však na rozdíl od Ropáků v průmyslovém doupěti nelebedí. Naopak: i malé děti mají tak zbědované plíce, jakoby kouřili tři krabičky denně. Žijí na závětrné straně továrního komína hutního podniku Mitta, kam se podívala i naše reportérka Jana Neumannová.

Už čtyřiašedesát let sní Lisbeth Popperová v dalekém Mexiku, že se ještě někdy podívá z oken rodného domu do pražské Stromovky. A co je tím rodným domem? Nic menšího, než ruská ambasáda, tedy lépe řečeno ta obrovská vila, která ambasádu hostí teprve posledních šedesát let. Lisbeth Popperovou nejprve jako méněcennou židovku vyhnali němečtí nacisté, po válce pak jejich dílo poněkud překvapivě zpečetil demokratický prezident Edvard Beneš. Honosné sídlo věnoval Sovětskému svazu jedním ze svých dekretů. Paní Popperová se teď chce s nástupnickou mocností o miliardové dědictví utkat. Příběh ruské ambasády odkrývá reportér David Vondráček.

Není to tak dávno, co si myslivci stěžovali na Večerníček České televize, protože v něm myslivec střílel na rysa. Bylo to prý znevážení práce myslivců. V naší reportáži myslivec číhal na prase, ale skolil psa, kterého venčil jeho pán. Myslivec si přesto nemyslí, že udělal chybu – prý kdyby víc přemýšlel, na co míří, netrefil by nikdy nic. Majitel psa tak může být rád, že nebyl na jeho místě. Za posledních deset let by byl už dvanáctým zabitým v pořadí. Takhle bude platit jenom pokutu. Příběh natáčel reportér David Havlík.