21. března 2005

Ministr informatiky Vladimír Mlynář čelí podezření, že spáchal společně se svými podříženými dva ekonomické trestné činy. Škoda je prý, podle neoficiálních informací z městského státního zastupitelství, až ve výši několika milionů korun. Ministrův problém spočívá v založení a existenci firmy Testcom servis, s.r.o, jejímž zakladatelem byla příspěvková a ministerstvem informatiky přímo řízená firma Testcom. Jako jediní jsme získali veškeré dokumenty a smlouvy, které v případu figurují.

Před čtyřmi lety zaparkoval pan Hajžman v Plzni před magistrátem, kam byl pozván na jednání. Když se vrátil po 15-ti minutách k autu, měl na něm botičku. Zavolaní policisté mu botičku odmítli sundat a chtěli, aby zaplatil pokutu. Lidé z magistrátu potvrdili, že byl na jednání a nemusí ji platit. Městští strážníci pana Hajžmana odvezli autem, kde ho jeden ze strážníků uhodil do obličeje. Pan Hajžman podal na policii trestní oznámení. Když státní zástupce kauzu odložil, začal se případ odvíjet úplně jiným směrem. Pan Hajžman byl paradoxně odsouzen k sedmi měsícům. Jak k tomu došlo? Podívejte se na reportáž od Lucie Šťastné o policejním násilím a soudním rozhodnutí s absurdním koncem.

Třiceti tří letá matka žije v bytě 1+1 s devíti dětmi. Má dluh na nájemném v bytě, odkud ji město vystěhovalo. Její nejstarší 16-ti letá dcera je těhotná. Děti jsou ale spokojené, netrpí hladem, chodí do školy a nikdo je netýrá. Po zásahu sociálních pracovnic ale bude soud rozhodovat o tom, jestli děti u matky zůstanou nebo půjdou do ústavu. Soud čeká každopádně sporné rozhodování. Mají zůstat děti u matky, která je tak tak uživí ze sociálních dávek nebo je pro děti lepší ústav s veškerým komfortem? Více přináší ve své reportáži Pavel Janošec.