60 Jaromír Hanzlík vás tentokrát pozve na setkání se zástupci legendárních televizních dvojic. Režie P. Vantuch
00:00:19Vítám vás, milí diváci.
00:00:23Dnešní téma je TELEVIZNÍ DVOJICE.
00:00:25A protože od roku 1997, kdy já tento pořad uvádím,
00:00:28se mnou spolupracuje jako režisér pan Pavel Vantuch,
00:00:32a občas tady také se mnou sedí, pozval jsem si ho,
00:00:35abychom i my byli dvojicí. Já vás vítám, Pavle.
00:00:39-Čím začneme?
-Tak podívejte se, dvojice.
00:00:42Křemílek a Vochomůrka, Štaflík a Špagetka,
00:00:45Dáda a žížala...
-Počkejte, počkejte.
00:00:47To bychom se nikam nedostali, to bychom tady byli do rána,
00:00:50než to vyjmenujete.
-Tak čím začneme?
00:00:53Tak vůbec první, nebo možná jednou z prvních televizních dvojic -
00:00:57Lipský-Homola.
-Vy myslíte Hlustvisiháka!
00:01:01-Samozřejmě. A víte, že se jmenoval Gustav?-To nevím.
00:01:05Jenomže jednou se pan Lipský spletl,
00:01:08místo Hlustvisihák řekl "Hlustvihusák" a bylo vymalováno.
00:01:14Máte tužku? -Nemám.
-Co? -Nemám.
00:01:18-Tak musím vzít svou. Tak dávejte pozor.
00:01:22-Zaprvé - jaké je vaše ctěné jméno?
-Hlustvisihák!
00:01:27-Ježiši, co to bylo?
-Gustav Hlustvisihák.
00:01:31-"Sie šprechn sie čechiš"?
-Vždyť vám to říkám česky.
00:01:35Říkám česky své jméno - Gustav Hlustvisihák!
00:01:38-Počkejte, pomalu. Hustý...
-Ale ne hustý, hluhlu!
00:01:40-Jednou Hlustvi...
-Hlus...
00:01:42-Vy jste levák?!
-Co nadáváte?
00:01:45-Vždyť píšete levou!
-No jo, sakra.
00:01:49Já koukám, že mi to dneska nějak nejde.
00:01:52Dobře, děkuju. Tak jak to bylo? Ruskej Slovan, jo?
00:01:55-Ne! Hlus...
00:01:59-Ježiši, člověče, s takovým jménem choďte hned ráno!
00:02:03Dokud má člověk nervy v pořádku!
00:02:05Přijďte zejtra v půl devátý, nazdar.
00:02:07Já tady jsem dnes! Budu vám to hláskovat!
00:02:10-Tak to zkuste, no. H jako Heine. -Jo, dobrý, dál.
00:02:13"El" jako Leon Cavalo...
-Jako co? -Leon Cavalo.
00:02:17-Sakra, hláskujte to!
-Co bych to hláskoval?!
00:02:20To není moje jméno!
-Tak proč neřeknete svoje jméno?!
00:02:23Kdyby to tak šlo, viďte. Kdyby to tak šlo.
00:02:25Přijďte zejtra v půl osmý. Nazdar.
00:02:27-Já tady chci být dnes. Já vám to napíšu, dovolíte?
00:02:30-Vy byste to dokázal?
-No ovšem.
00:02:32-Tak nate, prubněte to. Sem ne! To je úřední listina.
00:02:34Tam píšu jenom já.
-Tak kam? -Tajdle na stůl.
00:02:38-Ten není úřední? -Je. Já to potom nechám ohoblovat.
00:02:41-No a je to.
-Už je to hotový? -Ano.
00:02:45-Tohle to je vaše jméno?
-Ano!
00:02:46-Nějaký divný. Cizí, viďte?
-Ne! To je moje.
00:02:50-Bože, to vím. Kdyby to nebylo vaše, tak bych vás tam nepustil.
00:02:53Prosím vás, kde jste k takovýmu jménu přišel?
00:02:56-Zdědil jsem je po otci.
-To je rána, co?
00:02:58-Ne! To je jméno!!!
-No, to vím, ale má ránu.
00:03:02Když máme téma televizní dvojice,
00:03:04tak musíme taky uvést pěvecké dvojice.
00:03:08Samozřejmě, ty byly od začátku v zábavných pořadech.
00:03:11-O nás dvou...-Už Goethe psal.
-Chladil-Simonová.
00:03:17O nás dvou jsou kopce knih
00:03:22Kdo je sám a v touze zjih
00:03:29Aspoň číst si může v nich
00:03:36Jak je mně, jak je ti, jak je všem milencům v obětí...
00:03:43Nej nej nej nejhezčí je láska ještě plachá
00:03:46Když se tak s uzarděním o všem možném tlachá
00:03:49On má rád motory a ona sport, hory
00:03:52Určitě též zdrbnou kantory
00:03:56Na to pak se nejraděj vzpomíná...
00:04:01Zdá se mi, že jsem motýl, který si vzal do hlavy
00:04:06Že lítat z kytky na kytku ho vlastně nebaví
00:04:11A proto rozhodl se hned pro nejkrásnější květ
00:04:16A jenom pro něj hodlá žít...
00:04:21Když bohatec trpí na slečny, tak je to Don Juan,
00:04:26tak je to Don Juan
00:04:29Ale nuzák, když trpí na slečny
00:04:32Tak je holkař, tak je proutník, tak je zvrhlík, zhýralec...
00:04:40Včera v lese voněl vítr jahodama
00:04:44Večer tady se mnou byla prvně sama
00:04:48Dnes tu voní vřes na celej les, na celou ves...
00:04:57Z toho plyne poučení, že snad žádná žena věrná není
00:05:04Za tohle to přesvědčení hlavu můžem dát...
00:05:12Jen ten, kdo má rád, tomu karta padá
00:05:17Jen ten, kdo má rád, jen toho mám ráda
00:05:24Ty vesmír jsi můj A ty jsi můj Einstein
00:05:30Lidi jsou lidi a do lidí vidí
00:05:33jen ten, kdo má rád...
00:05:39-Víte, kdo mi tam chyběl?
-Kdo?-Jirka Korn.
00:05:42Ano, máte pravdu. Také často vystupoval ve dvojicích.
00:05:48Má někdo všech pět pé, někdo zase nemá
00:05:51Má někdo všech pět pé, jiný vyjde s dvěma
00:05:55Neplač devče lepé, máš-li jenom dvě pé
00:05:57Správným rytmem dál ti srdce tepe
00:06:01Žít je přece velkolepé
00:06:04Nech řečí, nech řečí ber s námi život ztečí
00:06:09A směj se, to ti svědčí, vždyť holce, která brečí
00:06:11Je je je na nic všech pět pé...
00:06:25Mám dnes a denně jeden sen
00:06:27Že ortel nade mnou je dávno vynesen
00:06:31Že k tvému obětí se blížím
00:06:34A tak tvou obětí že jsem!
00:06:40Jachtu mít, dopluli bychom asi přímo tam a zpět
00:06:45Koně nám kdysi odeslal kdosi bum na onen svět
00:06:51Taxík má náhle zlomený kolo, však to račte znát
00:06:56Pěšky jít nám je souzený, pěšky jít nám je souzený
00:07:01Pěšky jít nám se nebude těžký zdát...
00:07:07Když už jsme začli s čertem si hrát
00:07:14Nesmíš se bát, musíme hru s čertem dohrát...
00:07:25No a teď je načase pozvat prvního hosta.
00:07:28Hele, vylezu na vyvýšený bod a pohlédnu do dáli.
00:07:33-Lez, lez, lez. -Jo, lezu, lezu.
-Když jsi v lese, lez.
00:07:36Už jsi nahoře?! -Jo, jo.
-Tak co vidíš? -Veverku!
00:07:40-Cože? Chceš baterku?
-Ty máš uši na baterku!
00:07:44Jé, hele, támhle tím směrem je chaloupka.
00:07:47Vypadá to, že je perníková.
-No to by šlo!
00:07:50Tam bychom mohli být na byt i stravu. Polez dolů! Už mám hlad!
00:07:54Pavle, hele je tady Jů, Jirka Lábus.
00:07:57-Ahoj, Pavle. Já jsem tvé chlupaté zelené Jů!
00:08:00Jirko, jak vznikly plyšáci?
00:08:03Tak na to by asi nejlépe odpověděl pan Jaroslav Dobrava.
00:08:06Ten to celý vymyslel před strašně lety.
00:08:08Je to víc než 30 let. A mně tehdy nabídli,
00:08:12to si pamatuju přesně, tehdy jsem dělal postsynchrony
00:08:15na slavnou pohádku PRINCOVÉ JSOU NA DRAKA,
00:08:18to byla velmi úspěšná pohádka.
00:08:20Tam mě tehdy oslovila paní Herybanová,
00:08:22asistentka režie v televizi, jestli bych nemluvil
00:08:24takové dvě postavičky, které mají provázet
00:08:26takovou dopolední férii pro děti. Tak já jsem si říkal:
00:08:30"Tak co bych takovou jednu postavičku nenamluvil?
00:08:32Půjdu se podívat do studia." Bylo to krásný.
00:08:34Od výtvarníka Holýho vymysleli takovýho nádhernýho
00:08:37zelenýho plyšovýho panáka. No a netušil jsem,
00:08:40že to budu dělat s Otou Jirákem už takovou dobu, přes 30 let.
00:08:43Říkal jsem si, že to bude pár dílů, pak to třeba skončí,
00:08:45protože to mělo takový pauzičky. A pak to znovu bylo.
00:08:48Pořád to bylo a dodneška to tedy je.
00:08:50Hodně lidí si myslí, že v tom kostýmu jsem.
00:08:52Ale to nejsem já, jsem pouze interpret toho textu.
00:08:56Takže máme monitory, za námi ale opravdu jsou ti loutkáři,
00:09:00princip černého divadla.
00:09:02A my, abychom to lépe viděli, tak před náma jsou monitory
00:09:04a podle těch monitorů se trochu řídíme, ale my už jsme tak sehraní,
00:09:09ta parta těch loutkářů je tak skvělá,
00:09:12v čele s panem Vidlařem a Janou Prachařovou a dalšími.
00:09:15Já bych řekl, že to je dokonalá souhra.
00:09:17A jak vznikla dvojice Kaiser-Lábus?
00:09:20Tak to vzniklo... To není plyšový.
00:09:23To vzniklo takovou úplnou náhodou, protože Olda,
00:09:27že je o pět let mladší, tak jsme se na DAMU nepotkali.
00:09:30My jsme se potkali náhodně při nějaké práci v TELEVIZI.
00:09:33Dokonce to byla vážná hra, detektivka.
00:09:35Pavel Háša ji tehdy režíroval. No a teď jsme si začali povídat,
00:09:38slovo dalo slovo a najednou jsme zjistili,
00:09:40že máme úplně stejný druh humoru a máme rádi recesi.
00:09:44A na základě té recese jsme se tak nějak svým způsobem
00:09:47dali dohromady a začali jsme, díky Aleně Berkové,
00:09:49která, když nás slyšela v nějakých rozhlasových kabaretech,
00:09:53které jsme tehdy napsali, tak nám nabídla spolupráci
00:09:56na pořadu KABARET U DOBRÉ POHODY. A tehdy jsme napsali
00:09:58první scénku. Olda hraje herce, já hraju redaktora,
00:10:02který ho zpovídá, je v dílně a pracuje na roli.
00:10:06Já myslím, že představovat Oldřicha Kaisera je zbytečné.
00:10:11Tedy vlastně není zbytečné, ale byla by to taková
00:10:13zbytečná ztráta času.
00:10:15My jsme navštívili jeho hereckou dílnu,
00:10:17kam se hned tak někdo nepodívá.
00:10:20Přestože je doba dovolených, Olda má plné ruce práce.
00:10:23-Dobrý den, Oldřichu.
-Á! Dobrý den.
00:10:26-Můžete nám říci, jakou roli pilujete a jak jste s ní daleko?
00:10:32-Tak teď piluju tuhle roli...
-Ano.
00:10:35-Jsem zrovna u jednoho takového pěkného obrazu.
00:10:39Je historický, jak si můžete všimnout.
00:10:41A je dost proškrtaný, bohužel.
-A jaká je ta role?
00:10:45-Role je tenká a hlavně lehká. Zkuste si.
00:10:49-S dovolením, já si ji vezmu. Takhle.
00:10:53ŠTĚKÁNÍ PSA Co to bylo, co to bylo?
00:10:55-To nic. To byl jenom takový štěk. -Aha.
00:10:57Mohl byste nám říct něco blíž? Blíž myslím.
00:10:59Ještě tak, ještě tak. O roli.
00:11:04-Ne, to nemůžu.
-No, tak se vraťme zpátky.
00:11:07Máte za sebou nepřebernou řadu rolí.
00:11:10Velikých, středních i těch úplně maličkých.
00:11:14Ale koukám, že některé role vám byly přebrány.
00:11:18-Ano, některé role mi byly přebrány, některé dokonce odebrány.
00:11:22-Ano. Já namátkou vyberu jednu z nich.
00:11:26Mohl byste nám říci, jak jste k této roli přistupoval?
00:11:28A co vůbec obnáší vytvoření takové role?
00:11:31-Koukám, že je dost těžká.
-Je těžká, ano.
00:11:34Takže můj přístup k ní byl zpočátku velice opatrný.
00:11:39-Mohl byste předvést?
-Ale jo, mohl. Asi...
00:11:45Počkám, běžím.
00:11:49Pak jsem na ni šel přímo, i když tak trochu zešikma.
00:11:55Asi tak, možná tak. No, nevím.
00:12:00Zkrátka věděl jsem, že ji musím držet pevně v rukách.
00:12:03To je základ. Pak jsem na ní ve dne v noci dřel
00:12:06a doslova se s ní potrápil.
00:12:08-Jak jste se trápil? Můžete to ukázat?
00:12:11-Nevím, jak jsem se trápil. Dost jsem se trápil. Asi takhle...
00:12:16Byla to skutečně těžká role a často...
00:12:21Vidíte, i teď. Často se mi vymkla z rukou.
00:12:24-Pozor na ni.
-A tady mi tak trochu
00:12:27pomohli kolegové. Sám bych ji asi nezvládl.
00:12:29Zkrátka, jak se říká - byla to kláda. -Ano.
00:12:33-Ostatně tady je fotografie. Můžete se podívat.
00:12:38-Ano, to je skutečně kláda. To je kláda.
00:12:42-Kvůli práci jsem byl na pokraji svých sil
00:12:44a přitom jsem tu roli velmi silně cítil.
00:12:47-Ano, ještě ji trošku cítím.
-Ano, ještě je cítit.
00:12:55-Výsledek se tedy dostavil až po usilovném hledání.
00:12:59Já jsem opravdu hledal všude. Na zahradě, tady jsem hledal.
00:13:03Až jsem konečně k této roli našel klíč.
00:13:06Já vám ho ukážu. Tady je.
00:13:10-Počkejte, tohle je francouzský klíč. To je francouzák.
00:13:12-Ano, to je francouzský klíč.
00:13:14To byla taková francouzská konverzačka. -Aha.
00:13:17Takže to nebyla role šitá na míru?
00:13:19-Ne, ta byla šitá na Oldu, tedy vlastně na mě.
00:13:23Na Míru, vlastně na Mirka, my mu tak říkáme Mirek,
00:13:27na Míru byly šité jiné role.
-Ano, ano, ano.
00:13:31-Promiňte, Oldřichu, že vás drbu, ale říká se o vás,
00:13:34že máte velice široký rejstřík. Co je na tom pravdy?
00:13:37-Tak to není drb, to je pravda.
00:13:42Já jsem ho skutečně obohatil. Můžete se podívat. -Ano.
00:13:48-Skutečně, to je pěkné! To je hezké.
00:13:51No a co film a televize?
00:13:53-Tak teď mám rozdělanou jednu televizi,
00:13:56kterou chci během tohoto týdne dodělat.
00:13:59Hned nato mě čeká další stejně velká a těžká.
00:14:02-Takže práce máte dost a dost.
-Práce mám opravdu dost a dost.
00:14:05Do toho mám ještě roztočený film.
-Hm.
00:14:11-První půlku jsem dělal v exteriéru,
00:14:13venku na zahradě před barákem. No a teď chci dodělat v interiéru.
00:14:17Dotočit to celý, že jo.
-Ano.
00:14:19-Takte to je taková vaše...
-To se vlastně natáčí samo.
00:14:24-To se točí samo, takový film, nakonec. -Ano.
00:14:27-Takže to je taková vaše, řekl bych, tvůrčí dílna.
00:14:31Copak to máte s nohou? Co se vám přihodilo?
00:14:34-Ale to nic. To jsem propadl s Hamletem.
00:14:37-A co váš soukromý život?
-No tak, víte,
00:14:40na něj mi nezbývá moc času.
-Já si myslím.
00:14:43-Ale když se trochu trhnu...
-Můžete předvést, jak se trháte?
00:14:48Diváci by jistě rádi trošku poodhalili soukromí.
00:14:52-Tak já ho poodhalím. Tak asi tak.
00:14:59-Jste hezky trhlej.
-Tak když se mi to podaří
00:15:04a trhnu se, tak vyrazím do přírody hledat inspiraci.
00:15:07-Ano. A našel jste ji?
-Ano, našel, našel.
00:15:10-Růžo, pojď sem!
-A!
00:15:13-Ahoj, lásko.
-No, tak zajeď, zajeď do kuchyně.
00:15:18-Pa, medvídku.
-Medvídka si odnes. Tak šupej.
00:15:23-Jak dlouho jste to hledal, tohle to?
00:15:25-A víte, že krátce? Toho je zrovna dost.
00:15:28-To nakonec můžeme vystřihnout, že jo.
00:15:30-Tak to byl váš soukromý život, vaše tvůrčí dílna.
00:15:33A co hobby, koníčky? Máte na ně vůbec čas?
00:15:37Máte nějakého koníčka? -A víte, že mám? -To jste mě překvapil.
00:15:41-Víte, že mám skutečně čas na jednoho koníčka,
00:15:44který už je dost starý. A dědí se z generace na generaci.
00:15:49Já vám ho ukážu.
00:15:59-Můžu si to zkusit? Já už jsem se dlouho nehoupal.
00:16:06Oldřichu, ale teďka z očí do očí. Nehoupete mě tak trošku?!
00:16:10-To ne, to bych si nedovolil.
00:16:13Jirko, vy jste s Oldou Kaiserem byli dvojice,
00:16:15ale vy jste taky dělali ve trojici s Jirkou Kornem.
00:16:18Ono to bylo tak, že já jsem tam měl dělat
00:16:20postavu jakéhosi cenzora, jenže to v tý době nešlo říct,
00:16:24tak jsem byl jako autor, říkalo se, že jsem autor.
00:16:27A vždycky jsem jim to spíš jakoby kazil, zakazoval
00:16:30a dělal jsem jim takového nepříjemného patrona.
00:16:33A oni vlastně byli dva proti mně, takoví spiklenci.
00:16:35A pak tam ještě ve druhém díle přibyla další postava.
00:16:38A to byla moje žena, Jaruš.
-Ano, ano.
00:16:41A jak jste se poznali s ní?
00:16:43Nevěděli jsme, kdo by to dělal, tak nás pak napadlo,
00:16:46že by to mohla zkusit moje kamarádka,
00:16:49se kterou jsem hrál léta ochotnické divadlo.
00:16:51My jsme spolu chodili do Lidové školy umění v Praze 8
00:16:54a já ji znal od 16 let. A ona má úplně jinou profesi.
00:16:57Ona učila v mateřské školce, pak si udělala peďák.
00:17:00A tak jsme ji oslovili a ona řekla: "Tak jo, já do toho půjdu.
00:17:03Zkusím to." Zkusila, lidi si ji oblíbili a byla výborná.
00:17:06Titul královny krásy, MISS LÁBUS, získává naše...
00:17:15Hm, Olinka!
00:17:37Takže, přátelé, ještě jednou - titul královny krásy
00:17:40MISS LÁBUS získává...
-Huš!
00:17:46-Tuš!
-Už!
00:17:48Naše Jaruš! POTLESK A PÍSKOT
00:18:08Přátelé, v této krásné a srdečné, opravdu vynikající atmosféře...
00:18:13...ještě jsme se neloučili. To tady ještě nebylo!
00:18:25A dokonce si vzpomínám, jednou jsme točili vánoční díl,
00:18:28bylo to v Táboře, ona měla takové dlouhé šaty
00:18:30a v té době už byla asi v 9. měsíci, čekala dítě,
00:18:32ale to nebylo vidět díky těm dlouhým šatům.
00:18:35A já jsem říkal, že když porodí přímo na natáčení,
00:18:37že to bude jako Ježíšek, že bych jí dal za to asi 5 tisíc.
00:18:39Tak ona dělala všechno možný, ona tam skákala - nic!
00:18:42Sanitka byla připravená před táborským divadlem - nic.
00:18:45Porodila až za měsíc. Ona to přenášela.
00:18:48Teď budeš tancovat, jak já budu chtít.
00:18:51Tss! Já tancovat, jo? Pche!
00:18:54Já jsem nechodil ani do tanečních. To teda ne.
00:18:57A hlavně tady nemám partnerku.
-Máte Vimra.
00:19:00-Ne, ne, já nechci Vimra.
00:19:03-Počkejte, ale Karel Černoch má pravdu,
00:19:05protože Vimr přece nemůže dělat partnerku.
00:19:08-Vimr může. Vimr může dělat partnerku!
00:19:11Řekl jsem, že máte Vimra!
-Jestli byste dovolil...
00:19:14-Vy už vůbec nemluvte!
-Dobře, já vás chápu,
00:19:19ale, podívejte, já si přesto myslím, že partnerka
00:19:23nemůže být Vimr. To přece...
-Máte Vimra!
00:19:26Řekl jsem Vimra! Však vy si zvyknete.
00:19:32-Chtěl jsi partnerku, tak máš Vimra!
00:19:45-Já bych po vás chtěl, abyste mně jako muž
00:19:48polichotil jako ženě něčím, čím byste mě úplně
00:19:52jako ženu přimrazil. -Jo.
-Ještě jednou se podívejte.
00:19:59-Máte nádherný dudy.
00:20:06A teď přichází ten okamžik, na který jsem se strašně těšil.
00:20:09Já tady mám ve studiu tři velikány televizní zábavy.
00:20:14Oni jsou tři, ale vlastně jsou to dvě dvojice.
00:20:17Zdeněk Svěrák, já tě vítám, Jaroslav Uhlíř, já tě vítám
00:20:21a Karel Šíp, já tě taky vítám.
-Ahoj.-Ahoj.
00:20:23Já si nemůžu odpustit - při této příležitosti
00:20:26jsem si přinesl takovou rekvizitu. Jestlipak si, Zdeňku, pamatuješ?
00:20:30-Hele, to jsem ti dal!
-Tos mně dal v roce 1997,
00:20:34když jsi mi tento pořad ÚSMĚVY předával, tento štafetový kolík.
00:20:39Já jsem na to hrdý, tak jsem ti to přišel připomenout.
00:20:42Jak vy jste se vlastně dali dohromady?
00:20:45-Karle...
-My jsme se dali dohromady dřív.
00:20:49-Nejdřív s Jardou dohromady.
-Ano.
00:20:52Nás svedl dohromady Miloň Čepelka, který byl tenkrát
00:20:55mým kolegou v ROZHLASE. A oni se spolu nejdříve setkali,
00:21:00protože Jaroslav přišel do jeho pořadu POLNÍ POŠTA jako vojín,
00:21:04protože vyhrál ARMÁDNÍ SOUTĚŽ TVOŘIVOSTI, nebo co.
00:21:08ASUD - ARMÁDNÍ SOUTĚŽ V UMĚLECKÉ TVOŘIVOSTI.
00:21:11A protože Miloš Čepelka je textař a básník,
00:21:14tak spolu začali dělat písničky.
00:21:17A já jsem to v té rozhlasové vile slyšel v kanceláři.
00:21:20Dole bylo křídlo. A mně se to líbilo.
00:21:22A jednou jsem se osmělil a přišel jsem za vojínem Uhlířem
00:21:26a říkal jsem: "Pane Uhlíř, já bych také zkusil
00:21:30s vámi něco udělat." A dal jsem mu text pro děti.
00:21:33A on řekl: "Až bude opušťák, tak uvidíme,
00:21:35jestli se mi něco povedlo."
00:21:37A vrátil se a přinesl písničku STRAŠIDÝLKO EMÍLEK.
00:21:41A to byla naše první. A pak jsem ho Miloňovi Čepelkovi
00:21:45úplně odloudil a začali jsme spolu být dvojice.
00:21:50Kolik let?-46.
00:21:54Strašidýlko, strašidýlko Emílek, patří do všech postýlek
00:21:59Strašidýlko, strašidýlko Emílek chce si s vámi děti hrát
00:22:05Lalalala lala la
00:22:11Strašidýlko, strašidýlko Emílek chce si s vámi děti hrát
00:22:16Vypadá trochu jako mumie, ve dne spí, v noci se s ním užije
00:22:21Očima znenadání zabliká: Bu bu bu! To se začnu bát...
00:22:33-A vy jste mladší dvojice.
-Tak my jsme mladší dvojice.
00:22:36Zajímavý je, že my s Jardou, jak už je to dávno,
00:22:39tak máme každý takovou svoji vlastní verzi,
00:22:42jak jsme se seznámili.
00:22:45Nedokázali jsme se ještě dohodnout, která je ta pravdivá.
00:22:49Dejte je obě.
00:22:50Stručně se dá říct, že jsme se napřed poznali jako muzikanti.
00:22:53Já jsem měl skupinu, která se jmenovala FARAON,
00:22:56tam zpíval Jiří Schelinger. A neměli jsme žádnýho klávesistu.
00:23:00A tím pádem ani žádnýho skladatele,
00:23:03takže jsme nedělali původní písničky.
00:23:05Já jsem psal texty výhradně
00:23:07jenom na převzatý zahraniční šlágry.
00:23:09A protože jsme s kapelou, kde Jarda do tý doby hrál,
00:23:12zkoušeli v takovým baráku, ta skupina,
00:23:14co v ní byl se rozpadla, tak hned, jak říkají muzikanti,
00:23:17hned jsme mu dali lano, on byl volnej,
00:23:20takže si nás přišel poslechnout, slyšel zajímavýho zpěváka,
00:23:23takže do té kapely vstoupil jako pianista.
00:23:27A pro mě to bylo úžasný, že poprvé můžu napsat písničku
00:23:31s živým českým skladatelem, protože do té doby
00:23:34jsem ty skladatele, pro které jsem psal texty, ani neznal.
00:23:37To byli nějací Angličané nebo Američané.
00:23:40Čili jako spoluhráči v kapele jsme se poznali
00:23:43a teprve potom došlo k tomu, že jsem zjistil,
00:23:46že taky na jevišti umí mluvit a tak se to začalo.
00:23:50-Teďko řekni tvoji verzi.
-Ano.
00:23:54Podobně jako Zdeněk říkal, že první píseň byla
00:23:56STRAŠIDÝLKO EMÍLEK, tak naše první píseň byla
00:23:58RENÉ, JÁ A RUDOLF.
-Ano.
00:24:00A teď řekni tu druhou verzi, jak říkáš, že máš dvě verze.
00:24:03To byla jedna, co jsi říkal.
-Ne, ty máš jinou.
00:24:06On říkal, že jsou dvě verze. Jedna je jeho a jedna je tvoje.
00:24:08Ano. A já jsem si dokonce léta myslel, že je Karel mladší než já,
00:24:13protože my jsme zkoušeli s kapelou a oni zkoušeli o patro výš.
00:24:17Přišel a já jsem si říkal: "Tak nějaký kluk se přišel koukat."
00:24:22Byl nějaký mladičký. Houby, on je o čtvrt roku starší než já.
00:24:26O tři měsíce, no.-O tři měsíce.
-To je totéž.
00:24:31Mně tak připadal, že je tak o tři měsíce.
00:24:35Že já jsem se nenarodil ženská, určitě bych byla kus
00:24:43Minula by mě služba vojenská
00:24:47A to je jen jedno z mnoha plus
00:24:52Abych byla ženská, stát se mělo
00:24:56Ženský, ty se zkrátka maj
00:25:01Prodávala bych svý krásný tělo
00:25:05Tak jako ho jiný prodávaj
00:25:09Kdyby to tělo uneslo, což je k té věci klíčem
00:25:15Dělám nejstarší řemeslo a k tomu s vlastním IČEM
00:25:22S vlastním IČEM...
00:25:28Proč chodit furt okolo
00:25:33Nejlíp se má gigolo
00:25:36Náš koníček je jeho zaměstnání...
00:25:42Ale on Jarda, když my dva jsme spolu chtěli dělat na veřejnosti,
00:25:46tak on měl tu vadu, že mluvit vůbec neuměl.
00:25:49Jemu nebylo rozumět. Nevím, jestli ty jsi s tím měl tuhle zkušenost.
00:25:53Ne, já jsem s ním měl zkušenost až když se to u tebe naučil.
00:25:56-Až když jsem ho vyškolil.
-Ano, ano.
00:25:58Já si to pamatuju. Zdeněk mně napsal scénář
00:26:01a Láďa Smoljak to režíroval. A já vím, že jsem tam drmolil.
00:26:05Třeba ty ses mě zeptal: "Jardo, už se ti někdy stalo,
00:26:09že jsi šel po ulici a někdo si zpíval tvoji písničku?"
00:26:12A já jsem na to řek:
00:26:14"Vesele neci mece asaši asatam s hazagou."
00:26:18-A já jsem to překládal.
-A Smoljak mi říkal:
00:26:21"Klidně to řekni. To je taková volovina, že to nikdo nepozná."
00:26:25A víš, co to znamenalo? "Ve Spálené ulici
00:26:27JÁ SE VZNÁŠÍM, JÁ SI LÉTÁM s Hanou Zagorovou."
00:26:31Takhle on mluvil. Tak jsem mu potom napsal roli
00:26:34takovýho drmoly, který potřebuje tlumočníka.
00:26:37Takže jsem ty jeho brepty překládal.
00:26:42A pak byla ještě jedna legrace, že my jsme to představení
00:26:44hráli v DIVADLE ALBATROS a už jsme to hráli dva roky.
00:26:47A to už jsme dělali HITŠARÁDU. A Karel se na to
00:26:50přišel jednou podívat a říkal: "To je nějaký nesmysl.
00:26:54Tady funguješ jako DRMOLA, ale už dva roky
00:26:56uvádíš pořad HITŠARÁDA...
-A je ti rozumět.
00:27:00-To už dostal vyškolení.
-No.
00:27:03My jsme vlastně taková tajná dvojice.
00:27:06Kdekdo si myslí, že já patřím k Šípovi
00:27:11a Svěrák ke Smoljakovi.
-Ano.
00:27:15Ale to je jenom taková blamáž pro veřejnost.
00:27:18Ve skutečnosti se spolu my dva tajně scházíme
00:27:21a klohíme písničky:
00:27:25Dělání, dělání všechny smutky zahání
00:27:29Dělání, dělání je lék
00:27:37Dělání, dělání všechny smutky zahání
00:27:43Dělání, dělání je lék
00:27:50Dělání, dělání...
00:27:55Když se tak dívám na tu třídu, tak si uvědomuji,
00:27:59že těm holčičkám už je nevím kolik, už mají děti, už jsou to paní.
00:28:04My kolikrát potkáme paní, které říkají: "My jsme s vámi zpívaly."
00:28:10Ona ta HODINA ZPĚVU vznikla, když jsme slavili
00:28:1320. výročí spolupráce, tahle naše dvojice.
00:28:17Tak jsme udělali televizní pořad HUDBA UHLÍŘ, SLOVA SVĚRÁK.
00:28:21A ono se to docela povedlo, tak nám říkali:
00:28:23"Pojďte to dělat každý rok." A tak jsme to nazvali HODINA ZPĚVU.
00:28:27Ten pořad nás donutil, že jsme museli každý rok
00:28:30složit osm písniček.
00:28:35A...
00:28:39A...
00:28:43A...
00:28:47Ač máj má rána chladná Slávka, známá kráska z Kladna
00:28:54Ta vstává na vlak ráda, ta vstává na vlak ráda
00:29:02Jak vlak tak z Kladna chvátá, nastává zastávka pátá
00:29:10Tam pasák pásá stáda, tam pasák pásá stáda
00:29:18Nastává máj, nastává máj a Slávka na pasáka mává
00:29:26Vstává náš kraj, vstává náš kraj a mladá láska zašla k nám
00:29:34Nastává máj, nastává máj a Slávka na pasáka mává
00:29:42Vstává náš kraj, vstává náš kraj a mladá láska zašla k nám
00:29:51A...
00:29:55Jak svalnatá má záda a jak stáda krav sám zvládá
00:30:03Ta strakatá svá stáda, ta strakatá svá stáda
00:30:11Ta kráska v ňadra padá, Slávka má pasáka ráda
00:30:19Svá práva láska žádá, svá práva láska žádá
00:30:27Nastává máj, nastává máj a Slávka na pasáka mává
00:30:34Vstává náš kraj, vstává náš kraj, však pasák naspává flám
00:30:42Nastává máj, nastává máj a Slávka na pasáka mává
00:30:50Vstává náš kraj, vstává náš kraj, však pasák naspává flám...
00:31:01-Oni to nejsou klipy, že jo?
-Ne, ne.
00:31:04Ono se to schválně drží v jakési naivitě a neumělosti,
00:31:08aby ty děti, který se na to dívají z domova, mohly říct:
00:31:12"To bysme uměly taky."
00:31:16Hele, kluci, řekněte mně, vy jste dva textaři jednoho skladatele.
00:31:22Nežárlíte na sebe?
-To je na tom to zajímavý,
00:31:25že my jsme se o Jardu nikdy neprali, nežárlili jsme.
00:31:30Naopak. Já, když už jsem ho měl dost, jsem říkal:
00:31:33"Už jdi zas ke Karlovi."
00:31:36Ale já bych tady měl říct, že samozřejmě Zdeněk s Jardou
00:31:41těch písniček napsali o hodně víc.
00:31:43My toho zase na účtu s Jardou zas tolik nemáme.
00:31:46Ale tady žádná žárlivost nebyla. Možná i proto,
00:31:49že já jsem to od začátku bral, že jejich doménou
00:31:52jsou písničky pro děti.
-Ano.
00:31:54A já jsem chtěl dělat písničky pro dospělé.
00:31:58A po nějakém čase jsem propadl pocitu,
00:32:00že to snad ani neumí pro dospělé, tak jsem pak volal Karla Svobodu,
00:32:04když jsem dělat písničky.
00:32:07Jenom chci říct, že nebyly žádný rozepře,
00:32:10protože jak jsem říkal, že na jedné desce,
00:32:14to byly tenkrát singly, takže na každé straně
00:32:17byla jenom jedna písnička, tak na jedno desce
00:32:19byl RENÉ, JÁ A RUDOLF a na druhé straně byl HOLUBÍ DŮM.
00:32:22Takže oba autoři se na jedné desce sešli.
00:32:27Hledám dům holubí, kdopak z vás cestu ví...
00:32:32René, já a Rudolf chodíváme na golf
00:32:36René, já a Rudolf chodíváme na golf
00:32:39René, já a Rudolf chodíváme na golf...
00:32:45Kdybyste pátrali v televizní archivu, tak tam najdete bonbónek.
00:32:49Když bylo Jardovi 60, tak my s Karlem jsem utvořili
00:32:53takovou ambulantní dvojici a napsali jsme scénář
00:32:58televizního pořadu, který se odbýval v Lucerně.
00:33:02A tam jsme ho také jako dvojice uváděli!
00:33:06To bylo poprvé a vlaatně i naposledy,
00:33:09kdy já jsem s někým psal ve dvojici.
00:33:12Zdeněk byl vlastně celý život zvyklý psát ve dvojici s Láďou.
00:33:16A protože Jarda je čistokrevný muzikant
00:33:19a ty naše dialogy jsem psal sám a Jarda pak už do toho
00:33:23jenom kecal, škrtal a opravoval - takový samozvaný dramaturg.
00:33:27Karle, a jak se ti to se mnou líbilo?
00:33:31To já chci říct, že pro mě to bylo úžasný.
00:33:34Psali jsme tyhle ty spojováky ke koncertu u Zdeňka doma.
00:33:38A pamatuji si, že jeho manželka Boženka říkala:
00:33:42"Já jsem vás shora jenom slyšela, jak se pořád smějete."
00:33:46Já si dokonce nevybavuju, že by se tak jako my jsme se
00:33:50při psaní smáli, že by se pak smáli ty lidi v Lucerně.
00:33:54Ale za tu dobu, co vy jste tady povídali,
00:33:57tak dobrý posel už běžel do archivu,
00:33:59takže se na to můžeme podívat.
-Dobře.
00:34:04Dozněla písnička HOLUBÍ DŮM, všeobecně uznávaná jako klenot
00:34:06z dílny Uhlíř-Svěrák.
00:34:09Autor textu, momentálně nepřítomný Zdeněk Svěrák
00:34:12se tu vyznal ze své odvěké lásky k holubům.
00:34:16My samozřejmě dneska víme, jak to s holubama vlastně je.
00:34:20Holub je prostě škůdce!
-Holub je krásný pták!
00:34:28-Zdenku, prosím tě, copak ti není líto třeba takového sochaře,
00:34:32který se s tou sochou piplá kolikrát i několik let
00:34:36a potom přiletí pitomý holub a na tu práci mu kálí?
00:34:41-Ale neříkej pitomej, opravdu. Holub je inteligentní pták!
00:34:46Jinak by nemohl být třeba využit k poštovnictví.
00:34:49Znáš jiného ptáka, který nosí dopisy?
00:34:52Třeba poštovní vrabec není, poštovní špaček.
00:34:56A vrána, jak je veliká! A taky nenosí dopisy.
00:35:00-Vrána nosí holčičky. A to je mnohem náročnější.
00:35:04Já jsem na začátku říkal, že tady sedíte tři,
00:35:06ale že to jsou dvě dvojice. Teď mě napadá, Zdeňku,
00:35:10že tady vlastně sedí dvojice tři. Nebo dvě a půl?
00:35:14-Kdyby tady byl Láďa Smoljak?
-Kdyby tady byl.
00:35:18No, my jsme se nikdy nestali takovou dvojicí známou v televizi,
00:35:23jako když Uhlíř, tak tam bude Šíp a tak.
00:35:27My jsme spíš byli dvojice na psaní. Ani v divadle jsme se nesetkávali,
00:35:33protože většinou jsme hráli stejnou roli.
00:35:36Takže buď tam byl Láďa, nebo já.
00:35:38Ale byly případy, kdy jsme vystupovali dva.
00:35:42Třeba režisér Lipský z nás udělat dvojici chtěl.
00:35:46Když jsme napsali MAREČKU, PODEJTE MI PERO,
00:35:49tak řekl: "Budete hrát dva." V Jáchymovi jsme zase byli spolu.
00:35:52Ale nepodařilo se.
00:35:54Proto říkám, že to je dva a půl dvojice.
00:35:58Pod naší hrází kapr se hází
00:36:02Žáby tam dělají kuňk
00:36:06Ta naše Stázi vyběhla z mlází do vody raz dva tři - žbluňk
00:36:12Pan otec odhodil čepici, vrhnul se pro Stázi ječící
00:36:20Vrhnul se pro mladou žábu, ve mlejně měl starou bábu
00:36:27Hleďme ho, starého šizuňka, chce po ní, ať tolik nežbluňká
00:36:31Ze všeho nejvíc se stará, že by to zaslechla stará
00:36:35Mlynářka kouká, na hrázi mouka, ve vodě strašlivý šrum
00:36:39Palici vzala, ránu mu dala do hlavy raz dva tři bum!
00:36:53Skryté titulky: Alena Fenclová Česká televize 2013
Smutno je jednomu samotnému, a proto vznikly dvojice. Jů a Hele, Vochomůrka a Křemílek, Lábus a Kaiser, Svěrák a Smoljak, Bohdalová a Dvořák – výčet by byl velmi dlouhý, ale potěšitelné je, že vždycky alespoň jeden ze známé dvojice si přijde s Jaromírem Hanzlíkem zavzpomínat před kameru.
