Reportáže v regionech
Hrad Lukov
Tento hrad se poprvé připomíná v roce 1332, kdy patřil pánům ze Šternberka, kteří jej vlastnili až do roku 1516. Ve 14. století měl hrad vlastní jádro tvořené hradním palácem, k němuž na jihu přiléhala hradní věž, připomínající věž hradu Buchlova.
Věž střežila přístupovou trasu. Severní stranu chránila hradební zeď. Na konci 14. století byl hrad rozšířen o neobyčejně rozsáhlé předhradí, zpevněné nárožními věžemi, z nichž jedna – Svatojánská – se zachovala dodnes.
Podle pověsti došlo kdysi na hradě Lukově k neštěstí, když malému synkovi hradního pána urazilo při hře těžké víko truhlice hlavu. Zlobou zaslepený otec přikládal vinu manželce, která synka nedokázala uhlídat, a proto ji srazil ze skalního útesu. Od té doby se tu aktéři této tragédie zjevují: v blízkosti skály žena vedoucí bělouše, ve zříceninách rytíř v bílém šatě a bezhlavý hoch se znamením zlaté podkovy na prsou.
Hrad od 18. století postupně chátral a nebýt nadšenců ze Spolku přátel hradu Lukova, nejspíše by upadl v zapomnění nadobro. Dnes je díky nim jedním z lákadel k návštěvě okolí Zlína a nedávno tu dokonce otevřeli další z návštěvnických okruhů.
Hrad Lukov
Bonsaje Staré Město
Zavítáme rovněž do Starého Města u Uherského Hradiště, kde navštívíme bonsajistu Josefa Valucha. Pěstování těchhle rostlin se věnuje už třicet let a před deseti lety otevřel pro veřejnost muzeum bonsají, jediné tohoto druhu u nás, a dokonce o bonsajích přednáší laickým pěstitelům ve své víkendové bonsajové škole.
Bonsaj je vlastně strom pěstovaný v misce. Nadšený bonsajista nám o těchhle zákrscích řekne i ukáže úplně všechno, co stihne. Tradice bonsají nám přišla ze staré Číny, ale k dokonalosti a proslulosti ji přivedli až Japonci.
Na bonsaje se dají využít všechny stromy ve volné přírodě. Stromy hlavně jehličnaté, borovice silvestris, borovice pinus mugo, někdy jsou to jalovce i stromy, které se pěstují kolem nás, můžou to být dokonce i hrušky, jabloně, meruňky.
A úplně ideální materiál na budoucí tvorbu bonsaje? Zkuste třeba borovici lesní – pinus silvestris, která je stará zhruba kolem 80 let, možná i více. Výška té borovice v tomto místě je zhruba 40 cm, průměr kmenu je asi 15 cm.
Bonsaje Staré Město
Čarověníky
Čarověníky, lidově nazývané také čarodějné metly či hromová košťata, jsou pýchou Kostelníčkovic rodinného zahradnictví v Jalubí u Uherského Hradiště. Pohybovat se budeme v prostorách nevšedního a netypického zahradnictví, které založil pan Kostelníček před 30 lety.
Tehdy začal čarověníky sbírat a experimentovat s nimi. Donedávna si přitom lidé jejich původ nedovedli ani vysvětlit. Věřili, že jsou výtvorem magických sil, a přisuzovali jim nadpřirozené schopnosti.
Nejstarší kousek, který pan Kostelníček má, pochází z roku 1986. Našel ho tehdy jeho otec na rašeliništi v Krušných horách. A ukážeme vám třeba i Blatku – 20letou borovici, na jejíž vrchol bylo naroubováno pět roubů čarověníků – rostlina se nikdy nestříhala, nezkracovala.
Čarověníky
Luhačovice
Lázněmi Luhačovice se pyšní hlavně Zlínsko, ve kterém se lázně nachází. Lázně se už po mnohá desítiletí zaměřují na léčbu dýchacích cest, trávicího ústrojí, diabetu a pohybového aparátu. Lázeňské město ale proslulo nejen díky léčebným pobytům či krásné přírodě; známé je i díky léčebným minerálním pramenům, kterých tady vyvěrá sedmnáct.
Prameny se v Luhačovicích objevily již v 17. století a od této doby sem začaly proudit davy návštěvníků. Prameny lákaly návštěvníky svojí slanou, avšak jemnou chutí. Jan Hertod z Todtenfeldu byl první doktor a zároveň i fyzik, který se začal zabývat výzkumem minerálních vod v Luhačovicích.
Následně byla o pramenech napsána kniha popisující jejich účinky, složení a polohu. V Luhačovicích se jako první pramen objevil pramen Amandka – ten ale dnes pijeme už jen jako Vincentku. Během dalších let se v Luhačovicích našlo šest přírodních pramenů.
V 18. století začaly stavby prvních lázeňských budov, které nebyly dodnes zachovány. V tomto století začal růst zájmu o léčivé minerální prameny a zavítal sem i doktor Haslinger na léčebný pobyt. Když doktor Haslinger nechal poslat vzorky pramenů na výzkum, podle výsledků zjistil, že jsou prameny v Luhačovicích třikrát obsáhlejší než selterské prameny v rakouské monarchii. Tento výzkum pomohl Luhačovicím k růstu počtu návštěvníků, tím lázně vzkvétaly.
Ve 20. století architekt Dušan Jurkovič navrhl stavby, které byly využity jako lázeňské domy. Následovala díla secese či funkcionalismu. Hlavním lázeňským domem je – jak jinak: Jurkovičův dům, jehož autorem nebyl sám Jurkovič, ale Waschitschkem, který stavbu navrhl a nechal postavit. Jurkovičem byla budova v roce 1902 zrekonstruována a přestavěna.
Luhačovice
Malenovice
S kamerou se přesuneme do Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně. A navštívíme hájenku před hradem v Malenovicích. V ní se totiž představuje domácké zpracování nejdostupnějších přírodních materiálů: dřeva, proutí a slámy, které tvořily významnou součást tradiční lidové kultury.
K vidění jsou nejen hotové výrobky s jejich funkční i estetickou hodnotou, ale i souhrn dovedností a řemeslného umu, díky kterým venkovští tvůrci vytvářeli z přírodních materiálů předměty nutné pro uchování života a rozvoj existence.
Autor expozice Karel Pavlištík nám pak popíše i výrobní postupy, z nichž je patrná i pozoruhodná zručnost a důvtip výrobců i souznění člověka s přírodou. Díky tomu vznikaly předměty užitečné, trvanlivé a krásné.
Samostatná část expozice je věnovaná dřevořezbě a tradiční architektuře regionu, ve které se významně uplatnilo dřevo i sláma. A součástí prohlídky jsou prezentace videodokumentů zachycujících tradiční výrobní postupy.