Reportáže v regionech
Tupeská keramika
Proslulou hrnčířskou vesnici Tupesy najdete v malebné krajině nedaleko hradu Buchlova. A tamní Muzeum tupeské keramiky pak v nejstarším z vesnických domků z roku 1837. Oblast moravského Slovácka a zejména okolí Tupes má pro výrobu keramiky mimořádně vhodné přírodní podmínky. Řečeno konkrétně a viděno očima hrnčířů to znamená dostatek hlíny potřebného chemického složení. Není divu, že nejstarší nálezy keramiky v této oblasti pochází už z 10. století.
Nejvíce však vesnici proslavila teprve až mnohem mladší majolika s typickými barevnými vzory. Novodobá historie tupeské keramiky se začala psát po roce 1904, kdy se do Tupes přistěhovala rodina Úředníčků – a ti se věnovali téhle činnosti, zkušenosti si předávali v rodu z generace na generaci.
Tupeská keramika
Buchlovice
Zámek Buchlovice je považován turisty i odborníky za jednu z barokních perel Moravy. Naše putování proto odstartujeme právě tady, v místě, jehož stavba vychází z původního projektu architekta Grimma.
Barokní zámek postavený na způsob italské vily na přelomu 17. a 18. století představuje ojediněle řešený architektonický komplex byl vybudovaný patrně podle plánů architekta Domenica Martinelliho. Po jeho odchodu do Říma roku 1705 byla stavba zřejmě dokončena moravským architektem Mořicem Grimmem. Bohatá štuková výzdoba zámeckých prostor s kamenickými prvky byla provedena Baltazarem Fontanou. Na sklonku 19. a počátkem 20. století byl zámek citlivě upravován architektem D. Feyem a prof. Leixnerem.
Zámek i park byl obohacen sochařskou výzdobou a dalšími architektonickými prvky. Původní barokní zahrada italského terasovitého charakteru byla počátkem 19. století rozšířena o rozsáhlý anglický park s cizokrajnými dřevinami, které tvoří jednu z nejvýznamnějších dendrologických sbírek v českých zemích.
V letošním roce Buchlovičtí připravili pro návštěvníky jako novinku prezentaci grafické sbírky Berchtoldů, bude se jednat o autora Rembrandta, přichystáno je na 20 grafických listů. Výstava potrvá do 5. září.
Buchlovice
Vlčnovské búdy
Na okraji Vlčnova na Uherskobrodsku v části zvané Kojiny narazíte na vesnickou památkovou rezervaci. Jde o mimořádně hodnotný soubor vinohradnických staveb, čítající na čtyři desítky vinných búd, jak bývají tyto drobné nadzemní stavby lisoven místně nazývány.
Hliněné, hrázděné a zděné lisovny pocházejí z 18. až počátku 20. století, přičemž nejstarší jsou z dusané hlíny nabíjené mezi bednění a mladší z nepálených a později i pálených cihel. Lisovny vytvářejí charakteristickou štítově orientovanou řadovou zástavbu podél jedné strany nezpevněné komunikace vedoucí pod viničními tratěmi.
Stavby lisoven bez sklepů se vyznačují obdélníkovými půdorysy se dvěma prostory. Přední představuje místnost s lisem a vinohradnickým nářadím včetně ukládání prázdných sudů i dalších nádob. Do tohoto prostoru se po sklizni snášely hrozny vinné révy a rovněž se zde lisovaly.
Vlčnovské vinice jsou odpradávna proslaveny dobrým vínem, hlavně silnějším bílým. Později zde bylo zřizováno i posezení, sloužící především o nedělích, svátcích a během slavností. Zadní prostor menších rozměrů představuje komůrku sloužící pro ukládání sudů s vínem.
Vnější vzhled lisoven je poměrně prostý, určovaný zejména vápnem obílenými stěnami a modrou podrovnávkou. Původní zastřešení lisoven představovaly valbové střechy kryté došky, v některých případech opatřené nad dveřmi situovaným podávacím vikýřem sloužícím pro ukládání sena do podkrovního prostoru.
Soubor vinných búd je doplněn o vinařskou kapličku. Vlčnovskými búdami nás provedou tamní usedlíci Ivana Fibichrová a Petr Punčocha.
Vlčnovské búdy
Westernová sedla
V Rožnově pod Radhoštěm si na své přijdou příznivci westernového jezdění. Sjíždějí se sem každoročně na závody Woody Trophy a i nově přišedší si právě tady můžou prohlídnout sedla a postroje z místní sedlářské dílny.
To musí být především pohodlné, protože jezdci v něm prožijí často několik hodin. Jeho tvar je pak závislý na konkrétní disciplíně, ve které kovboj soutěží. U rychlostních klání je například hlubší, naopak při chytání dobytka je zapotřebí masivnější hruška, na upevnění lasa. Skvěle sedět musí i koni.
Naším průvodcem bude sedlář a westernový jezdec, který nám přiblíží, jak takové koňské sedačky vznikají, a řekne nám taky něco o tomhle koníčku, včetně toho, co to obnáší být sedlářem.
Westernová sedla
Holešov
Holešov leží na rozmezí Hané a Valašska. Je tzv. pověřenou obcí III. stupně a nejen správním, ale také průmyslovým a společenským centrem Mikroregionu Holešovsko. Nejstarší zmínka o Holešovu pochází z roku 1141. Jako městečko je uváděn od druhé poloviny 13. století a městem se stal ve 14. století.
V našem historickém zastavení budou figurovat jména jako například císařský tajný rada Jan hrabě z Rottalu, Filiberto Luches, Maria Cecilie, hraběnka z Trautmannsdorfu nebo rabí Šach. Po něm se jmenuje i stará, neboli Šachova synagoga z roku 1560. Je postavena v tzv. polském stylu a je jediná svého druhu, která na světě přežila.
Správní území města tvoří vedle samotného Holešova a katastrálního území Všetuly místní části Dobrotice, Količín, Tučapy a Žopy. Celková výměra je 3 409 hektarů, počet obyvatel přibližně 12 500. Holešov je centrem mikroregionu s 19 obcemi, z nichž 17 ustanovilo roku 1999 sdružení Mikroregion Holešovsko.