Reportáže v regionech
Ozdoby ze Vsetína
Foukané vánoční ozdoby ze Vsetína zdobí stromečky nejen u nás, ale třeba také ve Finsku, Dánsku a dokonce i za velkou louží. Jako první se do jejich výroby pustil na počátku dvacátých let minulého století sklář Ludvík Ondra, v polovině století ho pak následovalo výrobní dužstvo IRISA. Prohlédneme si některé poklady, které vznikly v počátcích výroby, ale hlavně nahlédneme pod ruce sklářům i malířkám. Všechno začíná ve foukárně, kde vznikají takzvané dvojáky. Ty se pak mění v koule, zvonečky nebo figurky a následně putují ke stříbření, namáčení do odstínů laků a samozřejmě také ke zdobení dekorem. Ročně se tu vyrobí bezmála milión ozdob, k dispozici jsou tu dvě až tři stovky různých forem. Velký je samozřejmě také sortiment ozdobných motivů.
Ozdoby ze Vsetína
Vánoční ozdoby z Vizovic
Vytvořit návrhy na vánoční ozdoby není jen tak. Evropská asociace dekoratérů stanoví barevnost a takzvaná klíčová slova. A pak už přijde na řadu fantazie tvůrce a samozřejmě také šikovné ruce malířek. Ve Vizovicích si na už tradiční výstavě vánočních ozdob prohlédneme ty, které navrhla Iva Mynářová. Na baňky, zvonečky nebo špičky přenesla zamrzlou zahradu s ojíněnou trávou i ptáčky v krmítku. Této tematice vládnou barvy bílá, ocelově modrá nebo fialová. Čeká nás ale také útulné prostředí hájenky nebo zahrada zlatá. Těšit se můžeme i na typicky valašské motivy, tedy na valašský kroj nebo modrotisk. A při obdivování jednotlivých vánočních stromečků si samozřejmě povíme i o tom, jak se návrhy Ivy Mlynářové dostávají na ozdoby, co je pro malířky nejtěžší a co všechno je k jejich práci potřeba.
Vánoční ozdoby z Vizovic
Kolař
Jediného koláře v Česku jsme objevili v Novém Hrozenkově na Valašsku. Pan Augustin Krystyník podědil řemeslo i dílnu po otci. Za vlády komunistů se vyučil a po roce 1990 se pustil do jeho provozování. Vyrábí dřevěná loukoťová kola všeho druhu. Ta k normálním vozům, ale také ke kočárům, hasičským stříkačkám a troufne si i na kola k veteránům. Na jejich výrobě se toho za staletí moc nezměnilo. Základem je železem zpevněná hlava, tedy střed, kola. Do ní je potřeba vyvrtat nebo vydlabat otvory pro paprsky a po jejich osazení přijdou na řadu loukotě, které tvoří obvod kola. Ve finále se pak na loukotě nasadí železná obruč, která dřív bývala prací kováře. Pan Krystyník ale i tohle zvládá sám. Pokud byste vznik kola chtěli vidět na vlastní oči, můžete po domluvě do dílny dorazit.
Kolář
Muzeum dřevěného porculánu
Držkovou na Zlínsku ani okolní obce příroda neobdařila příliš úrodnou půdou. Dokonce se říkalo, že tady končí chleba a začíná kamení. Lidé tu proto rozhodně neměli na rozdávání a museli vymýšlet, jak získat všechno potřebné co nejlevněji. Naučili se proto vyrábět nejrůznější náčiní a nářadí ze dřeva. Těmto výrobkům se tu říkalo dřevěný poorculán. Práce se dřevem a výrobky předků nadchly Lubomíra Marušáka natolik, že začal spolu se sousedy prohlížet půdy a různá zákoutí stavení a hledat poklady, které se ze starých časů dochovaly. Nakonec pro své objevy zřídil muzeum. Nejprve postavil repliku roubené zvonice a později dokonce salašnické koliby, a tam ukázky lidové dovednosti umístil. Najdeme mezi nimi samozřejmě i díla jiných řemeslníků z dávných dob.
Muzeum dřevěného porculánu
Sirné prameny
Na jihovýchodě Moravy najdeme nejen krásnou přírodu, ale také řadu sirných pramenů. Místní jim říkají všelijak – například smraďavky nebo vejcůvky. Kdo někdy k takovému prameni přivoněl, ví proč. Zápach po zkažených vejcích se umí táhnout hodně daleko. My se zastavíme u několika hodně známých. Tak třeba v hlubokých lesích Bílých Karpat vyvěrá hned na několika místech jeden, o kterém bychom v historických pramenech našli zmínku už v 16. století. Na dva prameny s největším obsahem síry, které u nás můžete objevit, narazíme v Ostrožské Nové Vsi, kde jsou v tamních lázmích oblíbené hlavně koupele z téhle vody. Možná trochu překvapením pro někoho bude, že místní z vody s nezaměnitelným zápachem dokonce vaří.