Reportáže v regionech
Kroměřížské podzemí
Kroměříž bývá ne nadarmo nazývána „hanáckými Aténami“. Už ve 13. století si ji vyhlédli církevní hodnostáři pro své letní sídlo a jejich působení dodnes připomíná honosný zámek s rozlehlými zahradami. Lidé si ale místa nad řekou Moravou oblíbili už v dobách mnohem dávnějších. Prvními obyvateli teras nad vodou byli nejspíš lovci mamutů. Celou historii zdejšího osídlení mapuje expozice ve sklepení kroměřížského Městského muzea. Těšit se můžete například na mamutí stoličky nebo spoustu bronzových předmětů. Časem ale poputujeme i dál. K největším cennostem patří židovský poklad ukrytý zřejmě v době švédských válek. Nepřehlédnete určitě ani model Kroměříže. Ukazuje, jak město vypadalo v roce 1848, ale takřka stejnou podobu mělo nejspíš i dřív.
Kroměřížské podzemí
Zelové kraslice
Marie Vlčková se malování kraslic věnuje už dlouhé roky. Dnes žije v Uherském Hradišti, ale pochází z Ostrožské Nové Vsi a zdobí technikami, barvami i motivy, které jsou typické právě tam. Na jejích kraslicích nechybí bílá barva jako symbol nevinnosti, žlutá připomínající slunce, červená představující krev a černá, která je symbolem půdy, s níž jsme po celý život spjati. Jednou z technik, kterou používá, je batikování. Maluje speciální kvetinové ornamenty, kraslicím takto zdobeným se říká „novoveské kvítkované“. Specialitou paní Vlčkové jsou kraslice „zelové“. Kde přišly ke svému názvu? Jednoduše, musí se totiž omýt ve vodě z kysaného zelí. Jaký to má smysl, to se samozřejmě dozvíme. A prohlédneme si i kraslice „kostelové“, jejichž zdobení je inspirováno chrámovými okny. S kraslicemi paní Vlčkové se můžeme setkat také v uherskohradišťském muzeu.
Zelové kraslice
Hrad Cimburk
Zřícenina hradu Cimburk patří k nejmohutnějším na Moravě, ale nechybělo moc a mohli bychom o ní mluvit jen v čase minulém. Hrad nechal vystavět ve 14. století v chřibských lesích Bernard z Cimburka, který ho také po svém rodu pojmenoval. Za staletí existence byl několikrát upravován a taky dobýván. Nejdřív ho poničili moravští husité, pak ho dobyla vojska uherského krále Matyáše Korvína a o totéž se neúspěšně pokoušela i vojska turecká. Pokaždé byl hrad opraven a upraven a až do 17. století sloužil jako šlechtické sídlo. Pak začal chátrat. Zásluhou nadšenců z hnutí Polypeje dnes zase ožívá a mohou si ho prohlédnout návštěvníci. Dozvědí se o architektonických zajímavostech, ale také třeba o tom, že podle pověsti hlídá ve sklepení příšera s žabí hlavou hrnec zlaťáků.
Hrad Cimburk
Zámek Lešná
Na místě dnešního zámku v Lešné stávala ve 14. století tvrz, na níž se střídaly nepříliš známé rody. Klasicistní podoba je dílem majitelů z rodiny Kinských z Vchynic a Tetova, za zámecký park vděčíme zase jejich předchůdcům Bésům z Chrostiny. Návštěvníkům nebyl zámek nikdy běžně přístupný, až teď po velké rekonstrukci. Jeho interiéry jsou vybaveny původním mobiliářem, k nejvzácnějším exponátům patří barokní sekretář s množstvým tajných schránek a také s ruskou carskou orlicí. Ta napovídá, že by historický kousek mohl patřit k nábytku vyrobenému pro Kateřinu Velkou. Prohlédneme si i zajímavou šperkovnici s neobvyklým zdobením. A přidáme pověst o vodní víle, která se zamilovala do jednoho z místních zámeckých pánů.
Zámek Lešná
Brouskař
Tradiční ruční výrobu kamenných brousků udržuje při životě Jaroslav Sucháček ve Lhotě u Vsetína. Historie brouskařského řemesla sahá na Vsetínsku minimálně do 17. století hlavně díky jemnozrnnému pískovci, který se tu nachází a ze kterého se brousky vyrábějí. Pan Sucháček nám ukáže, jak takový brousek z dovezeného kamene vzniká, prozradí, co všechno potřebuje a jak dlouho práce trvá. V jeho dílně najdeme ale také rohovinu, ze které vyrábí vábničky pro lovce a ozdoby pro ženy. Včetně krásných hřebenů, které používaly naše prababičky. Pokud byste chtěli sledovat práci pana Sucháčka na vlastní oči, pak máte šanci na různých lidových jarmarcích, například ve skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm.