Reportáže v regionech
Zakuřovaná keramika
O zakuřované keramice asi slyšel skoro každý, tajemství její výroby ale možná až tak známé není. Proto se vypravíme za Igorem Chrástkem do Zlechova, který hrnky, misky a další nádoby způsobem, který ovládali naši předci, vytváří. Navazuje na stovky let starou rodinnou tradici, koneckonců jeho prvním učitelem byl dědeček. Začneme samozřejmě u hrnčířškého kruhu. Igor si rozumí s tím nejnáročnějším, kopacím. Práci na jednom století starém předvádí i na různých jarmarcích. Zvládá na něm dokonce vytvořit i různá zdobení. Pak ovšem přijde vypalování. A v něm je ten největší rozdíl. Pálí se v peci vytápěné dřevem, výpal trvá takových deset až dvanáct hodin. Pak se ještě přitopí, pec se zazdí, zamaže a z bílých hrnků mámě krásné černé.
Zakuřovaná keramika
Jurkovičova rozhledna
Snad všichni milovníci Beskyd znají malebné stavby, jejichž autorem je architekt slovenského původu Dušan Jurkovič. Maměnka i Libušín jsou legendami nejen na Pustevnách. Třetí dílo známého architekta je podstatně mladší. I když se v autorově hlavě zřejmě zrodilo ještě dřív než bývalé útulny na Pustevnách. Zůstalo ovšem jen u obrázku. Rozhledna na něm stojící se tehdy realizace nedočkala. Dnes už ale výhled do kraje nabízí. Podle Jurkovičova obrázku uschovaného v archivech vznikla potřebná dokumentace a technologiemi, které se užívaly v jeho časech, byla rozhledna postavena. Kde ji máte hledat? Na Karlově kopci nad Rožnovem. A až se pokocháte pohledem do kraj, můžete pokračovat po naučné stezce dál až k vrcholu Hradisko.
Jurkovičova rozhledna
Košíkářka
Košíkářka Dana Ptáčková patří k těm, kteří v Morkovicích udržují při životě dlouhou tradici košíkářského řemesla. Věnuje se mu už čtyřicet let, takže je odborníkem na slovo vzatým a tou správnou osobou, která nám může povyprávět o tom, co práce košíkáře obnáší. Navíc tohle řemeslo provozovali i její předci. Dozvíme se od ní například, že na polích, kterým se říká prouťáky, se pěstuje čtrnáct druhů košíkářských vrb. Pruty se střihají jednoleté, aby nebyly moc přerostlé. Musí se samozřejmě taky pořádně vybírat. Z počátku používali košíkáři proutí tuhé neloupané, takže výroba košů a košíků byla výsadou mužů. Až později na scénu vstoupily také ženy. Dozvíme se i to, že košíky mívaly přesně danou míru, takže když chtěl někdo koš na trávu nebo menší na ovoce, koupil si stejný všude v Čechách i na Moravě.
Košíkářka
Výrobce šindelů
Beskydské lesy vždycky nabízely místním obyvatelům dostatek materiálu na stavbu přístřeší. K zastřešení se používalo dřevo jedlové a později smrkové. Z něj se vyráběly typické štípané šindele. I když je z mnohých střech vyhnaly bezpečnostní předpisy, pořád ještě své využití mají. Jedním z řemeslníků, u kterých si je mohou zájemci objednat, je Tomáš Maceček z Huslenek na Valašsku. A do jeho království se vypravíme. Dozvíme se od něj, že nejvhodnějšími stromy pro zpracování jsou smrky s hodně hustými letokruhy, které rostly pomalu a v dobrém prostředí. A samozřejmě nás bude zajímat, jak výroba vypadá. Podíváme se také na středověký hrad v Malenovicích, kde právě probíhá oprava střechy a používanou krytinou jsou, jaky jinak, právě šindele. Ty zdobí také například střechu slavného poutního kostela na Prašivé.
Výrobce šindelů
Stezka tupeských keramiků
Slovácká obec Tupesy je známá mimo jiné svou keramikou s dlouhou historii. Prní hrnčířské dílny tu začaly fungovat už v patnáctém a šestnáctém století. Vyráběly se v nich předměty užitkové, které potřebovaly hospodyně. Na počátku 20. století se výrobky dočkaly zdobení zvaného majolikového a proměnily se v dekorativní. Tato změna je spojena hlavně s Jaroslavem Ouředníčkem a jeho pokračovateli, mezi které patří i vnučka. Typickými místními vzory jsou tupeská růže a slaměnka. Do historie nás zavede muzeum zdejší křehké kráse věnované, které vzniklo v nejstarším dochovaném stavení v obci. A můžeme se projít také po stezce tupeských keramiků, která nás provede místy, kde se z hlíny vyrábělo. Seznámíme vás i s hrnčířskými patrony, mezi které patří sv. Florian.