Reportáže v regionech
Naučná stezka Klenov
Naučná stezka Klenov nás provede půvabným koutem Valašska kolem přehrady Bystřička. Čeká nás sedmikilometrová cesta, která se hodí i pro milovníky horských kol, a na ní deset zastavení. Vydáme se i na skalnatý hřeben Klenova. Na jeho vrcholu zvaném Zámčisko prý někdy ve 13. století stával dřevěný hrad, ale historické prameny o něm zarytě mlčí. Připomeneme si také období krátce před vydáním Tolerančního patentu, kdy tu tři jezuité zjišťovali, kolik je v kraji tajných evangelíků. A těšit se můžete ještě na Černokněžníkovu cestu, místa, kde rád sedával autor známých broučků Jan Karafiát nebo na několik pověstí o bohatství ukrývaném pod zemí. Poradí vám dokonce i to, jak zlato najít a získat, ale zatím se to nikomu nepodařilo.
Naučná stezka Klenov
Vartovna a Súlovské skály
Valašská obec Seninka se v historických pramenech poprvé objevila už na počátku 16.s toletí. Kromě toho, že si v ní můžeme připomenout staré valašské tradice, mají tu i muzeum motocyklů, vzpomínáte? My ale dnes poputujeme dál. Jsme takřka na hranicích se Slovenskem, byla by škoda k sousedům nenahlédnout. Vydáme se na cestu přes vrch Vartovna. Zastavíme se u místa, kde se ještě před vydáním Tolerančního patentu konalo velké evangelické shromáždění, do všech světových stran se rozhlédneme z rozhledny, která zdobí vrchol Vartovny a pak už si to namíříme za hranice. Čekají nás tam Súlovské skály. Kdysi na jejich vrcholu stával velký hrad, dnes už tu najdeme jen mnohé zajímavé skalní útvary. Je to jediné slepencové skalní město na Slovensku. Líbí se tu také sovám a dravcům, možná i proto se tu natáčela pohádka Král sokolů.
Vartovna a Súlovské skály
Zakuřovaná keramika
O zakuřované keramice asi slyšel skoro každý, tajemství její výroby ale možná až tak známé není. Proto se vypravíme za Igorem Chrástkem do Zlechova, který hrnky, misky a další nádoby způsobem, který ovládali naši předci, vytváří. Navazuje na stovky let starou rodinnou tradici, koneckonců jeho prvním učitelem byl dědeček. Začneme samozřejmě u hrnčířškého kruhu. Igor si rozumí s tím nejnáročnějším, kopacím. Práci na jednom století starém předvádí i na různých jarmarcích. Zvládá na něm dokonce vytvořit i různá zdobení. Pak ovšem přijde vypalování. A v něm je ten největší rozdíl. Pálí se v peci vytápěné dřevem, výpal trvá takových deset až dvanáct hodin. Pak se ještě přitopí, pec se zazdí, zamaže a z bílých hrnků mámě krásné černé.
Zakuřovaná keramika
Jurkovičova rozhledna
Snad všichni milovníci Beskyd znají malebné stavby, jejichž autorem je architekt slovenského původu Dušan Jurkovič. Maměnka i Libušín jsou legendami nejen na Pustevnách. Třetí dílo známého architekta je podstatně mladší. I když se v autorově hlavě zřejmě zrodilo ještě dřív než bývalé útulny na Pustevnách. Zůstalo ovšem jen u obrázku. Rozhledna na něm stojící se tehdy realizace nedočkala. Dnes už ale výhled do kraje nabízí. Podle Jurkovičova obrázku uschovaného v archivech vznikla potřebná dokumentace a technologiemi, které se užívaly v jeho časech, byla rozhledna postavena. Kde ji máte hledat? Na Karlově kopci nad Rožnovem. A až se pokocháte pohledem do kraj, můžete pokračovat po naučné stezce dál až k vrcholu Hradisko.
Jurkovičova rozhledna
Košíkářka
Košíkářka Dana Ptáčková patří k těm, kteří v Morkovicích udržují při životě dlouhou tradici košíkářského řemesla. Věnuje se mu už čtyřicet let, takže je odborníkem na slovo vzatým a tou správnou osobou, která nám může povyprávět o tom, co práce košíkáře obnáší. Navíc tohle řemeslo provozovali i její předci. Dozvíme se od ní například, že na polích, kterým se říká prouťáky, se pěstuje čtrnáct druhů košíkářských vrb. Pruty se střihají jednoleté, aby nebyly moc přerostlé. Musí se samozřejmě taky pořádně vybírat. Z počátku používali košíkáři proutí tuhé neloupané, takže výroba košů a košíků byla výsadou mužů. Až později na scénu vstoupily také ženy. Dozvíme se i to, že košíky mívaly přesně danou míru, takže když chtěl někdo koš na trávu nebo menší na ovoce, koupil si stejný všude v Čechách i na Moravě.