Reportáže v regionech
Zuberská krajka
K tradicím Valašska patří už od 19. století i zuberská krajka. Jemná výšivka vytvořená drobnými stehy bílou nití na bílém podkladu. Tohle umění se tu po generace předává v rodinách z matky na dceru. K pokladům patří i v rodině Jany Juřicové, která sama vyšívá už čtyři desítky let. Základy pochytila od babičky. To, že patří k opravdu dobrým vyšívačkám, se pozná i podle toho, že nepoužívá jen osvědčené a poděděné vzory, ale sama si vytváří vlastní. A teď na přelomu roku je mohou obdivovat i návštěvníci výstavy na Soláni. Nečekají je tu ovšem jen její práce, společnost bílé něžné krajce dělají dřevořezby bratra paní Jany, Ladislava Bělunka. Ten k práci se dřevem přičichl už jako kluk a právě na popud své sestry se k ní vrátil.
Zuberská krajka
Košíkářství
Morkovice nedaleko Kroměříže proslavil um mistrů košíkářů. Jejich řemeslo tu má už více než dvousetletou tradici. Dřív se proutí zpracovávalo téměř v každé chalupě, dnes byste tu těch, kteří si s ním umějí poradit, našli jen pár. Jednou z těch, kteří se snaží slávu řemesla udržet při životě, je Dana Ptáčková. Její výrobky slaví úspěch po celém světě, stejně tak, jako to bývalo za časů jejích předků. Věnuje se sice převážně tvorbě menších předmětů – misek, kazet nebo tašek, ale snaží se obnovit i zájem o produkty, které dřív bývaly nepostradatelnou pomůckou. V její dílně byste tak mohli objevit koše i nůše na záda. Za své snažení získala už řadu ocenění včetně titulu Nositel lidové tradice. A co je všechny morkovické i milovníky starých řemesel potěší, je fakt, že s proutím to umějí i dcery paní Dany.
Košíkářství
Pavilon rejnoků
Do podmořského světa se vypravíme ve zlínské ZOO. Naším cílem totiž bude pavilon, v němž se zabydlela dvacítka rejnoků. Jejich moravský domov je velkou atrakcí už proto, že ve střední Evropě nemá konkurenci. Dozvíme se, jak dlouho trvalo vybudovat ho, kolik vody tihle zvláštní vodní živočichové potřebují a jak moc náročná je péče o to, aby byla pořád dost kvalitní a rejnokům se v ní dobře žilo. Zajímat nás bude i to, odkud k nám tahle skupinka paryb připutovala. A samozřejmě si je pořádně prohlédneme. Navíc, pozor, návštěvníkům je dovoleno dokonce si tyhle ladné tvory pohladit a případně je i zkusit nakrmit krevetami. To vše se může povést ovšem pouze za předpokladu, že páni domácí mají náladu na to se s lidmi kamarádit, jinak zmizí ke dnu a je po zábavě.
Pavilon rejnoků
Muzeum Karla Kryla
V Kroměříži zavzpomínáme na Karla Kryla. Nezapomenutelnému muzikantovi tam totiž otevřeli v prostorách Starého pivovaru muzeum. A hodně neobvyklé. Nečekejte jen prostou přehlídku předmětů spojených s jeho životem. Nasajete tu i atmosféru, která ho provázela. Nahlédneme společně do jeho dětství, které bylo ovlivněno tím, že rodina přišla o tiskárnu. Pak se přestěhovali do Nového Jičína, Karel se pustil do studia keramické školy v Bechyni, ale nakonec v něm zvítězila láska k hudbě a psaní. Připomeneme si jeho tvorbu, její počátky v podobě básniček, které psal své první ženě Evě. Ale samozřejmě taky nejznámější písničky, které se stali legendárními a nelehký osud, odchod z rodné země, pozdější návrat a rozčarování z dění u nás.
Muzeum Karla Kryla
Kroje
Do časů našich babiček a dědečků nás přenese expozice muzea Františka Skopalíka v Záhlinicích na Kroměřížsku. Jméno dostalo po místním starostovi, který byl taky velkým milovníkem tradic a pečlivě zaznamenával průběh různých slavností, ale taky podobu místních krojů. V muzeu se toho o tehdejším životě dozvíme spoustu, nejvíc nás ovšem budou zajímat už zmiňované kroje. Vypravíme se taky k Václavě Navrátilové, která zdobné oděvy pro slavnostní příležitosti udržuje. Prozradí nám, jak musí vypadat správná hanácká krojová sukně, jak se nejlíp docílí její pevnosti a nadýchanosti i to, co všechno je pro místní kroj typické. Rukávce mají řasený lem, nad loktem jsou zdobené černou výšivkou. Muži nosí červené kalhoty nad kolena, vysoké boty a taky klobouk. Svobodní mládenci na něm mají voničku, ženatí muži stuhu.