Reportáže v regionech
Rymice
Rymice na Kroměřížsku jsou obcí s dlouhou historií. My si připomeneme, jak se tu žilo v posledních dvou stovkách let. Ve vesnici se totiž dochovalo několik starých stavení, která připomínají lidovou architekturu typickou pro tenhle kraj, ale taky každodenní život i sváteční chvíle jejich obyvatel. Jen musíme vyfasovat mapu, a chalupy, které vytvořily unikátní skanzen, hezky najít. Nejsou totiž shromážděné na jednou místě, ale zůstaly tam, kde vyrostly a kde se v některých v druhé polovině minulého století ještě bydlelo. Zastavíme se na zahrádce, kde se dozvíme spoustu zajímavostí o včelaření, ale taky u mlýna, který sice už neklape, ale připomíná dlouhou tradici tohohle řemesla. A přijmeme taky pozvání na svatbu. Tedy symbolické.
Rymice
Sbírka mincí
Areál zámku a zahrad patří k chloubám hanáckých Atén, jak se někdy říká Kroměříži. Býval reprezentačním sídlem olomouckých biskupů a arcibiskupů. V 16. století nahradil gotický hrad a do současné podoby byl přestavěn v druhé polovině věku sedmnáctého. Tehdy přišla na svět i slavná Květná zahrada. Krásné sály i komnaty tentokrát ale mineme a zaměříme se na unikátní arcibiskupskou sbírku mincí. Obsahuje neuvěřitelných 10 tisíc vzácných kousků z různých období. Najdeme v ní i medaile vydávané kupříkladu papeži při slavnostních příležitostech. Část této sbírky je vystavena v Kabinetu mincí a podle plánu by se každé dva roky měly návštěvníkům představit poklady nové. A zavítáme taky do prostor, v nichž se od časů císaře Rudolfa II. razily arcibiskupské mince.
Sbírka mincí
Velikonoční zvyky
Stejně jako k Vánocům patří i k Velikonocům už od nepaměti řada tradičních zvyků. Pletení pomlázek a rámusení řehtaček, stejně jako zdobení kraslic, patří k těm nejznámějším. Některé už ale trochu vymizely. Naši předci už v dávných dobách kupříkladu vynášeli takzvanou Mařenu, která byla symbolem zimy, a s tou bylo s nástupem jara potřeba pořádně zatočit. Stejně tak se hned po příchodu nového ročního období vyráběly předměty, které měly přinést kupříkladu bohatou úrodu. A všichni si samozřejmě taky zdobili domovy. Oblíbené byly kočičky, které zkrášlovaly obrazy svatých. Měly připomínat Květnou neděli, kdy v Jeruzalémě vítali Krista palmovými listy a jívové větvičky byly jejich tuzemskou náhradou. A chybět nemohlo ani sváteční pečivo – jidáše nebo mazance. Někde se pekla i jejich slaná podoba, kterou si pak odnášeli koledníci.
Velikonoční zvyky
Květná zahrada
V 17. století se v Evropě těšily velké oblibě tulipány, pak přišly do módy hyacinty a 19. století přineslo ohromnou popularitu kaméliím. Domovinou těchto květin je Asie, kde krasavice příbuzné čajovým keřům pěkně hýčkali. Na starý kontinent je přivezli nejspíš portugalští mořeplavci. A brzy začaly být vyhledávanými dekoracemi banketů, večírků i bálů. Jejich předností je mimo jiné to, že rozkvétají v zimních měsících. My se za nimi vypravíme do Kroměříže, konkrétně do tamní Květné zahrady neboli Libosadu. V místních sklenících je začali pěstovat už před 150 lety. Potěšíme se jejich krásou, ale zároveň si připomeneme i další zajímavosti obnovené zahrady. Dřív tu po kaméliích rozkvétaly až letničky, dnes je to jinak a na své si tu přijdete i v jarních měsících.
Květná zahrada
Dřevěné modely aut
Petr Marek měl vždycky rád dřevo. A proto se taky vyučil truhlářem. Nejprve se věnoval výrobě nábytku a zařízení, pak ale na jedné výstavě v Německu objevil dřevěné modely aut. A bylo rozhodnuto. Doma je hned zkoušel vyrobit taky a už u nich zůstal. Za dvacet let se pod jeho rukama narodily nejrůznější kousky. Pro inspiraci sáhl kupříkladu do nejstarší historie firmy Laurin&Klement a vytvořil model jejich slavné Voiturette. Mezi jeho poklady ale najdeme i sportovní vozy, ale taky přibližovadla podstatně větší, třeba pivovarský vůz, míchačku, turistický autobus nebo kamion. Jeho modely jsou různě velké, od třiceti centimetrů do dvou a půl metru. A nás bude samozřejmě zajímat, jak vznikají, co všechno to obnáší a jak dlouho výroba trvá.