Reportáže v regionech
Velikonoční zvyky
Stejně jako k Vánocům patří i k Velikonocům už od nepaměti řada tradičních zvyků. Pletení pomlázek a rámusení řehtaček, stejně jako zdobení kraslic, patří k těm nejznámějším. Některé už ale trochu vymizely. Naši předci už v dávných dobách kupříkladu vynášeli takzvanou Mařenu, která byla symbolem zimy, a s tou bylo s nástupem jara potřeba pořádně zatočit. Stejně tak se hned po příchodu nového ročního období vyráběly předměty, které měly přinést kupříkladu bohatou úrodu. A všichni si samozřejmě taky zdobili domovy. Oblíbené byly kočičky, které zkrášlovaly obrazy svatých. Měly připomínat Květnou neděli, kdy v Jeruzalémě vítali Krista palmovými listy a jívové větvičky byly jejich tuzemskou náhradou. A chybět nemohlo ani sváteční pečivo – jidáše nebo mazance. Někde se pekla i jejich slaná podoba, kterou si pak odnášeli koledníci.
Velikonoční zvyky
Květná zahrada
V 17. století se v Evropě těšily velké oblibě tulipány, pak přišly do módy hyacinty a 19. století přineslo ohromnou popularitu kaméliím. Domovinou těchto květin je Asie, kde krasavice příbuzné čajovým keřům pěkně hýčkali. Na starý kontinent je přivezli nejspíš portugalští mořeplavci. A brzy začaly být vyhledávanými dekoracemi banketů, večírků i bálů. Jejich předností je mimo jiné to, že rozkvétají v zimních měsících. My se za nimi vypravíme do Kroměříže, konkrétně do tamní Květné zahrady neboli Libosadu. V místních sklenících je začali pěstovat už před 150 lety. Potěšíme se jejich krásou, ale zároveň si připomeneme i další zajímavosti obnovené zahrady. Dřív tu po kaméliích rozkvétaly až letničky, dnes je to jinak a na své si tu přijdete i v jarních měsících.
Květná zahrada
Dřevěné modely aut
Petr Marek měl vždycky rád dřevo. A proto se taky vyučil truhlářem. Nejprve se věnoval výrobě nábytku a zařízení, pak ale na jedné výstavě v Německu objevil dřevěné modely aut. A bylo rozhodnuto. Doma je hned zkoušel vyrobit taky a už u nich zůstal. Za dvacet let se pod jeho rukama narodily nejrůznější kousky. Pro inspiraci sáhl kupříkladu do nejstarší historie firmy Laurin&Klement a vytvořil model jejich slavné Voiturette. Mezi jeho poklady ale najdeme i sportovní vozy, ale taky přibližovadla podstatně větší, třeba pivovarský vůz, míchačku, turistický autobus nebo kamion. Jeho modely jsou různě velké, od třiceti centimetrů do dvou a půl metru. A nás bude samozřejmě zajímat, jak vznikají, co všechno to obnáší a jak dlouho výroba trvá.
Dřevěné modely aut
Chřiby
Milovníky výletů do přírody zavedeme do Chřibů. Naši cestu začneme u hradu Buchlov. Dovnitř ale nenahlédneme, v zimních měsících je uzavřen. Budeme se proto věnovat krásám okolní krajiny. Prohlédneme si například skálu, která bývala pro naše předky nejspíš významným orientačním bodem. Říká se ji Velký buchlovský kámen. Pak se zastavíme v nenápadné obci Chabaň. K jejím chloubám patří velký sekvojovec obrovský, který tu před sto padesáti lety vysadil hrabě Zikmund II. Berchtold. Dnes patří k největším svého druhu v Evropě. Za pozornost stojí i pískovcové Břestecké skály, které jsou oblíbeným cílem horolezců. Naše toulání krajem zakončíme v muzeu v Buchlovicích, v němž se seznámíme s historií regionu i životem zdejších lidí.
Chřiby
Šicí stroje
Anna Chovánková z Vlčnova na Moravě vskutku mistrně ovládla šicí stroj. Na šlapacím dokáže hotová kouzla. Maluje si nádherné, ale taky složité, výšivky a s pomocí stroje je pak přenáší hlavně na tradiční kroje. Vlastně jehlou maluje a dokáže s ní dokonce i psát. Dozvíme se, jak se k téhle zálibě dostala a taky to, co je při vyšívání nejdůležitější. Paní Chovánková navíc staré šicí stroje sbírá a taky vystavuje. Prvním jejím pokladem byla stará mašina po babičce, dnes má unikátních kousků sedm desítek. Nejstarší z nich spatřil světlo světa už v roce 1870, a to rovnou v dílně vynálezce šicího stroje Američana Eliase Howeho. Najdeme mezi nimi taky jeden, který stehy řadí obráceně, než je obvyklé, tedy odspoda nahoru. A navíc i různé poklady, které bývají ve strojích ukryty.