Reportáže v regionech
Portáši
Své jméno dostali pravděpodobně z maďarštiny. V ní tento výraz označuje strážce brány. A za ty byly zřejmě považovány průsmyky, které spojují bývalé Horní Uhry s Moravou. Ano řeč bude o portáších. Jejich sbor začal fungovat přesně před třemi stovkami let. Předchůdci jeho členů zřejmě byli takzvaní věrní Valaši. Ty už od roku 1638 povolával císař v případě nebezpečí. Čelili invazi Turků nebo řádění Kuruců, což bylo vojsko uherských stavů, které se kolem roku 1700 vzbouřilo. Průsmyky ale byly zavírány i při nebezpečí nákazy, třeba prasečího moru. A součástí jejich služby byla taky ochrana ekonomických zájmů hlavy monarchie před pašeráky. Jejich časy připomínají portášské chodníčky, tedy trasy, po kterých pravděpodobně kdysi chodili. Dnes slouží hlavně jako turistické cesty, protože jsou to hřebenovky. A my si malou procházku taky nenecháme ujít.
Portáši
Obuvnické impérium
O zlínském obuvnickém impériu toho bylo napsáno a řečeno už hodně. Přesto si ho znovu připomeneme. Vypravíme se totiž na prohlídku budovy, z níž bylo řízeno. Dnes v ní sídlí Krajský úřad, ale přesto budeme mít možnost unikátní stavbu důkladně prozkoumat. Byla jednou z prvních výškových v Evropě a skládala se vlastně z jednotlivých modulů. Dozvíme se, jak budování probíhalo, kolík lidí zaměstnalo a jak dlouho trvalo. Navíc se přesvědčíme o tom, že autor projektu Vladimír Karfík využil nejnovější technické vymoženosti doby. A doslova majstrštykem byla proměna jednoho z výtahu v pojízdnou kancelář. Prohlédneme si její vybavení a zjistíme, co je pravdy na historce o tom, že v téhle pracovně jezdíval pan šéf kontrolovat své zaměstnance.
Obuvnické impérium
Hostětín
O Hostětíně, malé vesničce s necelými třemi stovkami obyvatel ležící na úpatí Bílých Karpat, jste možná nikdy neslyšeli. A jestli, tak nejspíš v souvislosti s tím, že při své návštěvě naší země do ní v roce 2010 zavítal britský princ Charles. Co ho právě sem přivedlo? Obec má pověst té nejekologičtější u nás a na tomhle poli boduje i v mezinárodním měřítku. My se ovšem společně vydáme na procházku jejím okolím. Místy, která považují celé generace zdejších obyvatel za důležitá. Zjistíme, kdo a proč chodíval na Jahodiska, nemineme Kočičák a zavítáme taky do ukázkového sadu, v němž se daří starým a krajovým odrůdám. Najdeme v něm třeba kožůšky, panenská jablíčka, strímky nebo oskoruše. Nahlédnout můžeme i do přírodní zahrady nebo moštárny.
Hostětín
Sklárna
Nejdéle nepřetržitě vyrábějící sklárnou u nás a jednou z nejstarších dodnes fungujících ve střední Evropě je ta, kterou jsme objevili v malebné vesničce Květné na česko-slovenském pomezí, v podhůří Bílých Karpat. Založena byla už na konci minulého století a výtvory zdejších mistrů dodnes sklízejí úspěch doma i v zahraničí. Připomeneme si příběh hutě, její majitele a samozřejmě nás taky bude zajímat, jaká křehká krása se tu rodí. Vyhlášené je hlavně místní foukané a ručně tvarované sklo. Dozvíme se, jaké formy tu při práci používají, kolik toho vydrží a jak přicházejí na svět nové. Navíc i to, jak probíhá zdobení váz, karaf a dalších předmětů leptáním a které jiné dekorativní techniky se tu používají. A porozhlédneme se i po krajině, kterou sice provoz sklárny poznamenal, ale dřívější majitelé panství na ni mysleli.
Sklárna
Zámek Vizovice
Vizovický zámek byl jedním z prvních bývalých šlechtických sídel, jejichž brány se po druhé světové válce otevřely veřejnosti. Reprezentativní sídlo nechal vybudovat v polovině 18. století Heřman Hanibal z Blümegenu. Bohužel se nedočkal dokončení díla. Ale stihl se podílet na jeho výzdobě. Coby milovník umění sem umístil unikátní kolekci italských a středoevropských obrazů. A další vzácná plátna přidal později jeho synovec. Dnes je zdejší galerie třetí nejvýznamnější u nás. Vybavení sálů a komnat připomíná, jak se tu žilo v období mezi dvěma světovými konflikty minulého věku. Při zařizování pomohly dobové fotografie. Dozvíme se, jaký byl osud zámku po odchodu posledních majitelů s modrou krví a zavítáme i do místní kaple.
