Reportáže v regionech
Jízda králů
Jízda králů patří k nejvyhlášenějším tradičním slavnostem u nás. Podle jedné z pověstí má připomínat útěk uherského krále Matyáše Korvína po prohrané bitvě s vojsky Jiřího z Poděbrad zpět na Slovensko. My si tuhle slávu užijeme v Kunovicích. Podobnou akci tu uspořádali v roce 1771 u příležitosti návštěvy Josefa II. Nejstarší zmínka o té, kterou známe dnes, pak pochází z roku 1897. S přestávkami se jezdila až do roku 1972. A o čtvrtstoletí později ji místní obnovili. Nemineme samozřejmě ani průvod, kterému vévodí král vskutku zvláštní. Je oblečený v dámských šatech a v ústech má růži. Zeptáme se i na to, s jakými zvyky byla tahle slavnost v časech našich předků spojena a jak moc se proměnila.
Jízda králů
Ze Salaše k Nazaretu
Z kdysi pastevecké osady se vypravíme na nejvyšší vrchol Chřibů Brdo. Cestou si připomeneme významný moment zdejší novodobé historie. Událost, která je spjata s posledními dny druhé světové války. Místní se tehdy rozhodli přidat k partyzánům. Jenže padli do léčky a řada z nich zaplatila životem. Cestou se zastavíme taky u dvou přírodních rezervací. Jedna z nich má neobvyklé jméno Nazaret. Prý proto, že atmosféra v ní lidem připomínala známé biblické místo. Bez povšimnutí ale nemineme ani sousední Máchovu dolinu. Na vrcholu Brda vystoupáme na kamennou rozhlednu. Je vysoká 24 metrů a nabízí krásný výhled na Pálavské vrchy, ale taky třeba na Kroměříž. Poté nám zbude ještě chvilka na vzpomínku na časy, kdy krajem měla vést dálnice.
Ze Salaše k Nazaretu
Pastevní zvonce
Jozef Fričovský z Rožnova pod Radhoštěm se věnuje výrobě pastevních zvonců. K téhle práci se původní profesí řidič autobusu dostal až při odchodu na zasloužený odpočinek. Nemá na to tudíž žádné školy, učil se od svého kamaráda. A je na první pohled jasné, že ho tvorba opravdu těší. Nahlédneme do jeho dílny a zjistíme, co všechno taková výroba obnáší. Bude nás zajímat i to, jaký materiál používá a kde ho získává. Pan Jozef nám předvede celý postup od nastřihání a tvarování plechu. Včetně kroků, které jsou nejnáročnější. Nenecháme si ujít ani velké finále, kterým je zavěšení srdíčka. A nezapomeneme si samozřejmě poslechnout, jak jeho výtvory zní. Každý má jiný hlas. Ani dva shodně velké neznějí stejně, jak se samy přesvědčíme.
Pastevní zvonce
Drslavice
Se svátky jara je spojena celá řada nejrůznějších lidových zvyků. K těm nejznámějším patří loučení se zimou, tedy vynášení Smrtky nebo Morany. V některých místech na Moravě ale dodnes dodržují taky takzvané chození s Létečkem. Jednou z obcí, kde bychom na tuhle tradici mohli narazit, jsou Drslavice. Pokud netušíte, co si pod zmíněným názvem představit, prozradíme vám, že špičku jehličnatého stromu ozdobenou pentlemi a papírovými květinami. Naši předci věřili, že právě věčně zelený jehličnan je dokonalým symbolem časů, které na konci zimy všichni netrpělivě vyhlížejí. Tahle akce je záležitostí děvčat, která obcházejí jednotlivá stavení. Ani chlapci ale nezůstávají stranou. O tom, co na tenhle den chystají, bude taky řeč.
Drslavice
Hrnčířka
Mileně Hošťálkové z Bystřice pod Hostýnem učarovala práce s hlínou. Před lety přemýšlela, jak naložit s prostorami ve svém domě a proměnila je v dílnu. Navázala tak vlastně na místní tradici. Už na konci 18. století totiž ve městečku vznikla hrnčířská manufaktura, která proslula dekorem krajin ručně malovaným na keramické nádobí. Toužila ale po tom, aby její výtvory byly originální. Podařilo se jí dát jim typickou barvu. Prvním jejím kouskem byl zvon. A pak už vymýšlela nejrůznější tvary a zdobení. Ukáže nám například mísu, za kterou získala ocenění na Keramických dnech v Kostelci nad Černými Lesy. A sledovat budeme i to, jak pod jejíma rukama vznikají třeba andílci a zeptáme se, čím se nechává při své práci nejčastěji inspirovat.
