Reportáže v regionech
Varhany Krnov
Pak se vypravíme do Krnova. Má tady totiž silnou, víc než třistaletou, tradici varhanářství. Dodneška tady můžete slyšet hodně staré zachovalé varhany, které fungují a hrají.
Varhany, jinak též královský nástroj, znají a poslouchají lidé už dvě tisíciletí, i když i ony si samozřejmě prošly svým vývojem Své o tom vědí v proslulé krnovské firmě Rieger Kloss, která varhany vyrábí už víc než 130 let.
Historie této firmy začíná rokem 1812, kdy se narodil její zakladatel Franz Rieger a právě on měl už v roce 1845 svoji vlastní dílnu v Krnově. V roce 1873 předal fungující firmu svým dvěma synům.
K téhle profesi, k práci varhanáře patří vlastně i spousta dalších zručností a dovedností – uvidíte a dozvíte se kterých, ale třeba i o to, že zatímco kvalitní dřevo skýtají tamní lesy, výrobci musejí řešit jiný problém: opravdu kvalitní kov. Kov varhanářský.
Varhany Krnov
Skřítek
Pak se vypravíme za skřítkem. Tedy spíš na Skřítek. Právě tak se totiž jmenuje běžecký lyžařský areál nedaleko jesenického Rýmařova. Leží stranou velkých lyžařských center, trasy má připraveny pro ty zdatnější i méně pokročilé. A samozřejmě pro děti.
Skřítek leží v horském sedle Jeseníků v nadmořské výšce 867 metrů, u silnice Šumperk – Ostrava. V zimě tady desítky kilometrů běžeckých stop na několika okruzích udržuje parta správných chlapíků ze sportovního klubu Severka Šumperk.
Skřítek
Skřítek
Malá Morávka
Nedělní toulání končí v obci Malá Moravka v Jeseníkách. Bydlí tam pan Igor Hornišer, který ve staré stodole a barokní kapličce předvádí turistům, jak se kdysi žilo v podhorské vesnici pod Pradědem.
První muzeum si náš průvodce vybudoval v Šindlerově stodole – místě, které samo o sobě je technickou památkou pocházející z roku 1937 a připomínající sportovní halu. Do půdních prostor pak pan Hornišer umístil výstavu o staré škole a o tom, jak se proměňovala v čase. Víte třeba, že v dobách Marie Terezie panovala pevná pravidla. Jedno z nich říkalo, že pokud dítě žije v hodinovém okruhu od školy, musí ji navštěvovat.
Ukážeme vám taky expozici zemědělské techniky a nástrojů umístěnou v přízemí. Kromě mlátiček, fukarů a povozů je tu taky třeba kadlub, nádoba na obilí z jednoho kusu dřeva. Taky sbírka chomoutů, včetně jednoho malého na kozu.
Druhé muzeum pak stojí v barokní kapličce – ukrývá etnografickou sbírku dokládající například život horníků.
Malá Morávka
Vítkovické železárny
Je možná málo měst na světě, která mají přímo ve svém centru ohromný průmyslový areál připomínající kulisy verneovek. Ostrava je místem, kde komplex bývalých železáren ve Vítkovicích v samém srdci Ostravy stojí už od roku 1828, kdy je založil arcibiskup olomoucký.
Původně zemědělský region se začal měnit na průmyslovou oblast. Kvalitní železo z Vítkovic pak putovalo do celého Rakouska Uherska a neobešla se bez něj ani strategická železnice z Vídně do Krakova. Ve Vítkovicích se železo nepřetržitě vyrábělo 180 let.
Původní vybavení z poloviny 19. století se až na výjimky nedochovalo. Většina zařízení pochází až z počátku 20. století. Historicky velmi ceněný je důl Hlubina – pro provoz Vítkovic byl jako zdroj uhlí nepostradatelný.
Můžete se vypravit na naučnou prohlídkovou trasu, počítejte ale s 90 minutami a překonáváním různých překážek nebo nástrah v podobě strmých kovových schodů.
Vítkovice snad ale čeká záchrana a možná i velká budoucnost. Za mnoho miliard by celý objekt měl ožít a vzniknout by tady mohl i univerzitní kampus nebo výzkumné a společenské centrum.
Vítkovické železárny
Rybí dům Chotěbuz
Zatím ještě pořád platí, že českou vánoční rybou je kapr, zhusta nechybí spolu s bramborovým salátem na štědrovečerních stolech. Připlul k nám z Asie už ve středověku, a svůj pobyt u nás začínal jako ryba vzácná, okrasná.
Dnes jich v rybnících žije nepočítaně. Toho prvního smaženého připravila snad nejznámější česká kuchařinka i spisovatelka Magdaléna Dobromila Rettigová.
S kamerou jsme se zatoulali až do Chotěbuzi nedaleko Karviné. Důvod naší návštěvy byl Rybí dům, který do provozu dala rodina Szotkowských – jejich akvarijní centrum stojí rozhodně za návštěvu.
Neustále ho rozšiřují a doplňují o nové kousky. Třeba o kostlina skvrnitého, kterému se říká aligátoři ryba – tlamu má totiž plnou zoubků, které jako by vypadly „z pusy“ aligátorovi. A naši průvodci nám prozradí i recept na slavnostní vánoční tabuli.