Reportáže v regionech
Četnické humoresky
Prostory brněnského Letohrádku Mitrovských v současnosti nápadně připomínají seriál Četnické humoresky. Stejně jako on vás aktuální výstava zavede do doby, kdy jsme si po rozpadu Rakousko–Uherska založili vlastní sbor ochránců pořadku. Četníci měli dbát především o dodržování zákona na venkově, ale bylo by chybou domnívat se, že řešili jen ukradené slepice nebo bitky. Při procházce výstavou si můžeme udělat představu o tom, jak vypadala tehdejší četnická služebna, ale nahlédneme také do starého obchodu, lékařské ambulance a na závěr dokonce i do kadeřnictví. A nebudeme jen nečinně přihlížet. Zapojíme se do vyšetřování vraždy. Seznámíme se s podezřelými i všemi okolnostmi případu a pokusíme se odhalit pachatele.
Četnické humoresky
Igráčci
V Technickém muzeu v Brně si tentokrát pěkně pohrajeme. Čekají nás tam totiž Igráčci. Postavičky, které spatřily světlo světa na začátku druhé poloviny sedmdesátých let, patřily dlouho k oblíbeným společníkům dětí. Postupně se figurek na trhu objevilo padesát. První byl zedník a každý rok přibývali další pracanti. Inspiraci si autoři figurek přivezli z Německa od jednoho modeláře. Zatímco německé figurky se přízni těšily i na přelomu století, o ty naše přestal být zájem a z obchodů pomalu mizely. V regálech se Igráčci znovu objevili až v době, kdy mohli slavit pětatřicáté výročí svého narození. Na výstavě zjistíme, že se mezi těmi novými objevila celá řada unikátů, kterých bychom se dřív sotva dočkali. Jedním z nich je vojevůdce Jan Žižka, dalším pak třeba Červená Karkulka.
Igráčci
Muzeum motocyklů v Lesné
Vůně benzínu a burácení motorů nás, obrazně řečeno, čeká v 1. českém muzeu motocyklů v Lesné nedaleko Vranova nad Dyjí. Vybudoval ho Pavel Holcmann, který si motorky oblíbil už jako kluk. V jeho sbírce převažují stroje značky JAWA. Prozradíme vám, jak slavná továrna vznikla a jak přišla ke svému názvu. I to, že vedle motocyklů vyráběla také auta. Ukážeme vám dva veterány, kteří se narodili právě v továrně JAWA. Nezapomeneme ale ani na další značky motocyků. Pan Holcmann má ve svém muzeu Čézety, Pragovky a také zástupce zahraničních výrobců. Většina exponátů je pojízdných, což znamená, že všechny potřebují před novou sezónou pravidelnou údržbu. Dobijí se akumulátory, vyčistí karburátory, kontakty, zapalování, dofouknou pneumatiky, dolije benzín a hurá na výlet.
Muzeum motocyklů v Lesné
Hruboskalsko
Ještě jednou se vypravíme na Hruboskalsko. Tentokrát bude naším cílem arboretum Bukovina. V místech, kde kdysi stávala stejnojmenná vesnice, ho nechali vybudovat majitelé zámku Hrubá Skála, šlechtický rod Aehrenthalů. Můžeme v něm obdivovat celou řadu exotických rostlin, například sekvojovce obrovské, které sice zatím dorostly jen do výšky šesti metrů, ale v budoucnosti by mohly ještě výrazně poporůst, ve své domovině totiž dosahují až stometrové výšky. Zatím je nejvyšším stromem arboreta jedle obrovská, která měří padesát metrů. Zvláštností je i buk Rohanův, který byl vyšlechtěný pro zámeckého pána na Sychrově. Porozhlédneme se pak po také po okolí. Zavítáme například k usedlosti, která dostala jméno podle sochaře Vojtěcha Kopiceho, který byl jedním z jejích majitelů. A potěšit se můžeme i sochařským dílem. Autor totiž tvořil v nedalekých pískovcových skalách, které ozdobil řadou plastik.
Hruboskalsko
Dolní Kounice
Dolní Kounice, které navštívíme na jihu Moravy, jsou prý co do koncentrace památek ve svém katastru druhé v pořadí hned za Českým Krumlovem. Mohou se pochlubit zámkem, několika kostely, synagogou a dokonce i klášterem. Ten prý nechal vybudovat ve 12. století Vilém z Kulína. Tento úkol dostal jako trest od papeže za to, že plenil kláštery. Dle zadání mělo v klášteře pobývat 100 jeptišek, ale ve skutečnosti jich tu žila tak desetina. Klášter zvaný Rosa coeli neboli Růže nebeská sloužil v průběhu staletí i jiným účelům, dnes v něm můžete zažít třeba koncerty. Zajímavá je i synagoga, která bývala svého času jednou z nejvýznamnějších na Moravě, jenže po 2. světové válce se vrátila z koncentračního tábora jediná židovská obyvatelka a ta v Dolních Kounicích dnes nežije. A zmíníme také dolnokounická vína, která chutnala i československým prezidentům.
