Reportáže v regionech
Mechanické hračky
První mechanické hračky se objevily už ve staré Číně. Jednoduché kousky, vyrobené z papíru, dřeva nebo cínu bývaly oblíbeným zbožím i později na středověkých jarmarcích. Jejich pravý boom ovšem nastal až s průmyslovou revolucí, kdy se do dětských pokojíčků stěhovaly i celé fungující továrny. Těmhle starým pokladům zcela propadli manželé Pecháčkovi. Část z nich vystavují v brněnském letohrádku Mitrovských. Budeme obdivovat parní stroje, ale taky třeba vodní mlýn nebo pily. Většina z nich by se bez obav mohla předvést v plné parádě. Hlava rodiny, pan Jiří, se totiž snaží, aby všechny i po letech od vzniku fungovaly. Prozradí nám, co taková práce všechno obnáší. K vidění na výstavě je dokonce i starý kolotoč, houpačky nebo vlaková dráha.
Mechanické hračky
Lednice
Lednický zámek patří k nejnavštěvovanějším památkám jihu Moravy. Bývala letní rezidence Lichtenštejnů bylo vybudováno ve velkolepém stylu. A nejen stavitelé tu předvedli svůj um. Panstvo bylo velmi pokrokové, takže si dopřávalo všechny dostupné vymoženosti. Hned na počátku 20. století tu svítili elektřinou. A dodnes tu lze obdivovat unikátní systém centrálního vytápění. Společně ho důkladně prozkoumáme a bude nás zajímat, jak náročné bylo zabezpečit panstvu teplo. A nemineme ani výtahy, které taky patřily v době, kdy je v Lednici začali používat, k novinkám. Pokud byste si všechny tyhle zázraky prohlédnout na vlastní oči, potěší vás zpráva, že jsou k vidění na speciálním okruhu.
Lednice
Eso v rukávu
Víte, kde se na starém kontinentě začaly mastit karty? Podle všeho v Itálii a ve Španělsku. A odtud se rozšířily dál. Do historie téhle zábavy se vypravíme v Hodoníně, kde o ní připravili výstavu. Dozvíme se například, jak se liší karty, které v Evropě užívají. A taky to, že proti nim bojoval už Arnošt z Pardubic, který svým nařízením zakázal lidem poskytovat ubytování všem milovníkům karet a hry v kostky. A proti tomuhle hazardu brojili taky další. Panovníci i úředníci. Ti císařští na konci 18. století například kolkovali dokonce planetky na poutích, pokud na nich byla hodnota a barva. Přesto měly karty vždycky dost příznivců. A patřily mezi ně i známé osobnosti. Mezi exponáty najdeme například vykládací, s jejichž pomocí do budoucnosti ráda nahlížela Ema Destinnová.
Eso v rukávu
Kroje
Lidové kroje jsme zvyklí vídat spíš jen výjimečně, při hodně slavnostních příležitostech. Ale v Kobylí na jihovýchodě Moravy bychom na ně narazili častěji. Ženy je tam dodnes nosí docela běžně. A potkat tam můžeme i dámu, která je šije. Nahlédneme do jejího království a tradiční oděv důkladně prozkoumáme. Nejkrásnější ozdobou na dívčím je malovaná mašle k takzvanému kotůči. Ten využívají i ve všech okolních vesnicích, ale jenom v Kobylí má tuhle barevnou ozdobu. Dovedete si představit, jak dlouho trvá oblékání a což teprve výroba takové parády? Kolik metrů látky a krajek padne třeba jen na několik vrstev sukní. Všechny tyhle zajímavosti se samozřejmě dozvíme, a ještě si dopřejeme malý výlet do historie, který nám umožní expozice v místním muzeu.
Kroje
Kraslice
Marie Pachtová z Dědic u Vyškova se už přes sedm desetiletí věnuje zdobení kraslic slámou. Naučila se to už ve škole, protože moc materiálu tehdy k dispozici nebylo, a tak s paní učitelkou krášlily suchými stébly. Ta se v kraji používala na spoustu věcí, dokonce i k dekorování nábytku. Paní Marie nám prozradí, jaké vzory na vajíčkách vytváří a poradí, že je potřeba, aby skořápka byla tmavá nebo hodně kontrastní, aby na ní výsledek její práce vynikl. Tradiční barvou je červená – symbolizující život, zelená, která připomíná trávu, nebo černá. Oblíbená prý bývala i takzvaná březulka. Zjistíme, co si pod tímto pojmem máme představit. A prohlédneme si i kraslice batikované, které Marie Pachtová pravidelně chystá pro koledníky.
