Reportáže v regionech
Zoo park Vyškov
Ve Vyškově zavítáme do jedné z lidových hvězdáren. V minulém století u nás těchto zařízení s cílem přiblížit astronomii široké veřejnosti vyrostlo na šest desítek. Zjistíme, čemu se v té vyškovské věnují ze všeho nejvíc. A pak se vypravíme do nedalekého Zoo Parku, který vznikl už v roce 1965. A v průběhu let se pořádně rozrostl. Najdeme v něm spoustu zvířat, která dřív běžně žila v hospodářství našich babiček, ale dnes jsou pro děti stejně exotická jako ta z dalekých končin. Chovají tu taky kupříkladu největší osly na světě. Tohle plemeno mimochodem používal Napoleon k tažení kanónů. A taky nejmenší krávy na planetě. Můžeme si dopřát i malý výlet do Austrálie. V novém pavilónu, kde žijí klokani společně s papoušky.
Zoo park Vyškov
Luleč
Luleč je malá obec s necelou tisícovkou obyvatel na úpatí Drahanské vrchoviny pár kilometrů od Vyškova. Ačkoliv první písemná zmínka o ní pochází z roku 1349, historie zdejšího osídlení sahá mnohem hlouběji do minulosti. Archeologické nálezy datované do doby před osmi tisíci lety z ní dělají jednu z nejstarších osad u nás. My se zaměříme na naučnou stezku, která vesničkou prochází, má 22 zastavení a připomíná historii i slavné rodáky. Přibližuje taky okolní přírodu. Dozvíme se kupříkladu, jak to bylo s názvem obce a proč místní místo ta Luleč dodnes říkají ten Luleč. Zajímat nás budou i tradice a zvyky, které tu dodržují. V době naší návštěvy se kupříkladu konaly Martinské hody, při nichž nechybějí obchůzky stavení, žádání o právo hody pořádat ani tradiční zábava.
Luleč
Šaty pro panenky
Zdeňka Mudráková miluje historickou módu. V její sbírce najdete na stovku garderob z různých období. Ale neplní jimi velké šatníky. Všechny modely obléká panenkám. A nejen to, sama je šije. Když se pro tenhle obor nadchla, musela se nejprve ponořit do knížek mapujících historii módy, zkoumat obrazy a hlavně pochopit dávný způsob vrstvení oděvů. To, co totiž na panenkách většinou neuvidíte, jsou spodničky, punčochy a další části, které dělají šaty dokonalým zmenšeným modelem. Ve své tvorbě se paní Zdeňka inspiruje exponáty zahraničních i domácích muzeí. Inspiruje se i reálnými historickými osobnostmi. Tou nejoblíbenější je Marie Antoinetta, která ve své době diktovala trendy celému starému kontinentu.
Šaty pro panenky
Mečíř
Ne každý má to štěstí, že se jeho koníček stane současně povoláním. Patrick Bárta z brněnského předměstí Bosonohy k těm šťastlivcům patří. K výrobě mečů se prý dostal někdy v osmdesátých letech. Bylo mu patnáct a začal šermovat. A protože v té době nebylo možné meč koupit, rozhodl se, že si poradí sám. Zajímala ho kovařina, a tak snadněji postupně pronikal do tajů mečířského řemesla. Později si postavil dílnu, do níž rekonstruoval staré stroje a vyrobil vlastní nářadí. Zpočátku se specializoval na meče asijské, japonské, čínské a další exotické kousky. Ale postupně u něj převládl zájem o naší historii, a tudíž i o naše zbraně. Dnes se soustředí především na repliky pokladů z dob od narození Krista až do 9. století.
Mečíř
Modrotisk
Látky nezaměnitelně tmavě modré barvy s bílými vzory, známé jako modrotisk, se u nás začaly vyrábět už od konce 18. století. Postupně si získaly oblibu nejširších vrstev obyvatel především na moravsko-slovenském pomezí a staly se součástí tamních lidových krojů. Ačkoliv jako řemeslo modrotisk během 20. století téměř vymizel, dnes znovu přichází do módy. Historie strážnické dílny rodiny Jochů se začala psát na počátku 20. století. A tradiční tiskařskou a barvířskou technikou se v ní látky v nezměněné podobě zdobí pořád. Dnes tu vládne zástupce třetí generace – František Joch. Společně do jedné ze dvou posledních dílen, které se téhle výrobě u nás věnují, nahlédneme a bude nás zajímat, jak modrá paráda vzniká a co všechno se z ní dneska šije.
