Reportáže v regionech
Konventní kostel Žďár nad Sázavou
Žďárský konventní kostel postavil český architekt Jan Santini Aichl, který na pozvání opata Vejmluvy přebudoval klášter na perlu barokní gotiky v Česku. Sochařskou výzdobu vytvořil Řehoř z Thény, dorazivší do kláštera za svou ženou Klárou po smrti Santiniho. Kostel zdobí i vyřezávané dubové chórové lavice ze 17. století.
Konventní kostel Žďár nad Sázavou
Tatra 75
Telč – malé město s krásným náměstím. S objektivem jsme navštívili dům č. 65. Ten od roku 1982 patří Janu Wimmerovi a jeho rodině. V domě tak noví majitelé mohli narazit na spoustu zajímavých historických věcí, jenže Wimmerovi přece jen našli své zalíbení v něčem jiném. Nadchli se pro veterány na čtyřech kolech. Koupili starou Tatru 75, krásného kabrioleta, a mysleli si, že něco poopraví a bude to. Byla z toho práce na pět let, veterán se jim ani do domu nevejde. Svůj zaměr ale otec a syn Wimmerovi rozšířili i na kola a velocipédy.
Tatra 75
Velbloudi na Vysočině
Pak se přesuneme do Daňkovic na Českomoravské vysočině za panem Steigerem. Důvod, proč jsme ho navštívili, je prostý: 120 cm, 60 kg a jméno Šušínek. Původem strojař se totiž dnes zajímá hlavně o chov zvířat a na své farmě se mu prohánějí na naše zeměpisné souřadnice trochu netradiční zvířata: velbloudi. Pro radost, hlavně pro radost je mám, říká nadšený chovatel těchto neustále žvýkajících miláčků Tondy, Britney a nebo Otmy.
Velbloudi na Vysočině
Vodní mlýn
Profese se dědí z otce na syna, tam, kde otec končí, syn už začíná. Zpíval kdysi Jaroslav Wykrent ve své písničce. Toulavá kamera však místo zpěvného tónu volí radši obrázky, a tak vás v naší reportáži pozveme do Budčic na řece Sázavě. Stojí tady vodní mlýn, a to už od roku 1893. V osmapadesátém byl sice znárodněn, ale pan Jaroslav Řezník se k rodinné tradici vrátil. Nemlynaří, zřídil tady ale mlynářské muzeum. Zajímavě vypráví o zaniklém řemeslu i o vodníkovi. Práce s obnovou mlýnice měl sice dost, ale jak sami uvidíte, dřina se vyplatila.
Budčický mlýn
Draxmoor
Pak vám nadělíme lekci hororu, a to proto, že náplní dalšího toulání se bude odehrávat v Draxmooru, strašidelném zámku v Dolní Rožínce. V budově sýpky, která svými kořeny sahá až ke 14. věku, je nutno mít pro strach uděláno. Vřískot ježibab, pohyby kostlivců a roztodivné zvuky a pazvuky nás provázely na každém kroku. Jediné, co zatím chybí, je dvouhlavý pes – podle legendy tady žije, ale dosud nebyl polapen do loveckých tenat majitelů strašidelného zámku.
