Reportáže v regionech
Bazilika Třebíč
Podíváme se taky do Třebíče, kde navštívíme opatský chrám, původně zasvěcený Panně Marii, který byl budován od první poloviny 13. století jako součást benediktinského kláštera, založeného v roce 1101. Podle znalců lze třebíčskou baziliku řadit ke skvostům středověkého stavitelství.
Je postavena v románském slohu s gotickými prvky. Na pracích se podle všeho podílela i stavební huť z Francie – nejspíš proto připomíná nejvzácnější prostřední okno v apsidě remešskou katedrálu. Značně sice utrpěla při obléhání Třebíče uherskými vojsky Matyáše Korvína v roce 1468 a víc než dvě století pak byla používána ke světským účelům. Přesto po obnově, provedené stavitelem Františkem Maxmiliánem Kaňkou v letech 1725-1731, byla znovu využívána k sakrálním účelům a zasvěcena svatému Prokopu.
Navíc je zajímavé i to, že unikátní ochoz téhle baziliky je nezvykle úzký a nízký. Nadto se právě tady snoubí hned tři architektonické slohy: románský, gotický a barokní. Sakrální stavbou se projdeme s místními: průvodkyní Lenkou Šiplovou a farářem Františkem Puchnarem. Mluvit budou hlavně o historii baziliky, kterou znají nejen Třebíčští.
Bazilika Třebíč
Želiv
Na soutoku řeky Želivky s Trnávkou stojí starobylý želivský klášter. Založen byl v roce 1139 pražským biskupem Ottou, českým knížetem Soběslavem a jeho manželkou Adlétou pro benediktiny, kteří přišli ze sázavského kláštera.
Po deseti letech však Želiv opustili. Pražský biskup Daniel povolal řeholní kanovníky ze Steinfeldu v Porýní. Komunita premonstrátů přišla brzy na jaře roku 1149. Původně byl klášter postaven ve slohu románském a po požáru byl obnoven ve slohu gotickém. V době husitských válek byl klášter dvakrát husity dobyt a vypleněn. Mnozí řeholníci zahynuli a jen některým se podařilo najít záchranu v Jihlavě.
Sotva pominulo nebezpečí, snažili se řeholní život v Želivě obnovit. Kostel byl znovu posvěcen v roce 1462. Konec těmto snahám učinil český král Jiří z Poděbrad, který v roce 1467 daroval klášter lipnickému pánu Burianu Trčkovi z Lípy. Premonstráti byli vyhnáni a útočiště nalezli v Jihlavě. Komunita však mimo klášter však po sto letech vymřela. Řeholní život v Želivě byl obnoven v roce 1622.
První polovina 18. stol. byla dobou velkého rozkvětu kláštera za opata Jeronýma Hlíny a Daniela Schindlera. Po velikém požáru v roce 1712 byl klášter obnoven ve slohu barokní gotiky Janem Blažejem Santinim. V době josefinských reforem se klášter zachránil před zrušením. Na počátku dvacátého století klášter znovu vyhořel, naštěstí však ne kostel a konvent. Budova opatství byla obnovena v pseudobarokním slohu a vyzdobena ve slohu secesním. V roce 1950 byl klášter komunisty zrušen.
Pro nás je ale taky důležité to, že k tomuto místu neodmyslitelně patří i právo vařit pivo. Ve světě existuje pouze šest pivovarů v majetku mužského církevního řádu trapistů majících právo vařit tzv. trapistické pivo – silné, chuťově výrazné, svrchně kvašené pivo typu „Ale“ a všechny jsou vařeny trapistickými mnichy v Belgii a Nizozemsku. Toto pivo vždy dozrává v lahvi a většinou obsahuje větší množství zbytkového cukru.
Podává se s důstojností při pokojové teplotě a v tradičním širokém poháru V dalších zemích mohou vařit takovéto pivo i jiné církevní řády, a toto pivo se již pak nazývá „Klášterní pivo“ – „Kloster Bier“. Právo vařit tento typ piva mají pouze ty pivovary, které jsou v majetku církevních řádů anebo pokud má církevní řád v pivovaru majetkový podíl. A protože se na provozu Klášterního pivovaru Želiv podílí i Kanonie premonstrátů v Želivu, má tamní pivovar plné právo vařit pivo podle starých osvědčených receptur. Dodejme jen, že lety, vlastně staletími ozkoušených.
Želiv
Panenky
Přesuneme se do Zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou. V hostinském pokoji, který sloužil i jako dámský rokokový salonek je k vidění řemeslná dokonalost tvůrců hraček.
Od miniaturních domečků, přes modely lodí až třeba ke kočárkům – to vše včetně starožitných krásných panenek. Výstava s názvem Hračky našich dědečků a babiček potěší jistě každého – a nemusí to být jen sběratel starožitností.
Většina hraček, které tady mají, má ve svém rodném listu datum narození přelom 19. a 20. století. S námi se výstavou projde její kurátorka Jana Petrová, která nás zasvětí i do historie téhle nevinné krásy. Důležité upozornění pro pány kluky – i oni si přijdou na své.
Panenky
Gravírované kraslice
Vejce symbolizovalo vždycky zárodek nového života. Odvěké diskuze o tom, jestli dřív bylo vejce nebo slepice, zná každý školák. Kraslice se dokonce podařilo najít už v pohanských hrobech. Byly barevné, často červené. Dnes vytvářejí slavnostní kolorit tradičních Velikonoc.
Jejich výzdoba se často liší kraj od kraje, město od města, víska od vísky. S kamerou jsme se právě v tomhle období proto vypravili do Jaroměřic u Jevíčka, kde nám svůj způsob mistrného zdobení velikonočního symbolu předvedla vyučená prodavačka Šárka Vávrová, která však každou svou volnou chvilku věnuje kraslicím. A na jejich okrášlení používá tzv. gravírovaní. Nádherné kraslice u ní najdete všude, kam snad jen oko dohlédne.
Od čistého vejce až po zajímavý výtvor – cesta, kterou nám popíše právě naše průvodkyně, a ukáže nám, jak své kraslice vyrábí. Částečně je v tom um, dílem zapracuje vlastní fantazie. A všechno se musí hodně, hodně opatrně. Specialitou jaroměřické paní Vávrové je křížkové vyškrabávání, které pak v celkovém dojmu vypadá jako krajka. A důležitým pomocníkem jí je pilník – speciálně upravený.
Gravírované kraslice
Krojované panenky
Podíváme se taky do Veselí na Moravě na valašky i krajačky. Označují se tak panenky nejen valašské, ale i jiné – hlavně podle krojů.
Zdobí je téměř dokonalé zdobné haleny, čepce či suknice, které jako by z oka vypadly těm, které se nosí ve skutečnosti – jen velikostí se liší. Jde o jejich zdařilé menší napodobeniny. Hlavní postavou tohoto příběhu bude paní Marie Žilová, která do svého životního koníčka zasvětila i dceru.
Dnes už dělají repliky lidových krojů – vlastně několikanásobné zmenšeniny, na které materiál shánějí podle fotografií, knih z 20. let minulého století a dnes už i na internetu.