Reportáže v regionech
Zahrada Harta
Nedaleko Vysokého Mýta vyrostla unikání zahrada. U jejího vzniku stál Luděk Hojný. Nápad vytvořit na původním pozemku svých předků zahradu s kaskádovými rybníčky se v jeho hlavě zrodil už před mnoha lety. Pamatoval si, jak se tu často v podmáčené půdě trápily traktory, a řekl si, že by mohl vody v krajině využít. A tak začala vznikat první jezírka. Pak vysadil spoustu keřů, stromů a dalších rostlin. Mezi nimi se samovolně uchytily orobince nebo poměrně vzácná bahenní šípatka. A nakonec vybudoval výběhy, v nichž se zabydlela celá řada zvířat. Luděk sám má hodně rád želvy, takže ty tu samozřejmě mají početné zastoupení. Ale těšit se můžete i na druhy živočichů, které nejsou příliš často k vidění ani v zoologických zahradách.
Zahrada Harta
Keltský archeopark
V Nasavrkách vás pozveme na výpravu do časů Keltů. Roste tu totiž unikátní skanzen. Při příchodu k areálu nás přivítá mohutné opevnění, příkop a valy. Ale taky třeba keltská dívenka ženoucí stádečko ovcí do bezpečí oppida. Vše, co kolem sebe uvidíte, je dílem party nadšenců a milovníků historie. Spolupracují s archeology i s různými odborníky na lidovou architekturu a rovněž s etnografy. Inspirací pro ně je nedaleká lokalita, kterou kdysi dávno Keltové postavili. Díky archeologickému výzkumu tohoto místa známe rozmístění jednotlivých staveb a taky jejich půdorysy a tvůrci skanzenu podle nich budují dvorce i další stavby. Během několika let by jich tu mělo být k vidění na tři desítky. Pokud byste chtěli do časů dávno minulých nahlédnout osobně, můžete se do Nasavrk vydat i na některou ze zdejších akcí.
Keltský archeopark
Dřevíkov
Rozlehlá obec Vysočina má několik částí. My jsme si k návštěvě tentokrát vybrali Dřevíkov, založený v polovině 16. století. Začneme na návsi, kde by dnes zřejmě stála řada roubenek, nebýt několika ničivých požárů. Za pozornost ovšem stojí i ulička, která je spojena s příchodem židovské komunity do Dřevíkova. První rodiny se tu podle historických pramenů usadily na úplném počátku 18. století. Starousedlíci je přijali, jejich soužití se podle všeho obešlo bez vážnějších sporů. Ještě v první polovině téhož věku vznikl pár set metrů za obcí taky lesní židovský hřbitov, který si můžeme projít. Dozvíme se, jak se tu pohřbívalo a proč se někomu může zdát, že tu jsou vlastně hřbitovy dva. A přidáme i pár dalších zajímavostí o obci.
Dřevíkov
Pohádková zahrada
V Pardubicích vás nepozveme za perníkem, ale do pohádkové zahrady. Vybudovali ji v odlehlé části města manželé Vojířovi. A co je k tomu vedlo? Velká láska ke zvířatům. Nejprve je chovali na zahradě a do svého zoo koutku nechali nahlížet i návštěvníky. Stejně jako do terárií v bytě. A pak se rozhodli vybudovat větší areál stranou svého domova. Dnes v něm má na víc než hektarové ploše domov na pět desítek zástupců patnácti druhů. Maskotem zahrady je koza Anežka. Odmala vyrůstala s lidmi a společnost jí dělali psi. Je prý rozmazlená a každou chvíli si vynucuje různé výhody. Těšit se můžete i na ovce, berany, ale taky na želvy, poníka nebo dokonce agamu. Všechna zvířata jsou na lidi zvyklá, takže se jich rozhodně nemusíte bát.
Pohádková zahrada
Výroba svíček
Jana Prokopcová z Litice nad Orlicí už tři desetiletí vyrábí doma svíčky. A časem s ní její koníček začal sdílet i přítel Mirek. Nahlédneme do jejich království a budeme pozorovat, jak se štíhlé krásky rodí. Používají na ně včelí, palmový i kokosový vosk nebo kvalitní parafin. A svým výtvorům navíc dodávají různé vůně. Třeba po růžích, levanduli, vanilce či kávě. Prozradí nám, jaké byly jejich začátky, kolik forem dneska používají a jak je získávají. A tajit nebudou ani pracovní postup. Zajímat nás bude například teplota, na kterou se musí rozehřát vosk, aby se dílo podařilo. A taky to, jak vznikají svíčky s barevnými kresbami. Budeme mít šanci obdivovat některé hotové kousky, mezi nimiž najdeme dokonce celou šachovnici s voskovými figurami. A nabídneme vám tip, kde si voňavé svíčky z Janiny a Mirkovy dílny můžete prohlédnout na vlastní oči.
