Reportáže v regionech
Pekelské údolí u Nového Města nad Metují
Řeka Metuje pramení v západní části Adršpašsko-teplických skal. Po sedmdesáti sedmi kilometrech se v Jaroměři vlévá do Labe. Nejkrásnější částí jejího toku je zhruba desetikilometrové údolí mezi Náchodem a Novým Městem nad Metují. Díky jeho divoké scenérii se mu říká Pekelské. Už od 19. století je oblíbeným výletním místem, od roku 1997 pak také chráněnou přírodní rezervací. Svůj půvab má i období, kdy zima pozvolna předává vládu jaru, o čemž se přesvědčíme. Zastavíme se mimo jiné v osadě Peklo a prohlédneme si stavbu, u jejíhož zrodu stál básník dřeva Dušan Jurkovič.
Pekelské údolí u Nového Města nad Metují
Jiráskova cesta do Hronova
Alois Jirásek je neodmyslitelně spjat s Hronovem, kde se narodil. Své stopy ale zanechal i v Broumově, ve kterém prožil pět školních let. Ve svých pamětech popisuje mnohé zážitky i to, jak moc ho kraj ovlivnil pro další život. Rád se například toulal tamní přírodou. I proto nese jeho jméno hřebenová trasa, která byla v Orlických horách vyznačena už před sto lety. Po jedné z jejích částí, přes Broumovské stěny, se coby student vydával domů za rodiči a poté zase zpátky. Zastavíme se v místech, kde jednou cestou za nejbližšími zabloudil a zavedeme vás i k hájovně, kam později se svými broumovskými přáteli rád chodíval.
Jiráskova cesta do Hronova
Originální mýdla
K neodmyslitelným součástem našeho každodenního života patří mýdlo. Zpočátku bývalo výrazem luxusu, později se stalo věcí dostupnou všem. Až do konce 17. století si ho běžně vyráběly hospodyňky samy. Pak se začalo dělat profesionálně a postupně i ve velkém. Po roce 1989 vznikaly malé rodinné firmy na tuhle práci zaměřené. Jednu si založili i manželé Martina a Radek Venclákovi z Náchoda. Před pár lety vybudovali voňavou dílnu, ve které vyrábějí originální mýdla. Jejich produkty se pyšní certifikátem Regionální produkt Kladské pomezí. Nám prozradili, co všechno výroba obnáší i to, kde hledají inspiraci.
Originální mýdla
Papírové ozdoby Vladimíry Žďánské
Zdánlivě obyčejný papír slouží odnepaměti i k nejrůznější tvorbě. V osmnáctém století, kdy se po zákazech Josefa II. betlémy začaly přesouvat z kostelů do domácností, z něj naši předci dělali jesličky i figurky kolem nich. Za druhé světové války, ale nejen tehdy, byl oblíbeným materiálem pro výrobu hraček. Byl po ruce a dostupný všem. Dokáže dokonce nahradit proutky při pletení košíků, misek i dekorací. Vladimíra Žďánská z Kozodírek na Jičínsku z něj umí vykouzlit neuvěřitelné množství praktických předmětů i ozdob. Vysvětlí nám, co všechno takové pletení obnáší i to, co je na něm nejtěžší a předvede některé své výrobky.
Papírové ozdoby Vladimíry Žďánské
Hořice
S Hořicemi mají mnozí z nás spojené především oblíbené trubičky, které se tu vyrábějí už přes dvě stě let. U zrodu slavné tradice údajně stáli vojáci z Napoleonovy armády. Přišli sem v roce 1812 a z vděčnosti za péči jeden z nich, kuchař, místním prozradil recept na císařovu oblíbenou pochoutku. Na své si tu ale přijdou i milovníci historie. Hořice se nacházejí na jižním úbočí hořického chlumu, který je tvořen ložisky kvalitního pískovce. S ním je spjata slavná sochařská tradice. Zdejší obyvatelé jsou pyšní také na chrám Narození Panny Marie, který je vyhlášený výbornou akustikou. Společně vyšlápneme i na rozhlednu, ze které se pokocháme krásnou okolní krajiny.
