Reportáže v regionech
Broumovský klášter
Český král Přemysl Otakar I. daroval celé Broumovsko v roce 1213 benediktýnům z pražského Břevnova. To je historicky dokladovatelný fakt stejně tak jako to, že břevnovští benediktýni pak založili klášter v Polici nad Metují a Broumově. A broumovská barokní stavba byla naším dalším cílem. Původně byl totiž klášter vystavěn v duchu gotickém, punc baroka získal až v 18. století a stalo se z něj centrum kulturního života. Jedinečná figurální ornamentální výzdoba a unikátní knihovna s originály rukopisů nebo prvotisky – to všechno si můžete prohlídnout osobně nebo s naší kamerou.
Broumovský klášter
Jiráskův domek
V Hronově, rodišti Aloise Jiráska, kterého si tolik oblíbil československý ministr Nejedlý, žily prý na dvě desítky Jirásků. Aby se rozlišili navzájem, dávali si přezdívky podle určitých charakteristik. Naši Jiráskovi, jejichž stavení stálo pod kostelem, byli ti podkostelní. Baráček se dochoval téměř v původní podobě – zakladatel stavitel byl Jiráskův praděd Jakub, který dům postavil už v roce 1790. Alois Jirásek své rodné místo miloval a rád se sem vracel.
Jiráskův domek
Exotárium
A zavítali jsme i do náchodského exotária. Už jenom proto, že tam chovají nejmenší opičky na světě, byste měli vyrazit s námi. Exotická zvířena vegetuje v náchodském Domě dětí a mládeže a vzorně tu o ni pečují dva nadšenci, laičtí zoologové-chovatelé. Budou našimi průvodci a byli to oni, kteří vysvětlili dětem, že had není slizký, a ukázali jim, co všechno umějí vakoveverky, nebo jak to vypadá, když vrubozubec a krunýřovka budují společný příbytek s kajmany.
Exotárium
Ranč Vápenka
Pan Votava si na svém pozemku v Jestřebích horách zřídil ranč. Důvod k tomu měl vlastně jediný: obliba v indiánech a indiánském způsobu života. Už jako malý si přál mít koně. Sen si splnil až jako sedmadvacetiletý. Dnes už má početné dvacetihlavé stádo – bizonů. Na své farmě tráví většinu volného času a není sám, kdo si tohle rančování zamiloval a na Vápenku se rád vrací.
Ranč Vápenka
Sběratelka krojů
Paní Eva Tatoušková z Nového Města nad Metují si oblíbila lidové kroje. Začala je sbírat, a když měla několik kousků doma, pozorně je prohlížela a pak se rozhodla, že je zkusí šít a opravovat. Je to složitá práce, protože kroj – to je vlastně bohatě vyšívaná šněrovačka a paní Tatoušková, chtějíc být co nejvěrnější originálu, si při vyšívání nového kroje zajistila střihy původní včetně popisů.
