Reportáže v regionech
Zámek Doudleby nad Orlicí
Zámecká bude naše první procházka. Zavítáme totiž na panství Zámku Doudleby, který patřil rodině Pánů z Bubna. Zámek dal v roce 1588 postavit Mikuláš Starší z Bubna.
Původně sloužil jako letní sídlo, později byl využíván jako lovecký zámek. Bez zajímavosti není, že rod Bubnů stavbu vlastní (s výjimkou let 1948-1993) nepřetržitě.
Nevelký, ale půvabný zámek je dílem italských renesančních umělců. Unikátní sgrafitová výzdoba, pokrývající všechna vnější i vnitřní průčelí, je vysoce ceněna odborníky i širokou veřejností.
Motiv lva má rod Bubnů z Litic ve svém znaku díky bratrovi zakladatele zámku Heřmanovi. Ten podle pověsti zmíněné i v českých bájích pomohl králi zvířat v kraji mouřenínů v nerovném boji se šelmami. A lev pak svého pána neopustil až do smrti.
Doudlebský zámek se může pochlubit i nástropními malbami nebo původními barokními kamny, u kterých si hraběnka Bathory ve stejnojmenném historickém velkofilmu ohřívá ruce. Pocházejí z konce 17. století a jsou dílem pražských kamnářů.
A tím jsme vyzradili další zámeckou pikanterii. Pobývala tady totiž hraběnka Bathoryová, tedy ta filmová.
Zámek Doudleby nad Orlicí
Ratibořický mandl
Náchodsko – textilní kraj. Tedy to platívalo hlavně kdysi, dnes tenhle průmysl ztrácí dech. Přesto vás pozveme právě do kraje, kde se pěstoval ve velkém len. Dokonce přímo na ratibořický dvůr spadající k náchodskému panství – v 19. století.
Tématem naší reportáže bude totiž plátenictví. Řeka Úpa dodávala „hnací sílu“ vodním kolům a tak není divu, že právě tady vznikl mandl. Manufakturní mandl, něco jako mandl ve velkém.
Ten ratibořickým je jediný, který dosud v Česku funguje. A pamatovala ho i Barunka Panklová.
Pan Vladimír Havlík nám povypráví o tom, jak se nad podkolí mlýna roztáčely převody, hřídele a různá ozubená kola určující chod mandlu, nebo o tom, jak se muselo připravit plátno na mandlování.
Nezbytnou součástí takovéhoto mandlování byla i březová metlička. A taky zásada: nic neuspěchat, plátno musí dobře „uzrát“.
Dvanáctitunové monstrum, nadto dlouhé 14 metrů – vlastně jakási dřevěná vana zatížená kameny – pak plátno pěkně „vyžehlila“. Aby taky ne!
Ratibořický mandl
Staré Hrady
Vypravíme se na Jičínsko, konkrétněji se můžete těšit na Staré Hrady. Původně tvrz, o níž je zmínka už v roce 1340, se postupně změnila v gotický hrad s podzámčím.
Největší rozmach zažily Staré Hrady v polovině 17. století. Tehdy patřily Albrechtu z Valdštejna a ten se činil. I proto se region označoval šťastná země.
Zámek měnil po Valdštejnovi pány i podobu. Proměna to byla bohužel k horšímu. V roce 1921 se stal majetkem státu, a bylo po štěstí. Začal chátrat a pustnout.
V roce 1960 bylo úředně rozhodnuto zámek srovnat se zemí. Díky učiteli Holmanovi a skupině dobrovolníků k demolici nedošlo.
Tu současnou slušivou podobu vtiskli Starým Hradům ovšem až noví majitelé – manželé Sukovi. Zchátralý objekt od obce koupili, zrekonstruovali a letos poprvé otevřeli pro veřejnost.
Lenka Hochová se nás ujme a ukáže nám, jak to tady všude vypadalo před sto lety, zavede nás i do obchůdků. Díky nadšení nových zámeckých pánů se Sukovým podařilo objekt oživit novými zajímavými exponáty: kromě hodinářského a kupeckého krámku třebas i barokní kuchyni.
Staré Hrady
Kolowratský zámek
Na přelomu 16. a 17. století nechal postavit v Rychnově nad Kněžnou majitel panství Kryštof Betengel z Neyenperku jako rodovou hrobku svatyni. Kostel Nejsvětější Trojice.
Názory na vznik stavby se ale různí. Prý to nebyl on, kdo nechal kostel vystavět, ale chudý rychnovský vařečkář Kryštof, který tak dal najevo svůj dík zázračnému zbohatnutí.
Na celkové kompozici stavby se podílel italský stavitel Jan Blažej Santini Aichel. Kostel stál dřív než zámek a pan stavitel se rozhodl, že proti původnímu průčelí kostela postaví průčelí novější. A mezi oběma průčelími jsou docela dobře schované dvě kaple, kopie loretánské a kaple Pražského Jezulátka.
Za zmínku a podívání určitě stojí k obrazová výzdoba: tematické obrazy, na kterých Panna Maria žehná Kolowratům i zámku samému. V roce 1714 tady za kostelem postavil Norbert Leopold piaristické gymnázium. A v roce 1798 si se stavbou bohužel pohrál i blesk.
Kolowratský zámek
Zámek Náchod
Na konci 19. století Náchod kulturně vzkvétá a daří se mu. Důležité a neopomenutelné je i to, že Biron do Náchoda dorazil v srpnu 1797 se svými čtyřmi dcerami a manželkou.
Jedna z dcer se po jeho smrti v roce 1800 stává dědičkou celého panství. Jde o Kateřinu Vilemínu, kněžnu Zaháňskou, kterou proslavila ve svých obrázcích z venkovského života Božena Němcová.
Slovo dostane autorka expozice, kterou jsme si přijeli do Náchoda prohlédnout, paní Marie Vakulová. Petr Biron byl velmi úspěšný podnikatel – peníze mu šly hlavně z těžby uhlí a doly, které mu patřily, pojmenovával podle členů své rodiny.
S paní Vakulovou si zámecké komnaty projdeme popořádku, abychom se podívali na vývoj bytové kultury od dob Bironových až časů posledního majitele panství Schamburga-Lippé. Obdivovat budeme hlavně biedermeier i romantismus.