Reportáže v regionech
Naučná stezka Bělá
Výchozím bodem našeho prvního nedělního putování bude náměstí v Solnici. Odsud se pak vypravíme po naučné stezce „Bělá“. Napočítáte na ní třináct zastavení a její výhodou je to, že je určená nejen pěším, ale i cyklistům, v zimě pak i běžkařům.
Na každém ze třinácti stanovišť jsou připraveny vzdělávací informační panely – dozvíte se z nich vše o geologickém podloží i o historii lesního hospodářství nebo o historii a současnosti lesního hospodářství. Cestu si ozkoušel i slovutný císař Josef II – pojal ji jako inspekční a my vám ukážeme, kde se koupal nebo místo, kde voda teče do kopce.
A k samotnému městu Solnice. Dodnes místní spekulují, jakže vznikl jeho název a jsou i pyšní na starobylou tvrz postavenou v roce 1558. Po přestavbě se z ní stala hospoda, kterou proslavil film Hostinec U kamenného stolu. Ze Solnice se vypravíme ale i přes kopec Holovka – proč? To se dozvíte i uvidíte.
Naučná stezka Bělá
Výstava zimních sportů
Brusle, lyže, sáňky a zimní radovánky – rýmovačka, která navíc vystihuje i to, o čem si budeme povídat v zatoulání do úpického muzea. Necháme vás totiž zavzpomínat si nebo spíš podívat se, jakže naši předkové začínali se zimními sporty.
Kromě mnoha druhů saní, lyží a bruslí na výstavě uvidíte i oblečení, ve kterém lyžovaly dámy třeba před stoletím, a přitom takové lyže jsou osvědčeným dopravním přibližovadlem už víc než deset tisíc let.
Zásadním zlomem ve vývoji českého lyžování se stal rok 1892 kdy do Krkonoš přivezl lyže hrabě Jan Harrach. Ale už v roce 1895 byl založen Český krkonošský spolek Ski. Je to nejstarší samostatný spolek u nás, dodnes fungující.
Jenže k zimním sportům a radovánkám nepatří jen lyžování, ale i sáňky. Saně nejprve sloužily jako dopravní prostředek ke stahování dřeva, v devatenáctém století se ale natolik rozšířily, že se ona činnost stala masovou zábavou. Lehčí saně se vynášely na zádech, a ty těžší, pro vícero lidí, vyvezlo koňské spřežení.
Výstava zimních sportů
Josef Vágner
Zoolog a spisovatel, ale hlavně dlouholetý ředitel královédvorské zoo Josef Vágner by loni oslavil své 80. narozeniny. Právě na jeho počest byla otevřena výstava přibližující odborné i laické veřejnosti jeho africké výpravy.
Během osmi do Československa přivezl na dvě tisícovky exotických zvířat – spousta zajímavostí z těchto cest je k vidění v předhradí zámku Staré Hrady na Jičínsku díky Nadaci Josefa a Zdeňky Vágnerových a sdružení Safari Archa 2007.
A proč tady, a ne přímo ve Dvoře Králové nad Labem? „Je to častá otázka a vždy na ni odpovídáme: není to ještě ta správná doba, až přijde, tak určitě se to musí vrátit do Dvora Králové. Tam je jeho místo v galerii Zdeňka Buriana, v jeho hlavní vile.“ Tak takhle odpovídá jednu z našich otázek Roman Komeda, předseda Sdružení Safari Archa 2007.
Expozice připomíná Josefa Vágnera hned ve dvou úhlech pohledu. Tím prvním jsou jeho výpravy do Afriky, druhý pak zdůrazňuje a vyzdvihuje jeho myslivecký život a bohaté záliby. Dominantou Safari části je ručně vyřezávaný nábytek z Kašmíru a nejrůznější štíty, oštěpy či bubínky z Afriky.
Josef Vágner
Křížový vrch
Zavítáme do malého skalního městečka Křížový vrch v Adršpachu. Najdeme ho ve výšce 667 metrů. Název dostalo podle toho, že na jeho malém vrcholku je vztyčen železný kříž.
Křížový vrch je jedna z nejmladších českých přírodních rezervací rozkládající se téměř na 13 hektarech. Někdy se mu taky říká Rozscochatec, ale úplně původní název byl Holsterberg.
Na jeho vrchol vede strmá cesta, občas budeme stoupat i po dřevěných žebříkách či do skály vytesaných schodech. Půjde o jakýsi minihorolezecký výstup, koneckonců nic nového, protože už v roce 1925 se o něj pokusili dva členové horolezeckého klubu ze saské Pirny.
Kříž umístěný na vrcholu musel být často obnovován, a to hlavně proto, že se na něm podepsalo počasí. Je doloženo že během 18. století ho místní kovář z Dolního Adršpachu Johann Jakel čtyřikrát opravoval, a sám k němu na vlastní náklad také pořídil lucernu která visela pravděpodobně v těchto místech a pokud mu dovolilo počasí, chodil ji každý pátek rozsvěcet.
Křížový vrch
Zkamenělý prales
Zavítáme pak do Nové Paky v Podkrkonoší – cíl naší cesty byl přírodovědný. Mají tu totiž zkamenělý prvohorní prales a klenotnici drahých kamenů. První souvislé zprávy o jejich zpracování pocházejí ze 14. století, z doby Karla IV.
Základ nové expozice „Klenotnice drahých kamenů“ tvoří školní a soukromé sbírky, které vznikly v polovině 19. století. Celá Klenotnice je členěna do tří tematicky odlišných okruhů.
Ve vstupním prostoru míjíme prodejnu drahých kamenů a šperků z nich vyrobených, dále geologickou mapu části podkrkonošské pánve, která nás uvádí do expozice geologického vývoje. Její levá část je věnována podkrkonošskému permokarbonu, království araukáritů, plavuní, přesliček, medulós a psarónií.
Přechodem přes lávku se dostáváme do blízkosti melafýrového masivu, který je zčásti tvořen melafýrovými mandlovci, matečnou horninou podkrkonošských drahých kamenů. V prvním patře vstupujeme do vlastní „Klenotnice drahých kamenů“, kde si můžeme tyhle poklady Podkrkonoší „osahat vlastníma očima“.
Expozice čítá i jedinečnou sbírku zkamenělého prvohorního pralesa. Proplétáte se tady mezi zkamenělými stromy až 2 metry vysokými nebo přesličkami.
Pomyslný trůn jedinečnosti patří pralesu torz zkamenělých stromů. Jeden z nich je dnes i ozdobou muzejní zahrady. Když totiž v roce 1952 tehdejší ředitel Novopackého muzea, Otakar Jón v ateliéru rodinného domu uměleckého rodu Suchardů nechal udělat první Klenotnici, netušil, jakým přírodním pokladem sbírku obohatí.