Reportáže v regionech
Vojenské historické muzeum
Jedno z největších a nejobsáhlejších muzeí u nás najdeme v Josefově. Miroslav Frost v něm představuje militarie z období od roku 1914 do současnosti. Ve své sbírce má přes dvacet tisíc historických kousků. Některé získal z rodinných pozůstalostí, jiné mu nosí i sami majitelé. Každý exponát je spojen s nějakou osobností či událostí, k mnohým se váží zajímavé příběhy. Prohlédneme si například tři stovky uniforem, části válečného vybavení, ale také ostnatý drát, který připomíná období studené války. Českoslovenká vlajka potřísněná krví je zase vzpomínkou na srpen 1968. Expozici doplňují také dokumenty a fotografie dokreslující dobovou atmosféru.
První vojensko-historické muzeum v Josefově
Křížové cesty v Martínkovicích
Martínkovice na Broumovsku vznikly už ve 13. století. Dlouho měli místní obyvatelé k dispozici jen dřevěný kostelík. Až v sedmnáctém století byl nahrazen kamenným. Jeho patronem je svatý Jiří, kterého připomíná výzdoba v kostele, ale také dřevěná plastika uložená dnes v Broumovském klášteře. Znázorňuje svatého Jiří při boji s drakem a dlouhá léta byla velmi důležitou součástí místních oslav svátku světce. Jak místní pouti probíhaly, o tom si budeme samozřejmě povídat. A prohlédneme si také dvě místní křížové cesty. Nedaleko jedné z nich najdeme kapli svaté Anny, ke které se váže pověst o slepém mládenci. Na závěr vám nabídneme i výlet do okolí.
Křížové cesty
Figurky ze šustí
Kukuřičné šustí využívali naši předci nejprve jako podestýlku pod dobytek. Později z něj začali vyrábět různé potřeby pro domácnost, například košíky. A nakonec se zalíbilo i výtvarníkům. Například Janě Jarkovské, která z něj vyrábí různé figurky. Jenže samotné postavičky už jí nestačily, tak je začala umisťovat do zajímavého prostředí. Celý soubor nazvaný Rok na vsi teď právě vystavuje ve vlastivědném muzeu v Železnici. Těšit se můžeme nejen na postavičky lidí, ale také na zvířátka a drůbež. Rok na vsi zachytil rovněž významné svátky, takže nechybějí ani Velikonoce, konkrétně třeba malování vajec, pletení pomlázky nebo koledníci. A abychom se taky trochu přiučili, paní Jarkovská nám předvede, jak výroba ze šustí vypadá.
Figurky ze šustí
Sběratel parních strojů
Jan Tomek z Hradce Králové si zamiloval parní stroje. Natolik, že je začal shromažďovat. Velké obry i menší modely. Dneska z nich má malé muzeum s víc než stovkou exponátů. Jeden vítá příchozí hned před domem a přehlédnout se rozhodně nedá, váží přes deset tun a jeho setrvačníky měří v průměru takřka tři metry. Své sběratelské kousky získává pan Tomek různě, některé k němu doputují v dost zchátralém stavu. Ale on se rád pouští i do jejich oprav. A také zkouší sestavovat repliky. V jeho dílně už vznikla parní oračka a také hasičská stříkačka, velkým snem sběratele je vyrobit jednou repliku lokomobily, která poháněla mlátičky na polích.
Parní stroje
Kovář Drašnar
Kováři bývali velmi vytíženými a také váženými mistry. Vyráběli nástroje pro práci na poli i pro různá řemesla, chodili za nimi ovšem také pacienti s bolavými zuby. Lékárníci prý zase rádi využívali jejich mrtvou vodu, která dovede třeba ničit bradavice i dneska. Tohle všechno a mnohé další se dozvíme v historické kovárně pana Josefa Drašnara v Polici nad Metují. Kovářský ráj nechali vybudovat benediktýni už na počátku 18. století a určitě by je potěšilo, že mají nástupce. Pan Drašnar se může pochlubit řadou krásných výtvorů, ale také malým muzeem, které vybudoval. V něm jsou k vidění vzácné předměty ze starých časů, například polotovar na výrobu šavle.