Reportáže v regionech
Metuje
Víte, jak řeka Metuje přišla ke svému jménu? Existuje hned několik pověstí, jedna z nich říká, že kdysi dávno utekl z pekla hříšník, kterého čerti pronásledovali. Když ho jeden objevil, zvolal Meee, tu je! A bylo to. Už na předměstí Náchoda se Metuje vydá do Pekelského údolí. Lemují ho třeba až dvě stovky metrů vysoké skalní stráně, na nichž trampové začali stavět chatky a časem tu vyrostla celá osada. Později dokonce oblíbená výletní restaurace. Po proudu se dostaneme až k ostrohu, na němž stojí Nové Město nad Metují a prohlédneme si i zbytky hradu Výrov a cvičné horolezekcé skály. Celou Metuji samozřejmě prozkoumat nestihneme, na cestu k Jaroměři, kde se vlévá do Labe, bychom potřebovali tak dva dny.
Metuje
Hornická stezka
Jestřebí hory bývaly havířským rájem. Černé uhlí se tu začalo dobývat koncem šestnáctého století a těžba skončila až před dvaceti lety. V horách ještě dnes můžeme najít zhruba dvě stovky důlních děl, šachet, svislých jam, úklonných jam a štol. Cestou si ale připomeneme i to, jaké tragédie občas hornickou práci provázely. A zavítáme také do muzea ve Rtyni v Podkrkonoší, kde se o historii zdejšího hornictví dozvíme všechno podstatné. Čeká nás tam mimo jiné třeba havířský prapor, za jehož existenci vděčíme kněžně Zaháňské. Ta ve své závěti odkázala finanční obnos právě na jeho výrobu. A možná i proto nese jeden z dolů v horách její jméno.
Hornická stezka
Labský důl
Krásnou krkonošskou přírodu budeme obdivovat při procházce Labským dolem. Dozvíme se například, že důl tvaroval skandinávský ledovec, po kterém tu zbyly morénové valy. Na nich narazíme na červenou řasu, která za tepla a vlhka voní po fialkách. Zastavíme se u Sedmidolí, tedy u svahů, které dělí sedm potoků. Vypravíme se také k Pančavskému vodopádu. Přepadává po kaskádách a s výškou bezmála sto padesáti metrů je nejvyšším vodopádem u nás. A navíc si od vyhlídky na vodopády prohlédneme celé Labské údolí. Bez povšimnutí pak rozhodně nemineme ani Schustlerovu zahrádku pojmenovanou po významném botanikovi a ochránci krkonošské přírody. Najdeme tam na půl druhé stovky rostlinných druhů, což rozhodně nebývá obvyklé.
Labský důl
Železnice
Městečko Železnice na samém okraji Českého ráje pamatuje už bezmála sedm století. V jeho historii jsou několikrát zmiňovány i požáry. Ten snad nejničivější, který měl na svědomí víc než sedm desítek domů, prý zavinila záletná selka, která se věnovala víc svému milenci než kamnům. Dobré pověsti se netěšil ani železnický kupec Tvrzký. V domě, kde žil a prodával, je dnes otevřeno Vlastivědné muzeum. A umožňuje návštěvníkům nahlédnout i do krámku obchodníka, který prý své zákazníky pěkně šidil. Pořád tu šuplíčky voní po bylinkách a koření. Porozhlédneme se ovšem i po okolí. Za zmínku určitě stojí třeba kopec Zebín, jehož vznik má podle další legendy na svědomí čert.
Městečko Železnice
Potštejn
Po dávném pokladu, o kterém se dočteme i ve stejnojmenné knize Aloise Jiráska, zapátráme při návštěvě Potštejna. Jenže záhy zjistíme, že zběsilé hledání jednoho z místních pánů způsobil špatně rozluštěný nápis. Pak zavítáme do zámku, jehož předchůdcem byla tvrz. Ta vyrostla v době, kdy hrad začal chátrat a jeho studené zdi se panstvu přestaly zdát pohodlnými k životu. K nejkrásnějším zámeckým prostorám patří Mramorový sál. Nezapomeneme ale ani na pověsti vyprávějící o zdejších pánech. Jeden z nich – Mikoláš z Potštejna byl prý loupeživým rytířem a do boje proti němu se vydal sám Karel IV., tehdy ještě markrabě. I další dávné příběhy si připomeneme v Bubákově, trochu strašidelné expozici ve sklepení zámku.