Reportáže v regionech
Muzeum papírových modelů
Papírové modely jsme si společně už několikrát prohlíželi, do Police nad Metují se za nimi ale vydáme poprvé. A určitě nikdo nebude litovat, mají tam totiž muzeum, které nemá v Evropě obdoby. Své síly spojilo sedm desítek modelářů, kteří návštevníkům nabízejí výlet do světa historie, vojenské i kosmické techniky a hlavně do světa fantazie. Mimochodem, víte, že první vystřihovánka vznikla už v roce 1529? Kolébkou modelů je Francie, jeden z nejstarších spatřil světlo světa ve Štrasburku v roce 1744 a jeho vydavatel tiskař Saifríd ho pojal jako vzpomínku na návštěvu krále Ludvíka XV. Při putování mezi modely samozřejmě nezapomeneme zmínit doslova legendu tohoto oboru, architekta Richarda Vyškovského, jehož tvorba je spjata hlavně s časopisem ABC a prozradíme vám také, kdy a kdo začal tvořit modely pohyblivé.
Muzeum papírových modelů
Grulichova skalka
Skalka kolem domu horolezce Jaromíra Grulicha je opravdovým unikátem. Pan Grulich ji budoval desítky let, ze svých cest si vozil sazeničky, kterého ho okouzlily a nabízel jim nový domov. V zahradě nejprve zlikvidoval listnaté stromy a pak dokonce i zbořil altán. Když mu jeho chloubu vzala třikrát po sobě povodeň, rozhodl se, že osází i skálu, na kterou nebezpečný živel nedosáhne. Musel k tomu použít horolezeckou sedačku, ale vyplatilo se. Volně tu rostou například vácné levísie, které většina alpinkářů pěstuje opatrně ve sklenících. Velkou láskou Jaromíra Grulicha byly také vrby a hořce, ani ty samozřejmě v jeho ráji nechybí. Celkem tu mohou zájemci obdivovat přes tisícovku druhů a když budou mít zájem, zahradou je provede paní Marie, která po smrti manžela a zakladatele skalky péči o tohle království skalniček převzala.
Grulichova skalka
Z Adršpachu do Polska
Z Adršpachu si dopřejeme výlet za polské hranice. Nejprve se ale porozhlédneme po obci Adršpach. Poslechneme si legendu o jednom z místních mlynářů, kterému pomáhala kouzla. Pak vyšlápneme k troskám hradu, který nechal vybudovat Jan Lucemburský, ale už v patnáctém století ho koupili Slezané a nechali zbořit, aby v něm nemohly nacházet útočiště loupeživé bandy. Pak se pomalu vydáme na cestu k polské hranici. Cestou se ale ještě zastavíme u jedné z nejvýznamnějších památek v regionu – renesančního kostela Nejsvětější Svaté Trojice. Jedenáct starých domků v městečku Chelmsko Slaskie připomíná, že tu kdysi působili čeští tkalci. Právě pro ně bylo vybudováno původně dvanáct dřevěných domků. Bylo jich stejně jako apoštolů a po nich byly také pojmenovány. Ten, který dostal jméno Jidáš, ale vyhořel. Dozvíme se, jak tu čeští tkalci žili a také to, že zdejší voda má prý takřka kouzelnou moc.
Z Adršpachu do Polska
Kovář Jan Svoboda a skupina Novica
Kovářské řemeslo si Jan Svoboda vybral už ve svém dětství. Bylo mu deset let, když viděl pohádku O statečném kováři a o své budoucnosti měl jasno. O pár let později se stal členem skupiny historického šermu Novica a vzniklo spojení kovářského řemesla a zbraní z dávných časů. Dozvíme se, že skupina nemá zbraně přesně daného období, takže dostává prostor i fantazie jejich stvořitele. Prozradíme i to, jaké zbraně její členové při svých soubojích používají a budeme samozřejmě sledovat mistra kováře při práci. Předvede nám, jak se dvaceticentimetrový kousek nástrojové ocele promění v bezmála metrovou čepel jednorukého meče i to, co všechno následuje až do chvíle, kdy meč může sloužit v souboji. Celá práce trvá několik hodin a pokud se dopředu domluvíte, můžete ji sledovat na vlastní oči.
Kovář Jan Svoboda a skupina Novica
Broumovský pivovar
Broumov je neodmyslitelně spjat s benediktýny, kteří tu vybudovali klášter. Méně známý je ale fakt, že založili i pivovar. A to už ve 14. století a přímo v areálu kláštera. Pivovar se dokonce může pyšnit označením nejstarší kláštěrní pivovar u nás. Později začali benediktýni s vařením piva mimo areál kláštera v novém pivovaru. V něm se vaří pivo dodnes, i to s příznačným názvem Opat a Benediktýn. Současní majitelé, manželé Noskovi, nás provedou a představí nám nevzácnější částí zařízení, které jsou u nich k vidění. Vybudovali totiž i pivovarské muzeum. Z dávných časů jim zůstal mimo jiné také čtyřtunový trezor, který ovšem od roku 1948 nikdo neotveřel, protože se ztratily klíče. A tak se všichni těší až ho jednou někdo, aniž by ho poničil, otevřít dokáže.