Reportáže v regionech
Boučkovo loutkové divadlo
Dřevění herci nám předvedou svůj um při návštěvě Boučkova loutkového divadla v Jaroměři. Radost malým i velkým divákům rozdávají v malé roubené chaloupce už od roku 1928, kdy ji nechal vystavět tehdejší principál Rudolf Bouček. Jaroměřské divadlo je druhou nejstarší scénou u nás. Přečkali tu i druhou světovou válku, ačkoliv tehdy jakýsi německý loutkář odvezl nenávratně všechny zajímavé a cenné loutky. Jen pár kousků, které připomínají počátky divadla i jeho principála, se podařilo místním zachránit. Po válce tedy vznikly loutky nové, v souboru byste jich dnes napočítali zhruba půl druhé stovky. Dnešní principál Roman Bedřich Bauer se drží z úcty k zakladateli tradiční podoby herců i představení. S manželkou i loutky vyrábějí, nejoblíbenějším dílem je prý Kašpárek.
Boučkovo loutkové divadlo
Výrobce kytar
Jan Fišer ze Zvole u Jaroměře vyrábí kytary. V jeho dílně budeme mít možnost prohlédnout si různé modely, některé tradiční, jiné moderní. Víte, kdy se tenhle oblíbený nástroj narodil? Zmínku o strunném nástroji zvaném kinnór byste mohli najít už v Bibli. Za rodiště předchůdců kytary bychom mohli považovat Přední Asii. V 9. století ji Arabové dovezli do Španělska, kde zlidověla a rozšířila se odsud do Evropy. Současnou podobu dostala v 18. století. Pan Fišer se do výroby pustil na konci minulého století, kdy vytvořil banjo. Pak se pustil do dalších typů, nejčastěji vyrábí kopie osvědčených modelů z první poloviny minulého věku. A navrhl si taky pár modelů vlastních. Při práci nám prozradí, z jakého dřeva vyrábí nejčastěji a také to, v čem se jednotlivé modely liší.
Výrobce kytar
Panenkárium
Která malá slečna by si ráda nehrála s panenkou. Dřív ale bývaly velkou vzácností, dovolit si je mohli jen v bohatších rodinách. Některé maminky je proto vyráběly z různých materiálů doma, aby mohly potěšit svou holčičku. A naopak k nejluxusnějším patřívaly porcelánové. Tohle všechno se dozvíme v Panenkáriu, tedy v expozici panenek v Hradci Králové. Paní Lenka Dedeciusová je sbírá už desítky let a rozhodla se o radost z nich podělit s dalšími zájemci, proto v prostorách bývalého obchůdku zřídila malé muzeum. K vidění jsou v něm panenky z počátku minulého století i současné. Najdete tu samozřejmě řadu unikátů, například krasavici, která má doslova a do písmene dvě tváře. Máte hospodyňku, otočíte a z druhé strany se na vás usmívá tanečnice. Těšit se můžete i na malé kočárky a na své si přijdou i kluci a jejich tátové.
Panenkárium
Vrchlabí
Vrchlabí je pro většinu návštěvníků Krkonoš především jakousi pomyslnou bránou do našich nejvyšších hor. Je to ale také starobylé město s řadou dochovaných stavebních památek. První osadníci sem dorazili už ve čtrnáctém století. A záhy objevili velké zásoby železné rudy v okolí. S těmi uměl výborně naložit nejvyšší horní hejtman království českého Kryštof Gendorf z Gendorfu, který obec v roce 1533 koupil a ještě téhož roku dosáhl jejího povýšení na horní město. Zavedl tu také železářskou výrobu. O podobu města se až tak moc nestaral, takže větších změn se dočkalo až v pozdějších staletích. My si prohlédneme nejstarší domy, které najdeme na dnešním náměstí a v nichž se spojují lidové i městské stavební prvky. Pak zajdeme do kostela sv. Vavřince a zastavíme se ještě v augustiniánském klášteře.
Vrchlabí
Kovář Petr Hartmann
Petr Hartmann vystudoval uměleckou průmyslovku a pak zakotvil u černého řemesla. Patří k těm, kteří mají oprávnění opravovat díla starých kovářských mistrů, takže se s výsledky jeho práce setkáme na řadě památek. Kupříkladu v benediktýnském klášteře v Broumově nebo v Kolowratském a Malém Fürstenberském paláci v Praze. My se ale vypravíme do jeho ateliéru v Hronově. Ukáže nám, jaké nástroje používá a prozradí nám, co všechno je potřeba, aby se kupříkladu tři sta let starý čtyřmetrový kříž z kostela v Konojedech znovu zaskvěl v plné kráse. Kromě obnovy starých pokladů se ale Petr věnuje i vlastní tvorbě podle svých návrhů. Prohlédneme si například Ježíše na kříži, který vznikl z jednoho kusu železa tradiční kovářskou technikou.