Reportáže v regionech
Horní Maršov
Horní Maršov najdeme v údolí řeky Úpy. První zmínky o něm jsou spojeny s příchodem polských dřevorubců. Doby dávno minulé připomíná kupříkladu místní fara. Na místě, kde stojí, vyrostla už na konci 16. století stavba dřevěná, jenže ta v roce 1740 vyhořela, a tak ji nahradila nová kamenná. Uvnitř starého domu nás čeká například černá kuchyně. Pozornost si ovšem zaslouží i vedle stojící hřbitovní kostel. Ten je totiž nejstarší v původní podobě dochovanou krkonošskou památkou. Uprostřed hřbitova kolem něj pak najdeme hrobku rodu Aichelburgů, místního panstva. Jeden z jeho příslušníků, hrabě Bertold, tu založil přádelnu, pivovar s divadelním sálem a pilu. A pozveme vás taky k další chloubě malé obce, křížové cestě.
Horní Maršov
Tkalcovské muzeum
Už jste někdy zkusili ovládnout tkalcovský stav? Časy, kdy byste ho našli bezmála v každé krkonošské chalupě, už minuly, ale v Trutnově jsme objevili muzeum, kde se o tkaní můžete dozvědět spoustu zajímavostí a pokud budete mít chuť, tak se i ledacos přiučíte. Martina Poliaková nám prozradí, co ji vedlo k otevření muzea. Budete se divit, ale má v tom prsty Krteček a jeho kalhotky s kapsami. Pak se taky vypravíme do historie, do časů, kdy krkonošské plátno bývalo vyhlášeným obchodním artiklem a konkurovalo dokonce dovozu z Holandska. Pak se samozřejmě podíváme, jak paní majitelka dovede tkát a bude nás zajímat, jak to je s tlustými palci přadlen, které známe z pohádek. A nejen to, zjistíme, jaké dobroty jsou při tkaní nejprospěšnější a proč.
Tkalcovské muzeum
Malování na sklo
K malování přivedla Janku Schmidtovou maminka. Ta se mimo jiné věnovala i podmalbě na sklo. Stará technika nakonec učarovala i dceři a ta jí dodnes věnuje každou volnou chvilku. Prozradí nám, jak obrázky na skle vznikají, v čem spočívají specifika podmalby, jaké barvy nejraději používá a taky poodhalí některá tajemství. Na jejích obrázcích nejčastěji najdeme ženu s dítětem, tohle téma je Janě blízké, protože dřív pracovala jako učitelka v mateřské škole. Dozvíme se i to, jací svatí se na jejích výtvorech objevují, a samozřejmě se budeme dívat na to, jak se obrázky rodí. Všechno začíná tím, že si Janka vybraný motiv namaluje na papír. Musí si taky důkladně připravit sklo. Kdyby kupříkladu bylo mastné, barvy by nepřilnuly a z obrázku by nic nebylo.
Malování na sklo
Kostel v Loučné Hoře
V Loučné Hoře se dozvíme něco o její historii, ale především budeme obdivovat starý roubený kostel, který je dominantou návsi. Vyrostl na místě starší svatostánku v 18. století. A protože obec nebyla nijak bohatá, na stavbu bylo použito zčásti i dřevo z kostelíku původního. Ale místní vymysleli fígl, aby na první pohled jejich kostel vypadal jako kamenný. Nahlédneme samozřejmě i dovnitř, kde se toho ovšem z původního vybavení moc nedochovalo, protože kostel sloužil kupříkladu jako skladiště. Povíme si o zdejších varhanách a jejich osudu a pak se vydáme k sousední zvonici. Nejstarší zvon pochází z roku 1513, pamatuje tedy svatostánek původní a dochovalo se na něm i svědectví o tom, kdo ho vyrobil. A prozradíme vám jednu zajímavost o místním umíráčku.
Kostel v Loučné Hoře
Dráteník
Drátenické řemeslo zná většina z nás ze starých knih a snad všichni ho máme spojené s vyprávěním o putování slovenských dráteníků po naší zemi. Drátenictví se u našich sousedů narodilo pravděpodobně v 16. století. Jeho zlatým věkem byl přelom století 19. a 20., kdy mistři řemesla putovali nejen po celé monarchii, ale taky do vzdálenějších koutů Evropy, například do Švýcarska nebo Belgie, a dokonce i do Ameriky. Období mezi světovými válkami přineslo rozvoj průmyslové výroby a s ním úpadek řemesla. Doba už nepřála ani toulavému způsobu života. Nicméně úplně ze světa dráteníci nezmizeli. Jen se dnes víc než výrobě kuchyňských pomůcek a opravám nádobí věnují umělecké tvorbě. S drátem kouzlí i Tomáš Herčík z Prosečného a ukáže nám, co z něj všechno umí vytvořit.