Reportáže v regionech
Samurajské meče bratrů Dachsových
Podle japonského přísloví začíná každá cesta prvním krokem. Tím byly u bratrů Radima a Kamila Dachsových z Jílovic bez nadsázky slavné Želvy Ninja. Tehdy malé kluky animovaný seriál zaujal natolik, že si začali kovat své první japonské meče. A tahle vášeň jim vydržela i v dospělosti. Katany, které se rodí pod jejich rukama, byste sotva rozeznali od originálů ze země vycházejícího slunce. Z té jim dokonce přišel dopis se zprávou, že by své výtvory měli opatřit značkou, aby nedocházelo k záměně s díly tamních mistrů. Prozradí nám, v čem spočívá tajemství jejich úspěchu a zasvětí nás také do tajů jejich vzniku.
Samurajské meče bratrů Dachsových
Kukuřičné šustí
Kukuřičné šustí kdysi sloužilo jako podestýlka pod dobytek. Později se z něj začaly vyrábět potřebné věci do domácnosti. Košíky, tašky, rohože, podložky nebo pantofle. A pak maminky dělaly pro své děti různé panenky nebo holubičky, které věšely nad kolíbku. Dnes se téhle tvorbě věnuje řada lidových umělkyň, mezi které také patří Alena Tschöpová z Letohradu. Materiálu spotřebuje opravdu hodně. Jen co skončí s tvorbou vánočních betlémů, už se pouští do masopustního průvodu masek a muzikantů. U něj nesmí chybět pravé zabijačkové hody. A s blížícími se Velikonocemi začala tvořit venkovskou domácnost tak, jak si ji pamatuje z dětství. Budeme ji sledovat při práci a dozvíme se, jak taková panenka vzniká.
Kukuřičné šustí
Po stopách malíře Františka Kupky
František Kupka patřil mezi zakladatele moderního abstraktního malířství. Stal se taky významným představitelem takzvaného orfismu, směru, který kladl důraz na blízkost výtvarného umění k hudbě i poezii. Přestože dlouhá léta žil ve Francii, i u nás najdeme řadu míst, která jsou s ním neodmyslitelně spjata. My se po jeho stopách vydáme v Opočně a Dobrušce. V té si ve věži radnice navíc prohlédneme jedinečný soubor sedmi originálů z jeho rané tvorby. Dozvíme se mimo jiné, jakou historku světoznámý umělec s oblibou spojoval se svým mimořádným výtvarným talentem, kdo ho u něj ve skutečnosti objevil a přesvědčil jeho otce, aby synovi umožnil studia a kde nacházel inspiraci.
Po stopách malíře Františka Kupky
Kovář
Vojtěch Piller z Jaroměře se připravoval na kariéru v armádě. Jenže vojenskou školu v Martině v sedmnácti letech ještě před maturitou opustil. A náhodou tehdy potkal kovářského mistra, který ho zaměstnal. Vojtěchovi se černé řemeslo zalíbilo natolik, že u něj zůstal. Učil se od zkušenějších kolegů i ze starých knih. A pak si pronajal starou kovárnu, v níž nad výhní z rozžhaveného železa vytváří mříže, ploty, ale taky třeba náramky. Renovuje i staré předměty. A asi největší výzvou pro něj byly artefakty, které vyrobil pro jaroměřskou farnost. Můžeme je obdivovat v místním kostele. Pro nás Vojtěch nad výhní ukoval ze zbytku pásoviny křehkého anděla.
Kovář
Tajný bunkr
Ve Špindlerově Mlýně se v podzemí ukrývá obří, několikapatrový atomový kryt. Nedávno byl zpřístupněn veřejnosti. Zatímco dnes do něj sestoupíte pohodlně po schodišti, původní vchod byl téměř 16 metrů pod úrovní terénu. Obvodové stěny dosahovaly šíře až dva a půl metru a byly vylité z těch nejtvrdších betonů. Samotný vstup do bunkru chránily patery pancéřové dveře, které byly údajně schopny odolat tlakové vlně až o síle čtyřicet kilotun. Ty ale měly sloužit ke vstupu jen v době míru. V případě použití chemických či atomových zbraní by zůstaly uzavřeny a dostat se do bunkru by pro příchozího znamenalo projít složitou očistnou procedurou. Prozkoumáme celý systém, zjistíme, co v něm všechno fungovalo a mimo jiné i to, jak tu kontrolovali čistotu vzduchu.
