Reportáže v regionech
Psí spřežení
24 psů chová paní Henychová z Horního Maxova v Jizerkách. Svou vášeň zacílila na sibiřské husky, plemeno, které baví prohánět se zasněženými horskými pláněmi. Příprava takového spřežení zabere dost času, náročný výcvik je nezbytností a předpokládá se i kázeň, jinak by nebylo možné se s těmito potomky vlků domluvit. Paní Henychová na to ale není sama. Pomáhá jí její věrný Karel – a ten si kázeň dokáže zajistit. My vám představíme nejen Karla.
Psí spřežení
Svíčky
V jilemnickém Krkonošském muzeu se zaměřili na světlo, tedy spíš na jeho dávný nosič – svíčku. Výstava se patřičně jmenuje Pozdraveno budiž světlo a my se v ní vrátíme do dob dávných, kdy naši předkové používali nejen svíce, ale i louče nebo olejové lampy. Svíčky – to byla velká a nákladná vymoženost, dovolit si ji mohli jen ti mohovitější – a to koneckonců dokládají i svícny, které jsou pojímány jako umělecká díla. Jak se připravuje taková vodní lázeň a z čeho se skládá – to všechno ví paní Dana Tomanová – povoláním svíčkařka.
Svíčky
IQ park
V Liberci si otevřeli park. To by možná na reportáž ani nebylo, kdyby to nebyl IQ park. Dvě stovky různých interaktivních věcí určených všem těm, kteří si chtějí zkusit, jak moc jim to pálí. Přijít může každý a prožít na vlastní kůži Komenského školu hrou. V parku našly své místo nejen věci technické, ale i různé kuriozitky. A věřte, že možná ty na pohled nejjednodušší kvízy, rébusy nebo úkoly se ve finále ukážou jako ty nejobtížnější.
IQ park
Lomnické suchary
Karlovy Vary mají svoje oplatky. V době, kdy se země dohadují o tom, kteréžeto národní jídlo si nechají zaregistrovat jako to opravdu jejich, vás naše kamera dovede do Lomnice nad Popelkou. I ty mají svoje oplatky. Tedy pardon! Suchary. V roce 1810 s jejich výrobou přišel místní cukrář Michal Jíla. Zkrátka ho napadlo, jak by to asi chutnalo, kdyby onen sladký malý korpus začal obalovat v cukru. Geniální nápad? Náhoda? Ať tak či tak, světlo světa spatřila pochoutka, která skoro dobyla i svět.
Lomnické suchary
Vše o chlebu
Chleba se prý nikdy nepřejí. To říkávaly naše babičky. První zmínky o něm dopátráme už ve 12. století, jisto je, že chleba jsme ale uměli péct ještě dřív. Inspiraci jsme mohli hledat u starých Egypťanů. Češi ale chlebem uměli šetřit – byl totiž nejen známkou blahobytu, ale představoval i základní krmi. I proto vytvořily dobré české hospodyně tolik receptů, jak chleba starý, chleba tvrdý nebo chleba okoralý ještě dál spotřebovat. V krkonošském muzeu v Jilemnici se můžete projít výstavou – možná i trochu voňavou. Těsto přece voní. Ke koukání je vše, co se chleba a pečiva týká, až po perníčky.
