Reportáže v regionech
Balvany u Jablonce
Krajina Jizerských hor kdysi proslula i tím, že jste tam mohli narazit na obrovské žulové balvany. Protože ale naši předci přišli na to, že se dají využít jako výborný stavební materiál, ohromných kvádrů ubývalo a ubývalo.
Dnes už na ně narazíte jen v lesích, a jen někde. Třeba v Jablonci nad Nisou. Kdysi velká turistická atrakce, dnes spíš výjimka, kterou většina přechází bez povšimnutí.
Rušná křižovatka – vedle ní balvan. Před sto lety stálo za to dvěma lidem koupit ho a přesunout o pár metrů vedle. Proč? Uslyšíte v naší reportáži z Jablonce nad Nisou. A řekneme vám i to, proč se Čertův kámen nazývá právě tak nebo to, že Vrkoslavice dokonce měly na svém obecním razítku balvan.
I Čertův kámen už měl namále. Stopy po nástrojích kameníků jsou na něm dodnes patrné. Naštěstí za minutu dvanáct zasáhli vrkoslavičtí radní, kteří velmi osvíceně rozhodli, že tenhle balvan bude jako památka zachován pro budoucí generace.
Balvany u Jablonce
Galerie Malá Skála
Na dvě staletí starém Boučkově statku založil galerista a umělec Josef Jíra výstavní síň. Narazíte na ní v Malé Skále, nevelké obci na severním okraji Českého ráje. Boučkův statek je nejzachovalejší roubený statek Horního Pojizeří. Jeho architektura zůstala neporušená od rozsáhlé přestavby v roce 1813.
Ve sroubku s pavláčkou před vchodem bydlívali ještě počátkem minulého století řezníci a ve zděné části předního traktu statku býval krám, který Boučkovi pronajímali. Na statku byli i koně, protože si hospodáři přivydělávali jako formani.
Ve velké světnici dole bývala pec, vytápěná z černé kuchyně. Místnost, kde je dnes historická expozice býval seník a nazývala se „na klenutí“. Dodnes se zde nachází dveře, kterými se podávalo seno. Všechny další půdní prostory byly využity na uskladnění sena.
Jako vzácný skvost lidové architektury se stal Boučkův statek státní kulturní památkou. Jeho záchrana rekonstrukcí byla provedena z prostředků Matesa.
Veřejnosti byl statek předán v roce 1988, ale jak bude využíván, nebylo tenkrát dost jasné. Při prohlídce na statku si můžete dokonce vybrat z několika okruhů. Historická expozice přibližuje historii zdejšího kraje v několika okruzích:
První okruh – hned vlevo od vstupu připomíná geologickou historii obce, zvláště pak Pantheonu, kde stával v 15. století hrad Vranov. Stavení na obou březích Jizery nesla jméno Vranov a Malá Skála tehdy ještě neexistovala. I pozdější zámek se jmenoval Skály nad Jizerou. Teprve za Albrechta z Valdštejna se panství nazývá Malou Skálou na rozdíl od většího panství hruboskalského. Najdete zde také názvy všech 28 obcí, které k panství patřily, a to včetně Jablonce nad Nisou a Mšena.
Druhý okruh zachycuje dobu, kdy po 175 letech vlády Desfourů, kteří dostali zdejší panství od Albrechta z Valdštejna, se stal majitelem panství Zachariáš Römisch, který se zapsal do dějin obce dvěma významnými činy. Jednak jako zakladatel české jednotřídní školy v roce 1817 a jako romantický budovatel dnešního Pantheonu, přírodního památníku, který dal vystavět na zříceninách starého hradu Vranova. Místní kameníci podle jeho představ vytvořili sochy, obelisky a pomníčky s dominantou síně vítězství nad Napoleonem s bustami panovníků Alexandra I., Frantika I. a Bedřicha Viléma III. Mimo jiné je zde také vzpomenuto významné maloskalské rodačky, národní umělkyně národní umělkyně Jarmily Glazarové.
Třetí okruh je věnován velké události, a to spojení obce se světem po železnici. První vlak tudy na trati Pardubice – Liberec projel v roce 1858, a nejen projel, ale také tady vlaky stavěly. Název zastávky a později stanice už byl Malá Skála podle panství, a tak vstoupila Malá Skála do všech jízdních řádů i do pozdějších turistických průvodců jako letovisko.
Čtvrtý okruh se týká rozmachu veřejného života v době, kdy se zakládá Sbor dobrovolných hasičů, tělocvičná jednota SOKOL, Okrašlovací spolek a zachycuje období mezi dvěma světovými válkami.
Pátý okruh je věnován vzpomínce na staré maloskalské hospody, zejména na starobylou hospodu Na Labi, která musela ustoupit rozšíření silnice.
Mladí sochaři udělali odlitek podstavce sv. Josefa, kterou dal postavit majitel tohoto statku na cestě k Zákoutí. Socha tam stojí dodnes, ale šlo o to, aby si návštěvníci expozice mohli udělat představu o dovednosti kameníků tohoto kraje. Zvláštní koutek je věnován sklářství a poslední panel je upomínkou na staré české muzikanty ze řemesla.
V dalších prostorách je prodejní galerie a jsou zde také vystavena díla zdejších sklářů, z nichž někteří se již otevření nově renovovaného Boučkova statku nedožili – jako profesor Vladimír Linka, sklářský výtvarník Miroslav Plátek, sochař Valerián Karoušek.
V půdním prostoru jsou vystavena unikátní díla našeho výtvarného umění a na druhé půdě „hambalkách“ je umístěna samostatná expozice akademického malíře Josefa Jíry.
Galerie Malá Skála
Kovárna Dolní Řasnice
Jednou z nejslavnějších budov Dolní Řasnice je bývalá kovárna Ondřeje Stelziga. Ondřej Stelzig se stal písařem velitele pevnosti Ráb. Odtud okamžitě uprchl, protože dokázal mistrně využít zmatků při turecké ofenzivě. Vrátil se na Frýdlant, kde byl teprve po dalších čtyřech letech zatčen.
Že se kovář zdržuje na panství, nebylo žádným tajemstvím, ale doba, kdy svou výřečností dokázal zmanipulovat vesničany, patřila už dávno minulosti.
Po svém zatčení byl Ondřej Stelzig odsouzen k témuž trestu. Byl odeslán opět do Rábu a tady jakákoli další stopa po něm mizí.
Jeho život rebela pro nás končí. Spisovatel Václav Kaplický mu věnoval po třech stech letech od rebelie román.
Kováři Stelzigovi v něm dokonce nasadil symbolicky na hlavu korunu. Železnou korunu. Budova kovárny prošla jen nepatrnou rekonstrukcí.
Tak tolik ve zkratce příběh. V jeho stopách se vypravil pan Maršálek. Sám říká, že po přečtení románu Václava Kaplického Železná koruna se vypravil do Řasnice se slovy: kde byla ta kovárna Ondřeje Stelziga.
A místní odpověděli: Jak kde byla? Tady stojí. Po Stelzigovi zbylo jen pár střepů a sekerka s monogramem.
V kovárně se ale kovalo dál, její výheň vyhasla zhruba před sto lety. Ovšem jen do doby, než budovu koupil Milan Maršálek a navozil sem kovářské náčiní a výrobky ze široka daleka.
A jak to tam vypadá dnes? Uvidíte i vy. A třeba se dozvíte, proč podkovář je víc než kovář.
Kovárna Dolní Řasnice
Orloj v Kryštofově údolí
Cestou Kryštofovým údolím na Liberecku si jako turistický cíl můžete dát klidně trafostanici. Zklamaní ale nebudete. Místní tady totiž zřídili první vesnický orloj v Česku. Hlavní hrdinou našeho posledního příběhu bude pan Martin Chaloupka. I když peněz se mnohdy nemusí dostávat, dokáže přesvědčit další.
A možná „přesvědčil“ i moderátorku veřejnoprávní televize Marcelu Augustovou. Její život je s Libereckem spjat a je to právě Marcela, která je jednou z patronek. Tím dalším je třeba herec Jiří Lábus. A komu nebo čemu jsou patrony? Dozvíte se. Podívat se na vesnický orloj v Kryštofově údolí můžete třeba během pouti, kterou tu pořádají každoročně začátkem letních prázdnin. Orloj je ale v provozu každý den od osmi ráno do desáté hodiny večer. Můžete tedy dorazit kdykoli.
Orloj v Kryštofově údolí
Horní Branná
Horní Branná je obec nedaleko krkonošské Jilemnice. Historicky velmi významná. Byla totiž posledním českým místem, na němž pobýval Jan Amos Komenský pronásledovaný za své českobratrské vyznání. Navíc tu v rodinné hrobce spočinuly ostatky slavného rodu Harrachů.
Hornobranský zámek odolal i švédským hordám během 30leté války. Dnes slouží obecnímu úřadu. Harrachové ale spravovali podstatně větší panství. Krkonoše milovali a nechali si právě tady vystavět různé stavby. Barokní budova proti jejich rodinné hrobce, která má mimochodem výbornou akustiku, již oceňují dodnes pořadatelé hudebních koncertů, dnes funguje jako Dům s pečovatelskou službou – a pokračuje tak v tradici, protože jako špitál pro vysloužilé služebnictvo sloužila už před třemi staletími.